Lockdowny zavedené v roce 2020 kvůli Covidu byly plánovány už v roce 2005 kvůli chřipce

Dnes lze najít mnoho důkazů o tom, že „plandemie“ Covidu byla plánovaná a je dokonce pravděpodobné, že prapůvodním záměrem bylo vyvolat pandemii ptačí chřipky, se kterou se hodně strašilo na začátku tohoto století.

Po jakémsi testu v roce 2009, kdy byla vyhlášena pandemie prasečí chřipky, si globalisté otestovali, jak masy reagují, pokud nejsou pečlivě dosazené politické loutky a korporátní média instruovány.

Vše bylo předem připravené – a to zřejmě i včetně různých nesmyslných restrikcí. Jak se před časem ukázalo, tak část z nich si vymyslel Fauci, od kterého vše kopírovaly jednotlivé země.

Co bylo ovšem dlouho v plánu, byly lockdowny, u kterých bylo jasné, že zničí ekonomiky a zhorší i celkový zdravotní stav obyvatelstva. Ty byly v plánu již dlouho před Covidem, ale podle všeho se jen čekalo, než bude pro jejich zavedení vhodná příležitost.

V té souvislosti jen na okraj připomínám, že jsme měli jedny z nejdelších lockdownů v Evropě, což vedlo k značným ekonomickým škodám, ale s nejdéle uzavřenými školami v Evropě i k deficitu vzdělávání. Zřejmě i to byl jeden z cílů.

Kdy se tedy poprvé plánovaly lockdowny? O tom je kniha „Deep State se virálně šíří: Plánování pandemie a covidový převrat“ od Debbie Lermanové, která zkoumá roli Deep State v plánování pandemie a zavádění lockdownů.

Podle předmluvy Jeffreyho Tuckera se kniha ponořuje do původu a důsledků „Akčního plánu pro pandemii – adaptovaného (PanCAP-A),“ který byl zveřejněn 13. března 2020, jen několik dní předtím, než v USA prezident Trump oznámil zavedení karantény.

Plán lockdownů však stanovila Bushova administrativa v roce 2005.

Následuje úvodní slovo Jeffreyho Tuckera k nové knize Debbie Lermanové:

Bylo to asi měsíc po začátku lockdownu, v dubnu 2020, když mi zazvonil telefon s neobvyklým číslem. Zvedl jsem to a volající se představil jako Rajeev Venkayya, jméno, které jsem znal ze svých článků o pandemii v roce 2005.

Nyní je šéfem společnosti vyrábějící vakcíny, kdysi působil jako zvláštní asistent prezidenta pro bioobranu a tvrdil, že je vynálezcem plánování pandemie. 

Venkayya byl hlavním autorem dokumentu „ Národní strategie pro pandemickou chřipku,“ který v roce 2005 vydala administrativa George W. Bushe. Byl to první dokument, který zmapoval vznikající verzi lockdownů určených pro globální nasazení.

„Pandemie chřipky by měla globální důsledky,“ uvedl Bush, „takže si žádný národ nemůže dovolit tuto hrozbu ignorovat a každý národ má odpovědnost za odhalení a zastavení jejího šíření.“

Vždycky to byl zvláštní dokument, protože byl v neustálém rozporu s ortodoxií veřejného zdraví sahající desetiletí, ba i století nazpět.

V případě nového viru existovaly dvě alternativní cesty: běžná cesta, kterou se všichni učí na lékařské fakultě (léčba nemocných, opatrnost při sociálních nepokojích, klid a rozum, karanténa pouze v extrémních případech) nebo cesta biologické bezpečnosti, která vyžadovala totalitní opatření. 

Tyto dvě cesty existovaly vedle sebe deset a půl roku před zavedením lockdownů. 

Teď jsem se ocitl v situaci, kdy mluvím s mužem, který si nárokuje zásluhy za vypracování přístupu k biologické bezpečnosti, který odporoval veškeré moudrosti a zkušenostem veřejného zdraví.

Jeho plán se konečně začal realizovat. Nebylo mnoho hlasů, které by nesouhlasily, částečně kvůli strachu, ale také kvůli cenzuře, která už byla velmi přísná. Řekl mi, abych přestal protestovat proti lockdownům, protože mají všechno pod kontrolou. 

Položil jsem základní otázku. Řekněme, že se všichni schoulíme, schováme se pod pohovku, vyhneme se fyzickým setkáním s rodinou a přáteli, zastavíme veškerá shromáždění všeho druhu a necháme zavřené podniky a školy.

Co se, ptal jsem se, stane se samotným virem? Skočí do díry v zemi, nebo se vydá na Mars ze strachu z další tiskové konference Andrewa Cuoma nebo Anthonyho Fauciho? 

Po několika klamných žertech o nule s R jsem poznal, že ho to začíná štvát, a nakonec mi s jistým váháním řekl plán. Bude existovat vakcína.

Zarazil jsem se a řekl, že žádná vakcína nedokáže sterilizovat rychle mutující respirační patogen se zoonózním rezervoárem. I kdyby se něco takového objevilo, trvalo by 10 let pokusů a testování, než by bylo bezpečné jej uvolnit pro širokou populaci.

Zůstaneme v karanténě deset let?

„Přijde to mnohem rychleji,“ řekl. „Pozorujte. Budete překvapeni.“

Když jsem zavěsil, vzpomínám si, jak jsem ho odsoudil jako podivína, exemplář, který nemá nic lepšího na práci, než obvolávat mizerné spisovatele a otravovat je. 

Zcela špatně jsem si vyložil význam, jednoduše proto, že jsem nebyl připraven pochopit naprostou hloubku a rozsáhlost operace, která se právě odehrávala.

Všechno, co se dělo, mi připadalo zjevně destruktivní a zásadně chybné, ale zakořeněné v jakémsi intelektuálním omylu: ztrátě pochopení základů virologie. 

Přibližně ve stejnou dobu zveřejnily The New York Times  bez fanfár nový dokument s názvem „ PanCAP-A: Akční plán pro pandemickou krizi – upravený.“

Byl to Venkayyův plán, jen zesílený, jak byl zveřejněn 13. března 2020, tři dny před tiskovou konferencí prezidenta Trumpa, na níž oznámil lockdowny. Přečetl jsem si ho, znovu ho zveřejnil, ale neměl jsem tušení, co znamená.

Doufal jsem, že se objeví někdo, kdo ho vysvětlí, interpretuje a nastíní jeho důsledky, to vše v zájmu zodpovězení otázky „kdo, co a proč“ se dopustil tohoto zásadního útoku na samotnou civilizaci. 

Ta osoba se skutečně objevila. Je to Debbie Lermanová, neohrožená autorka této úžasné knihy, která tak krásně prezentuje ty nejlepší myšlenky na všechny otázky, které mi unikaly.

Rozebrala dokument a objevila v něm základní pravdu. Pravomoc vytvářet pravidla pro reakci na pandemii nebyla svěřena agenturám veřejného zdravotnictví, ale Radě národní bezpečnosti.

V dokumentu to bylo uvedeno jasně jako facka; nějak jsem to přehlédl. Nešlo o veřejné zdraví. Šlo o národní bezpečnost. Vyvíjený protijed s označením vakcína byl ve skutečnosti vojenským protiopatřením.

Jinými slovy, tohle byl desetkrát zesílený Venkayyův plán a myšlenkou bylo přesně překonat všechny tradice a obavy o veřejné zdraví a nahradit je opatřeními národní bezpečnosti. 

Uvědomění si této skutečnosti zásadně mění strukturu příběhu posledních pěti let. Nejde o příběh světa, který záhadně zapomněl na přirozenou imunitu a dopustil se nějaké intelektuální chyby, když si myslel, že vlády mohou uzavřít ekonomiky a znovu je rozběhnout, čímž by patogen vyděsily a vrátily ho tam, odkud pochází.

To, co jsme zažili v pravém slova smyslu, bylo kvazi-vojenské právo, hluboký státní převrat nejen na národní, ale i na mezinárodní úrovni. 

To jsou děsivé myšlenky a sotva kdo je připraven o nich diskutovat, a proto je kniha tak klíčová. Pokud jde o veřejnou debatu o tom, co se nám stalo, jsme sotva na začátku. Nyní existuje ochota přiznat, že lockdowny celkově způsobily více škody než užitku.

Dokonce i tradiční média se opatrně odvážila dávat takové myšlence souhlas. Role farmaceutických společností v prosazování této politiky a role státu, který zajišťuje národní bezpečnost, v podpoře tohoto velkolepého průmyslového projektu, je však stále tabu. 

V žurnalistice a advokacii 21. století, jejímž cílem je ovlivňovat veřejné mínění, je drtivým zájmem všech autorů a institucí profesionální přežití. To znamená začlenit se do schváleného étosu nebo paradigmatu bez ohledu na fakta.

Proto se o tezi Lermanové nediskutuje; ve slušné společnosti se o ní téměř nemluví. Nicméně moje práce v Brownstone Institute mě přivedla do úzkého kontaktu s mnoha mysliteli na vysokých místech.

Mohu říci jen toto: to, co Lermanová v této knize napsala, není zpochybňováno, ale přiznáváno v soukromí. 

Zvláštní, že? Během covidových let jsme byli svědky toho, jak profesní aspirace podněcovaly mlčení i tváří v tvář do očí bijícímu porušování lidských práv, včetně povinného uzavírání škol, které děti připravilo o vzdělání, následovaného požadavky na zakrývání obličeje a nucenými injekcemi pro celou populaci.

Toto ticho bylo ohlušující, i když kdokoli s rozumem a svědomím věděl, že tohle všechno je špatně. Ani výmluva „nevěděli jsme to“ už nefunguje, protože jsme to věděli. 

Stejná dynamika sociální a kulturní kontroly je plně v provozu nyní, když jsme již touto fází prošli a vstupujeme do další, a to je přesně důvod, proč se závěry Lermanové dosud nedostaly do slušné společnosti, natož do mainstreamových médií. Dostanou se tam? Možná…

Jeffrey Tucker, autor předmluvy výše, je zakladatelem, autorem a prezidentem Brownstone Institute. Tato organizace od začátku brojila nejen proti lockdownům, ale i proti dalším nesmyslným restrikcím.

K jeho předmluvě jen dodávám, že důležité je právě informování širokých mas, které stále věří, že vše, co se zavádělo, lze ospravedlnit. Pokud přijde „plandemie 2,0,“ tak se tyto masy opět plně podřídí…