Toxická abraze: Větrné turbíny znečišťují přírodu a pitnou vodu na velkých plochách

Takzvané „obnovitelné zdroje energií“ jsou prezentovány jako ekologické, ale jak se ukazuje, tak zejména větrníky jsou doslovnou ekologickou zkázou. K tomu si přičtěte jejich neefektivnost a neschopnost profitovat bez dotací a nezbývá než se ptát, proč se vůbec tato monstra staví.

Za vším lze samozřejmě najít větrnou lobby, která využívá tučných dotací z vašich kapes.

V minulosti jste si zde mohli přečíst dlouhou sérii článků na téma škodlivosti větrných elektráren – od likvidace ptačích a hmyzích populací, přes šíření škodlivin, zdraví nebezpečného infrazvuku až po jejich neekologickou likvidaci, nemluvě o ekologických katastrofách, způsobených v případě jejich zhroucení.

Dalším z mnoha problémů větrných turbín jsou vysoce škodlivé mikroplasty.

V současné době jsou mikroplasty často zmiňovány jako hlavní zdravotní hrozba. Malé částice se dostávají do těl lidí a zvířat, v závislosti na jejich velikosti i do mozku, kde prý způsobují záněty a z toho plynoucí mnohé problémy.

O čem mainstreamová média mlčí: o nebezpečí, které představuje toxická abraze větrných turbín. Krajinou se nešíří jen tak ledajaký plast, ale karcinogenní chemikálie PFAS a BPA.

Tyto plasty jsou extrémně škodlivé – dokonce i karcinogenní. To bylo prokázáno četnými studiemi na lidech a zvířatech.

Listy rotorů z větrných turbín jsou považovány za toxický, nerecyklovatelný nebezpečný odpad. V Evropě není místo, kde by se tato monstra dala zlikvidovat. Mnoho lidí neví, že tento odpad ani nepochází z Evropy; rotorové listy jsou dodávány lodí z Asie.

Často se jedná o kompozitní materiály, které se skládají buď ze síťoviny z plastových vláken, nebo v kombinaci s balzovým dřevem (které zase pochází z Ekvádoru).

Ale bez ohledu na použitý materiál musí větrné turbíny odolat obrovským přírodním silám. Trvalá rychlost otáčení je ve špičkách 250-300 km/h, velké větrné turbíny s průměry rotoru až 160 m dosahují rychlosti až 400 km/h.

Při této rychlosti se hmyz, stejně jako všemožný prach a písek, neustále sráží s listy rotoru. K tomu se přidává namáhání způsobené kapkami vody od mlhy po déšť nebo kroupy. Je nevyhnutelné, že zde dojde k opotřebení a vydrolení materiálu.

Ten se pak rozkládá na kilometrech krajiny.

V průběhu let se odloučená množství značně sčítají. Moderní větrníky s výškou až 300 metrů mohou ročně uvolnit kolem 100 kilogramů částic.

Za předpokladu životnosti 20 let a plánovaného rozšíření na 30 000 větrných turbín pouze v Německu to má za následek odhadem až 60 000 tun otěru, které by se mohly uvolnit do životního prostředí.

Výpočet provede Blackout-News.de

Problém je v tom, že otěr z rotorových listů se šíří po zemědělské půdě a dostává se tak do potravinového řetězce. Tyto látky jsou navíc zabudovávány do půdy, kde zůstávají nebo dokonce padají do pitné vody.

Tato obzvláště toxická forma mikroplastů je přímým důsledkem politiky „zelené“ energie – a těmto částicím skutečně nemůžete uniknout. I když se spoléháte na potraviny od ekologických zemědělců, neubrání se neustálému „dešti“ mikroplastů.

A i přesto, že u nás je zatím těchto monster málo, v sousedním Německu i Rakousku jich je nepočítaně, mnoho také v blízkosti našich hranic, odkud se samozřejmě dostávají i na naše území.

Ostatně, právě v Německu, kde počet větrných farem závratně roste, se problémy, které mohou způsobit, zabývá už nejeden odborník.

Zvláště podrobně se tomuto tématu věnoval německý právník Thomas Mock. Známá fakta předložil formou znaleckého posudku v zemském sněmu Dolního Saska.

Zdůrazňuje problém, že lidé žijící v blízkosti takových větrných turbín jsou o oděru a souvisejících zdravotních rizicích ponecháni zcela v nevědomosti. Neexistují žádné oficiální informace a postižení zůstávají sami, stejně jako oběti experimentálních injekcí Covid-19.

Problém oděru je znám úřadům i výrobcům. Proto Fraunhoferův institut vede do dubna 2026 výzkumný projekt o erozi a o tom, jak by mohla být omezena v závislosti na použitých materiálech.

Je třeba poznamenat, že politika zelené energie již pokryla „půlku Německa“ tímto jedovatým odpadem. K rozsáhlé kontaminaci dochází již desítky let, zatímco řešení jsou stále v tichosti zkoumána.

Politika pro lidi by však měla být přesně opačná: nejprve zkoumáte netoxická, bezpečná řešení a pak stavíte větrné turbíny.

Obzvláště dramatické je opotřebení lopatek rotorů pobřežních větrných turbín, které jsou již notoricky známé tím, že do vody uvolňují oleje a maziva.

Například Dánská technická univerzita ve studii v časopise „Energies“ zjistila, že okraje pobřežních rotorových listů vydrží 1,5 až tři roky v Severním moři a s velkým štěstím čtyři roky v Baltském moři.