Přímá demokracie jen když se to hodí: Švýcaři v referendu drtivě odmítli digitální identitu, vláda ji přesto zavádí

Digitální identita je nezbytná pro plošné zavedení programovatelné digitální měny centrální banky, systému sociálních kreditů a posléze i zrušení hotovosti.

Téměř všechny země světa ji buď začínají zavádět nebo jsou již v zavádění poměrně daleko, mnohde vlastní ID již většina populace (například v Indii ji vlastní 80% obyvatel, v Nigérii 95%).

Zavádí ji všechny země BRICS, které jsou v tomto ohledu dokonce dál než kolektivní Západ, nicméně ani Evropa nezůstává pozadu.

Nejpozději během letošního roku musí rozjet vydávání eID i poslední země EU, případně ty evropské země, které nejsou v EU, ale k systému se také přidaly.

Od příštího roku se již počítá s masovým zaváděním eID a v mnoha zemích bude dokonce její vlastnictví různě podmíněno – asi podobně jako tomu bylo u takzvaného „Covid pasu.“

Bez eID se jednoduše nedostanete k některým službám, kulturním a sportovním akcím, úřadům či produktům – a jejich počty se budou rozšiřovat. Jako příklad lze uvést Řecko, které již letos neumožní fotbalovým fanouškům vstup na stadiony bez eID.

Ovšem země pod kuratelou EU si svůj úděl zvolily samy již jen svým členstvím v organizaci, která zavedení eID ve všech členských zemích  schválila hlasy drtivé většiny europoslanců (včetně těch českých).

Jinak jsou na tom evropské země, které jsou mimo EU. Švýcarsko se tedy jako obvykle vydalo cestou „přímé demokracie“ a na otázku, zda mají občané této země zájem o vydávání eID, bylo vypsáno referendum.

Švýcaři se nakonec rozhodli proti eID – a to v drtivé převaze, tedy nešlo o nějaké „těsné“ rozhodnutí. Vláda se však nakonec zachovala jinak a eID zavádí, i když tvrdí, že „dobrovolně.“

Totéž tvrdí i EU, aniž je zmíněno, že se digitální identita postupně stane „nedobrovolně dobrovolnou.“

Zavádění eID i proti vůli občanů je dalším důkazem, že demokracie je akceptována jedině tehdy, kdy se to hodí mocným…

V roce 2021 se ve Švýcarsku konalo referendum o zavedení e-ID. Většina občanů návrh jednoznačně odmítla – jasný výraz toho, že si obyvatelé nepřejí státem sledovanou digitální identitu. Zdá se ale, že stát toto demokratické rozhodnutí ignoruje.

Pomalu a pod novými záminkami se nyní zavádí e-ID. Zpočátku prezentované jako dobrovolné řešení se postupně začleňuje do stále více oblastí života.

Tento přístup ukazuje, že nejde o ochranu či zjednodušení každodenního života, ale o postupné zavádění komplexního kontrolního systému. Scénář, který vyvolává otázky o skutečném záměru e-ID.

Fáze 1: Dobrovolný start

E-ID bude zpočátku zavedeno jako dobrovolné řešení. Občané se mohou rozhodnout, zda chtějí své e-ID používat k provádění svých administrativních úkolů, online bankovnictví nebo online nakupování.

Jsou zdůrazněny výhody: větší bezpečnost, méně byrokracie a snadnější přístup k digitálním službám. Ale to, co začíná neškodně, pokládá základy pro vývoj, který je téměř nemožné zvrátit.

Fáze 2: E-ID se stává nezbytným pro volby

E-ID bude brzy vyžadováno pro účast v demokratických procesech, jako jsou volby nebo hlasování v referendech. Argumentem pro to je zabránit manipulaci a podvodům.

Občané, kteří chtějí odevzdat svůj hlas, se musí prokázat svým e-ID. Ti, kteří jej nemají, čelí překážkám – plíživému tlaku podřídit se digitální identitě.

Fáze 3: Děti potřebují e-ID pro přístup k internetu

Ve jménu ochrany dětí bude e-ID pro děti a mladé lidi povinné. Rodiče budou muset své děti zaregistrovat, aby jim umožnili přístup k internetu. Bez e-ID zůstane digitální prostor uzavřený.

Oficiálně má toto opatření chránit před nebezpečným obsahem, ale pokládá základ pro kompletní monitorování digitálních aktivit. A i dítě jednou vyroste a bude dospělým, ale e-ID mu již zůstane.

Fáze 4: Administrativní postupy pouze online s E-ID

Za účelem snížení administrativních nákladů se úřady rozhodnou nabízet své služby výhradně digitálně. Pasy, rodné listy nebo daňová přiznání bude možné vyřídit pouze online pomocí e-ID.

Občané bez digitální identity budou nuceni se registrovat, aby měli přístup k základním vládním službám.

Fáze 5: E-ID jako přístupový klíč do společnosti

Pomalu, ale jistě se e-ID stane vstupenkou do mnoha oblastí života. Přístup k veřejné dopravě, knihovnám, sportovním klubům nebo třeba kavárnám bude spojen s používáním e-ID.

Digitální identita se stane nepostradatelnou pro účast na společenském životě. Každý, kdo ji nebude mít, bude účinně vyloučen.

Fáze 6: Propojení se zdravotními údaji

E-ID bude spojena se zdravotními údaji. Centrálně se zaznamená očkování, anamnéza a preventivní prohlídky. Úřady a soukromé společnosti budou mít přístup k přijímání „cílených zdravotních opatření.“

Občané bez aktuálního očkování nebo preventivních prohlídek ztratí přístup k některým službám.

Fáze 7: E-ID jako kontrolní nástroj

e-ID se stane základem pro komplexní systém sociálních kreditů. Občané, kteří se chovají „nespolupracovaně“ – ať už odmítáním očkování, vyjadřováním kritických názorů nebo „nevhodným“ konzumním chováním – mohou být sankcionováni. To by mohlo znamenat vyloučení z online platforem, veřejných služeb nebo dokonce z trhu práce.

Konečný scénář: úplná kontrola

V konečné fázi se e-ID stane požadavkem pro téměř každou aktivitu, ať už online nebo offline. Přístup k internetu, veřejné dopravě, zdravotnickým službám nebo vzdělávacím institucím bude poskytován pouze s aktivním e-ID.

Občané, kteří se nepodřídí požadavkům systému, budou systematicky izolováni. O tom, kdo se může zúčastnit – a kdo ne, rozhodne centrálně řízený monitorovací systém.

Výzva k bdělosti

Postupný vývoj od dobrovolného používání e-ID ke komplexnímu kontrolnímu systému není nereálným scénářem. Propojování digitální identity se stále více oblastmi života s sebou nese riziko podkopání osobních svobod a rozšíření kontroly ze strany státního a soukromého sektoru.

Než se z pohodlí stane systém, který již nikdo nemůže zpochybňovat, je nutné kriticky prozkoumat zavedení e-ID. Svoboda rozhodnout se o vlastní identitě by nikdy neměla být obětována centralizovanému kontrolnímu aparátu.