Ještě první den volby nového papeže vyšlo najevo, že jeho smýšlení bude někde „uprostřed“ mezi Bergogliem a tradičními konzervativními katolíky. Zatímco Bergoglio byl progresivistický radikál, Lev XIV. je v některých ohledech umírněnější, což se týká zejména příklonu ke konzervatismu.
Nicméně některé důležité politiky nový papež „zdědil“ po svém předchůdci. Stejně jako on například podporuje politiku otevřených hranic a bezbřehého vítání těch, kteří se chystají Evropu zničit – a to včetně likvidace jeho vlastního náboženství.
Již za Bergoglia došlo v církevních ubytovnách v Itálii, které jsou ve vlastnictví Vatikánu, k velkým změnám. Objekty, dlouhodobě využívané pro chudé domácí obyvatelstvo – většinou pro matky samoživitelky, důchodce nebo invalidy – byly za Bergoglia obměněny k poněkud jiným účelům.
Potřební Italové byli z církevních bytů vyhnáni, aby je nahradili většinou mladí džihádisté z Afriky. Bývalý papež také často vyzýval k otevřeným hranicím a bezbřehému vítání a neváhal se sbližovat s islámem.
Tak jak tedy výměnu evropských obyvatel podporoval papež František, bude ji podle všeho podporovat i Lev XIV.
Byl právě to hlavní důvod jeho zvolení? Vždyť Evropa je nyní v situaci, kdy je v mnoha zemích obyvatelstvo na pokraji přečíslení a ti, jejichž dovoz Bergoglio podporoval, již plánují zavést právo šaría.
To je zcela jiná situace, než v papežových rodných USA, kam většinou migrují křesťanští Jihoameričané.
Má tedy Lev XIV. z Vatikánu dohlédnout na dokončení tohoto procesu v Evropě?
Papež Lev XIV. vyzývá k „otevření hranic“ a odsuzuje „ducha vyloučení“ – papež Lev XIV. vyzval v neděli 8. června během své svatodušní homilie věřící, aby „otevřeli hranice“ a vyzval je, aby překonali strach z těch, kteří jsou odlišní, a aby odmítli stav mysli vyloučení, ke kterému podle něj vede nacionalismus.
„Duch svatý,“ řekl, „také otevírá hranice v našich vztazích, zatímco církev musí otevírat hranice mezi národy a bořit bariéry mezi třídami a rasami a věřící musí krotit vášně, které se v nás hýbou.“
„Kde je láska, tam není místo pro předsudky (…), pro stav vyloučení, který se bohužel objevuje i v politickém nacionalismu,“ prohlásil.
Papež Lev XIV. kritizoval vzestup nacionalistických politických hnutí po celém světě, když se v neděli modlil za smíření a dialog.
Nejmenoval žádnou konkrétní zemi nebo politika, nicméně již dříve za protimigrační politiku opakovaně kritizoval Trumpa.
Jeho slova však pravděpodobně mířila na tento styl politiky jako takový.
Jedno je tedy jisté: Papež bude podporovat výměnu obyvatel a pokračovat tak i v podpoře islamizace Evropy…
Plete se do politiky. Je to vůl.
tak se nám ten falešný křesťanský guru vybarvil komplet. vítací a rozkrádací čip v hlavě, odškodňovat oběti pederastů se nechystají a přitvrzují…. https://svobodne-radio.com/search/zlo%C4%8Diny+katolick%C3%A9+c%C3%ADrkve
Čítal som, že nový pápež v spomínanom prejave ostro odsúdil aj „homofóbiu“… zrejme tým podporil aj na rovnaké pohlavie orientovaných katolíckych duchovných, resp. mníšky, miništrantov a pod.
Katolická církev je odporná zločinecká organizace, jež na zemi už 2000 let páchá nepředstavitelné zlo. A každý článek o této organizaci, každá zmínka o ní ji v tomto zlu podporuje.
Pak držte laskavě trumpetu a nezmiňujte ji tady vůbec!
Přece nechcete ji “ v tom zlu podporovat“ , no ni? 🙂
Kritizovat vzestup nacionalismu je stejné, jako kritizovat ostatní přírodní a fyzikální zákony, v tomto případě se jedná o zákon akce a reakce. Kritizovat to sice lze, ale to je asi tak jediné, co se s tím dá dělat. Je to stejně úspěšné, jako kritizovat vodu, že neteče do kopce.
Nastěhoval bych mu do Vatikánu několik tisíc ilegálů. Ať ukáže, kam až sahá boží láska a slitování.
Von ten synmthetický pohled je poněkud komplexnější nežli líčeno:
„Bohatší národy mají podle možnosti přijímat cizince, který hledá bezpečí a prostředky potřebné k životu, jež nemůže najít v zemi, odkud pochází.
Veřejné orgány se mají starat o to, aby bylo respektováno přirozené právo, které staví hosta pod ochranu těch, kteří ho přijmou.
Politické orgány s ohledem na obecné blaho, za něž jsou odpovědny, mohou podřídit přistěhovalecké právo různým právním podmínkám, zvláště co se týká povinností vystěhovalců vůči zemi, která je přijímá.
Přistěhovalec má s vděčností respektovat hmotné a duchovní dědictví země, která jej hostí, poslouchat její zákony a přispívat na její náklady.“
/Katechismus Katolické Církve čl. 2241/