Dánsko: Větrné elektrárny na pokraji krachu, bez masivních dotací nemají šanci přežít

Takzvané „obnovitelné energie,“ na které má postupně přejít většina evropských zemí, jsou nejen kapacitně neschopné nahradit vyřazované uhelné a plynové elektrárny a mnohde omezované či uzavírané elektrárny jaderné, ale jsou také neschopné na sebe vydělat.

Dosud se tyto zdroje energií spoléhají na dotace, ale pokud by jednoho dne mělo dotování těchto neefektivních a neekologických zdrojů skončit, tak během okamžiku zkrachují.

Příkladem toho, jak dalece jsou neefektivní, jsou zejména země, kde se na tyto energetické zdroje spoléhají už delší dobu. Nedávno jste si zde mohli přečíst o bankrotu největší evropské větrné farmy ve Švédsku a nyní hlásí problémy i z Dánska…

Údajný „ráj zelené energie“ se začíná hroutit.

Dánsko, kdysi zářný průkopník offshore větrné energie, se potácí do bezprecedentní investiční krize. Čísla hovoří jasně: 17 pobřežních větrných farem s celkovou kapacitou 2,7 gigawattů – dříve vlajková loď dánské energetické politiky – čelí nejisté budoucnosti.

Důvod je stejně jednoduchý jako zničující: bez masivních vládních dotací není podnikání s větrnou energií jednoduše ziskové.

Vzorem této neúspěšné energetické politiky je takzvaný „energetický ostrov“ v Severním moři – projekt téměř faraonských rozměrů. Umělý ostrov o rozloze 460 hektarů, který měl propojit větrné elektrárny s kapacitou 10 gigawattů.

„Měl by“, protože datum startu původně plánované na rok 2030 bylo nejprve odloženo na rok 2033 a nedávno bylo opět tajně odloženo na rok 2036. Důvod?

Žádný investor nechce investovat své peníze do projektu, který se bez trvalých dotací stane ekonomickým harakiri.

Zde se ukazuje zásadní slabina celého sektoru „zelené“ energetiky: bez dotací z peněz daňových poplatníků a systematického zdražování konvenčních zdrojů energie prostřednictvím daní z CO2 by toto odvětví bylo dávno historií.

To, co se prodalo jako revoluce v tržní ekonomice, se ukázalo být klasickým programem přerozdělování – od odběratelů elektřiny a daňových poplatníků k provozovatelům větrných turbín.

Zvláště pikantní je vědecké zjištění, že téměř manické zaměření na snižování CO2 může být nákladnou chybou. 

Několik studií poukazuje na saturační efekty: dopad dodatečných emisí CO2 na klima logaritmicky klesá. Tato nepohodlná pravda je však záměrně ignorována, protože nezapadá do pohádek klimatických alarmistů.

Dánská vláda reaguje na krizi stejně jako jiné vlády: ještě většími dotacemi. Nový program financování má za cíl stabilizovat potápějící se odvětví větrné energetiky.

„Musíme upravit rámcové podmínky, abychom znovu získali důvěru investorů,“ řekl dánský ministr energetiky Lars Aagaard. Co ovšem neříká: Tato „úprava“ neznamená nic jiného než trvalou závislost na státních dotacích.

Situace v Dánsku je budíčkem pro všechny, kteří stále věří na pohádku o efektivní zelené energii. To, co zde vidíme, není dočasné období slabosti, ale selhání obchodního modelu, který nemůže přežít bez dotací.

Otázkou již není, zda bublina větrných elektráren splaskne, ale kdy dojde ke kolapsu – a jak drahý bude pro daňové poplatníky.

Zde je důležité si také uvědomit, že i u nás mají do jisté míry nahradit rušené uhelné elektrárny právě tyto neefektivní větrníky, které (podobně jako fotovoltaiku) bude nutné navždy dotovat.

Zatímco politici nadále sní o klimaticky neutrální budoucnosti, realita v Dánsku ukazuje, že císař je nahý. Větrná energie je a zůstává dotačním modelem, který bez státní podpory nemá budoucnost.

Měli bychom uznat tuto nepohodlnou pravdu a sladit energetickou politiku s realitou – nikoli se zelenými šílenostmi, jejichž jediným cílem je zničit Evropu…