Jak Čína tiše získala globální kontrolu za méně než deset let

V uplynulém desetiletí dominovaly titulkům novin debaty o TikToku, obchodních válkách a internetové cenzuře. Zatímco se vlády na Západě zaměřovaly na krátkodobé regulační bitvy, Čína využila těchto deset let k tichému a úspěšnému provedení dlouhodobější hry – začlenění se do technické infrastruktury světa. 

Od telekomunikací přes přístavy a polovodiče až po chytrá města se rozsah nového čínského vlivu výrazně rozšířil, a to spíše prostřednictvím trvalých investic a integrace než dramatické konfrontace.

K tomuto posunu došlo nenápadně. A najednou je zřejmé, že je příliš pozdě na to, abychom se z něj mohli odhlásit. 

Deset let dominance

Čína je v roce 2025 nepopiratelně velmocí. Ale když se ohlédneme zpět do minulého tisíciletí, na mapě světa se sotva objevovala. Velkou část jejího moderního vzestupu lze vysledovat do období po vstupu do Světové obchodní organizace, k němuž došlo v roce 2001.

Od té doby se otevřely dveře k desetiletím růstu založeného na exportu. Skutečný zlom nastal v roce 2015, kdy Peking spustil průmyslovou politiku „ Vyrobeno v Číně 2025,“  která nevratně změnila vnímání země – a závislosti všech na ní. 

Ještě před několika lety byla Čína známá především jako světová továrna na levné zboží. Cílem iniciativy Made in China 2025 bylo posunout zemi v hodnotovém řetězci výše a stát se lídrem v oblasti high-tech výroby, jako je robotika, elektromobily, biotechnologie, polovodiče a letecký průmysl.

Počáteční investice k dosažení tohoto cíle byly původně uváděny ve výši 300 miliard dolarů, ale samotný stimulační program z doby pandemie přidal dalších 1,4 bilionu dolarů ve formě státního financování strategických odvětví.  

Stručně řečeno, cílem nebyl jen růst, ale dominance. 

Ideologie Pásu a stezky

Současně probíhala další klíčová průmyslová iniciativa s názvem Iniciativa Pásu a stezky (BRI).

BRI, oznámená v roce 2013 a nyní popisovaná jako Hedvábná stezka 21. století, je kombinací projektů fyzické infrastruktury, jako jsou silnice, železnice a přístavy, s exportem digitální infrastruktury známým jako Digitální hedvábná stezka.  

Prostřednictvím BRI Čína financovala nebo budovala kritickou infrastrukturu – digitální i fyzickou – v Asii, Africe, Latinské Americe a částech Evropy. Na oplátku čínské společnosti získaly politickou moc, zakázky a vliv na budoucí standardy. 

• Sítě 5G: Huawei vede zavádění v celém globálním Jihu a kontroluje hlavní podíl celosvětového pokrytí 
• Chytrá města: společnosti zabývající se dohledem, jako jsou Hikvision a ZTE, dodaly klíčové systémy do více než 80 zemí a staly se součástí každodenního monitorování ve všech oblastech. 
• Cloudová infrastruktura: Alibaba Cloud implementovala vládní a bankovní systémy v několika zemích včetně Pákistánu, Keni a Filipín. 

Tyto technologie mají sílu formovat ekonomiky a průmyslová odvětví. A nejsou to jen rychlá vítězství. Standardy, údržba a aktualizace softwaru – to vše dlouhodobě poutá hostitelské země k čínským poskytovatelům a jsou natolik zásadní pro obecné fungování země, že jsou prakticky nenahraditelné. 

V popředí umělá inteligence a polovodiče

Vzhledem k boomu závislosti na umělé inteligenci se novým úzkým bodem světové ekonomiky stal polovodičový průmysl. Čína se samozřejmě již dostala na vrchol „potravního řetězce.“ 

• Téměř 60 % světových vzácných zemin – nezbytných pro výrobu čipů, elektromobilů a vojenských systémů – se nyní zpracovává v Číně. 
• SMIC, vlajková loď čínského výrobce čipů, se rozšiřuje a do roku 2026 chce spustit alespoň 3 nové výrobní závody. 
• Čínské firmy loni podaly více patentů na umělou inteligenci než kterákoli jiná země, přičemž domácí modely, jako je Baidu ERNIE, získávají na síle u amerických lídrů. 

Snahy západních politiků (jako například americký zákon CHIPS) sice mají zpomalit snahu Číny stát se globálně nepostradatelnou, ale nemohou zvrátit klíčovou infrastrukturu, která již existuje.

A po zavedení nezbytných procesů v uplynulém desetiletí je nyní většina západních zemí závislá na čínských komponentách pro vše – od chytrých telefonů až po solární panely. 

Strategie přístavu

Ačkoliv je Čína nyní v nepopiratelně silné digitální pozici, její kontrola nad globální infrastrukturou není jen technologická. Za posledních 15 let Čína získala vlastnictví nebo dlouhodobý pronájem ve více než 100 obchodních přístavech po celém světě, včetně: 

• Pireus, Řecko: jeden z největších evropských přístavů je většinově vlastněn firmou COSCO, čínskou státní přepravní firmou. 
• Džibutsko: domov čínského přístavu, strategicky umístěného na klíčovém místě pro námořní obchod mezi Evropou, Asií a Afrikou a jsou zde také první zámořské vojenské základny.
• Hambantota, Srí Lanka: klíčový dopravní uzel zejména pro vozidla, který byl pronajat Číně na 99 let poté, co se země potýkala se splácením dluhů.

Tyto přístavy – spolu s nejméně 112 dalšími, o kterých je známo, že v nich má Čína podíly a které se rozprostírají na všech kontinentech kromě Antarktidy – tvoří globální logistickou síť, která nabízí vliv na kritická uzly a budoucí páku, pokud by to vyžadovala ekonomická nebo bezpečnostní situace. 

Tichá transformace

Před 50 lety byl čínský převážně zemědělský trh izolován od zbytku světa. V roce 1975 činil jeho HDP méně než 2 % světové produkce. Dnes je Čína hlavním obchodním partnerem více než 120 zemí a rozrostla se v druhou největší ekonomiku světa.

Transformace však nebyla jen ekonomická – je i strukturální. Z pozice, kdy se Čína chce připojit ke globálnímu systému, má dnes moc jej utvářet. 

Zdá se však, že Západ byl krátkodobě rozptýlen ojedinělými problémy – jako je legislativa týkající se TikToku a dezinformace na sociálních sítích – a nepředvídal, co se stane.

Politické reakce byly často reaktivní spíše než proaktivní, zakazovaly Huawei, blokovaly aplikace nebo zaváděly domácí dotace.

Mezitím se celá města, ministerstva a dodavatelské řetězce staly závislými na čínských systémech, smlouvách a hardwaru. 

Jak tohle mění svět

Ve městech po celé Africe a Asii řídí dopravní toky čínská umělá inteligence. Dohled ve veřejných prostorách běží na čínském firmwaru. Data o veřejném zdraví jsou uložena na čínských serverech.

Dokonce i na Západě se mnoho spotřebitelských zařízení nyní spoléhá na polovodiče a softwarové knihovny vyvinuté v Číně.  

Pokud by tyto systémy někdy narušily zákazy vývozu, politické problémy nebo geopolitické krize, celá odvětví by mohla ztratit funkčnost. Závislost se tak stala formou dominance.

Již nikoli invazí nebo násilnými prostředky, ale tichou integrací. 

Co se stane dál?

Bude zajímavé sledovat, jak se to vyvine. V nadcházejících letech bychom mohli být svědky: 

• Vzniku konkurenčních technologických bloků se zcela odlišnými standardy a systémy 
• Pokračující závislosti na čínské infrastruktuře, zejména v zemích globálního Jihu 
• Většího úsilí o digitální oddělení, ačkoli úplné oddělení se jeví jako téměř nemožné 

Čína k vítězství nepotřebovala hlasitou konfrontaci, odvážná veřejná prohlášení ani armádu. Dokázala to pomocí strategie a plánování.

Zdá se, že sice rozvojovým zemím poskytuje klíčové systémy a zlepšuje infrastrukturu, ale zároveň nenápadně překonává zbytek světa a stává se nepostradatelnou, aniž by si toho kdokoli všiml.

Může být tato celosvětová dominance využita například při zavádění globálních digitálních identit, očkovacích pasů a jednotné CBDC? Je možné, že ano.

V blízké budoucnosti se ukáže, jak dalece budou jednotné kontrolní systémy zneužity pro plánovaný globální dohled…