EU se stále více projevuje jako nebezpečná diktatura, která chce mít pod kontrolou všechny občany. K tomu má sloužit jak cenzura, zaváděná pod pláštíkem DSA, tak digitální diktatura (digitální euro, digitální ID a další doklady) a uchovávání veškeré vaší komunikace.
Předpokládám, že posledně zmíněné nařízení EU bude později jedním z hlavních zdrojů „kastování“ občanů při zavádění systémů sociálních kreditů v budoucím digitálním koncentráku.
Evropská komise zahájila kroky, které by mohly připravit cestu pro široký celoevropský režim vyžadující, aby poskytovatelé telekomunikačních a digitálních služeb uchovávali uživatelská metadata, a to navzdory dlouhé řadě soudních rozhodnutí, která taková opatření shledala nezákonnými.
Dne 21. května Evropská komise zahájila formální výzvu k předložení důkazů, v níž nastínila svůj záměr vypracovat legislativu, která by poskytovatele zavázala k uchovávání metadat po dobu, kterou Komise označuje jako „přiměřenou a omezenou,“ na podporu vyšetřování trestných činů.
Ačkoli je návrh koncipován jako nezbytnost pro orgány činné v trestním řízení, vyvolává v komunitě zabývající se ochranou soukromí vážné obavy.
Metadata, často považována za pouhá technická data, mohou ve skutečnosti odhalit rozsáhlé a intimní detaily o životě dané osoby.
I bez přístupu k obsahu komunikace mohou metadata odhalit, s kým daný člověk hovoří, jak dlouho, jak často, odkud a v jakou dobu.
Když se tato data v průběhu času agregují, vytvoří odhalující mapu osobních zvyků, rutin, vztahů, politické příslušnosti, náboženských praktik a dokonce i zdravotních stavů.
Evropský soudní dvůr opakovaně rozhodl proti takovému nediferencovanému uchovávání údajů.
V přelomovém rozhodnutí z roku 2014 zrušil směrnici EU o uchovávání údajů, označil ji za „závažný zásah do základních práv“ a poznamenal, že směrnice nestanovuje smysluplná omezení ani ochranu.
Následná rozhodnutí, včetně klíčového z roku 2020, potvrdila, že obecné a nediferencované uchovávání metadat porušuje právo EU.
Interní hodnocení, včetně uniklé analýzy z roku 2023, tyto závěry zopakovala a varovala, že znovuzavedení plošného sběru dat pod jinou terminologií, jako je „screening komunikačních metadat,“ by pravděpodobně nesplňovalo právní standardy proporcionality.
Komise přesto označuje absenci jednotné politiky uchovávání údajů za překážku efektivního vymáhání práva a tvrdí, že „potřebné údaje často již nejsou v době vyšetřování k dispozici.“
Současný návrh nastiňuje několik možností, od dobrovolné spolupráce prostřednictvím nezávazných nástrojů, jako jsou standardizované formuláře žádostí o údaje, až po donucovací legislativní cestu, která by uložila povinné povinnosti uchovávání údajů podle Evropského kodexu pro elektronické komunikace.
Tyto požadavky by se vztahovaly na metadata, jako jsou IP adresy, identifikátory zařízení a záznamy o předplatitelích a byly by kalibrovány na základě typu trestního vyšetřování.
Komise sice připouští, že by tato opatření mohla úřadům poskytnout přístup k hluboce osobním informacím, ale odůvodňuje to závazkem zavést „přiměřená ochranná opatření.“
Mnoho zastánců soukromí však tvrdí, že žádná ochranná opatření nedokážou plně kompenzovat inherentní rizika spojená s vytvářením masivních úložišť behaviorálních dat.
Pouhá existence takové datové sady vede ke zneužití, nesprávnému použití a neoprávněnému přístupu, ať už ze strany státních subjektů, soukromých subjektů nebo hackerů se zlými úmysly.
Zkušenosti dále ukázaly, že data uchovávaná pro jeden účel jsou často znovu použita, čímž se rozsah dohledu rozšiřuje nad rámec jejich původního záměru.
V reakci na výzvu k předložení důkazů již byly podány tisíce podání, přičemž mnozí varují, že návrh by oživil struktury hromadného sledování, které již evropské soudy zakázaly.
Obránci soukromí zdůrazňují, že metadata nejsou neškodnou kategorií informací; v mnoha případech jsou odhalující více než samotný obsah komunikace.
Obavy dále umocňuje deklarované právo Evropské komise cenzurovat veřejnou zpětnou vazbu, kterou považuje za urážlivou, obscénní, vulgární, pomlouvačnou, nenávistnou, xenofobní nebo výhružnou.
Skupiny pro transparentnost tvrdí, že taková ustanovení by mohla být použita k potlačení legitimního disentu, zejména pokud má dané téma hluboké důsledky pro občanské svobody v celé EU.
Výzva k předkládání důkazů je otevřena do 18. června a očekává se, že po ní bude ve druhém čtvrtletí roku 2025 následovat formálnější veřejná konzultace. Návrh legislativy je plánován na začátek roku 2026.
