Sýrie chce kus Libanonu výměnou za Golanské výšiny, které by získal Izrael

Situace v Sýrii je zářnou ukázkou pokrytectví zejména západních politiků. Ti neustále poučují země, které jim nejdou na ruku, jak mají vést politiku, zatímco u jiných zemí přehlíží jejich genocidní chování či krvavou minulost vládců.

Sýrie byla v podstatě sekulární zemí, než ji Západ ve spolupráci s Tureckem  předal skupině džihádistů, kteří páchali genocidu na nemuslimském obyvatelstvu Sýrie, řezali hlavy „nepřátelům Islámu“ a vyzývali k založení všesvětového chalífátu.

V minulosti v oblasti v podstatě vyhladili jezídské obyvatelstvo a aktuálně se o totéž snaží ve vztahu k alavitům. Po nástupu došlo k masovým čistkám a stále dochází k únosům nemuslimek a jejich násilným konverzím.

Děsivé zprávy o dění v Sýrii a perzekuci každého, kdo není sunnitský muslim, přichází ze země po celou dobu, co jí vládne přejmenovaná Al Káida, dnes nazývaná HTS.

Vládnoucí džihádisté nyní přichází s nabídkou, ze které je patrné, že se zřejmě budou snažit převzít také Libanon, ještě relativně nedávno křesťanskou zemi, která však byla v posledních letech nenávratně islamizována.

Křesťanů, kteří byli ještě před 30 lety v zemi většinou, je dnes v celé populaci pouze kolem 30%.  Syrští vládní džihádisté pak zcela zřejmě chtějí zemi zahrnout pod svůj chalífát, což bude znamenat, že i tato menšina bude postupně konvertována či vytlačena ze země.

Na druhou stranu je otázka, zda se jim to podaří. Debaty jsou totiž vedeny mezi Izraelem a Sýrií, aniž by do nich mohl Libanon zasáhnout. Pak lze předpokládat, že v plánu je převzít území silou…

Uprostřed probíhajících rozhovorů s Izraelem zvažuje nová syrská islamisty vedená vláda scénář, ve kterém by se vzdala nároků na většinu Golanských výšin ve prospěch Izraele výměnou za vyčlenění města Tripolis a okolního území z Libanonu a jeho začlenění do Sýrie.

O vývoji jako první informovaly izraelské i24News, které se ani nezabývaly otázkou, jak by Izrael mohl mít nějakou pravomoc obchodovat s územím jiné země.

Izrael zabral Golanské výšiny od Sýrie v šestidenní válce v roce 1967 a anektoval je v roce 1981. V roce 2019 se Trumpova administrativa stala první zemí, která uznala izraelskou suverenitu nad 700 čtverečními mílemi strategicky důležitého území.

O šest let později jsou v tom Spojené státy stále osamoceny, protože anexe Izraele je všeobecně považována za porušení mezinárodního práva a Charty OSN.

Po Asadově pádu izraelská armáda vtrhla do Sýrie a obsadila to, co bylo demilitarizovanou, OSN monitorovanou „nárazníkovou zónou“ podle dohody o příměří z r. 1974, a také se odvážila za ni.

Izrael tak učinil navzdory ujištění nové syrské vlády, že bude dohodu z roku 1974 dodržovat. Další narušování syrského území bylo součástí izraelské rutiny po celá léta, s periodickým bombardováním, které pokračovalo i po pádu Asada.

Nyní jsou obě vlády zapojeny do toho, co izraelský představitel charakterizuje jako „pokročilé rozhovory“ o bilaterální bezpečnostní dohodě. Podle zdroje blízkého prezidentu Ahmedu al-Sharaa Sýrie požaduje, aby se Izrael rozdělil alespoň s částí Golanských výšin, a hodila na stůl dva scénáře:

Scénář 1: Izrael by si ponechal strategické oblasti na Golanských výšinách, což odpovídá jedné třetině jeho území, třetinu by předal Sýrii a další třetinu by si od Sýrie pronajal na dobu 25 let.

Scénář 2: Izrael si ponechá dvě třetiny Golanských výšin a zbývající třetinu předá Sýrii s možností jejich pronájmu. Podle tohoto scénáře by libanonské město Tripolis, blízko libanonsko-syrské hranice, a možná i další libanonská území na severu země a v údolí Bikáa, byly předány Sýrii.

„Neexistuje nic takového jako mír zadarmo,“ řekl syrský vládní zdroj a dodal, že některé ústupky Izraele ohledně Golanských výšin jsou pro al-Sharaa zásadní z perspektivy domácí politiky:

„Al-Sharaa by pravděpodobně čelil významnému vnitřnímu odporu, pokud by se mu nepodařilo zajistit návrat některých území.“

Kromě přístavního města Tripolisu se Sýrie snaží ovládnout okolní libanonské území s převahou sunnitů. Podle jedné analýzy se libanonská populace dělí podle náboženských linií takto: 32 % šíitských muslimů, 31 % sunnitských muslimů, 31 % křesťanů a 6 % drúzských muslimů.

Nicméně v Tripolisu žije něco kolem 81 % sunnitských muslimů. Město a okolní území byly odňaty Sýrii v roce 1920 po pádu Osmanské říše po první světové válce a Francií byl vytvořen stát Libanon.

Tripolis je druhé největší libanonské město s  asi 229 000 obyvateli a je domovem důležitého námořního přístavu.

Představa, že by byl kus Libanonu odříznut a předán extremistické vládě, jíž dominují členové odnože al-Káidy, jistě vyvolává údiv – především proto, že Libanon není zahrnut do těchto diskusí.

Zatímco libanonská vláda ještě nevydala prohlášení k této zprávě, Ashraf Rifi, člen libanonského parlamentu, který zastupuje Tripolis, tuto myšlenku odmítl a řekl státní tiskové agentuře:

„Sýrie se nevzdá Golanských výšin a neúčastní se žádného výměnného obchodu. Al-Fayhaa (svazek obcí, který zahrnuje Tripolis, Mina a Baddawi) je libanonský, libanonský, libanonský – Tripolis je libanonský a hrdý na svou identitu. 

10 452 kilometrů čtverečních Libanonu představuje pro nás a všechen jeho lid konečnou vlast. Tečka.“

Uvidíme, zda se Státu Izrael nějak podaří mít poslední slovo v budoucnosti Tripolisu a dalších oblastí…