Řecko a Itálie: Údajně středopravicové vlády stíhají odpůrce výměny obyvatel a LGBTQ agendy

V případě některých vlád vlastně ani není nijak udivující, pokud se uchýlí k cenzuře nebo stíhání lidí, kteří mají „závadné“ názory. U nás jsme to viděli při vypnutí mnoha webů, v Německu jde o permanentní stav, kdy jsou pořádány pravidelné razie proti lidem, kteří něco „závadného“ napsali na sociálních sítích.

Ovšem jak u nás tak v Německu jde o vlády, které jsou otevřeně progresivistické, tedy nepatří k těm, které by se jakkoli oháněly patriotismem, odporem proti EU či výměně obyvatel. Podobné jednání – včetně dvojího metru – lze tedy u nich velmi jednoduše předvídat.

Každá vláda v Evropě se navíc zaměřuje na jiné téma – zatímco u nás se soustřeďuje na kritiky Ukrajiny, minulá šla po krku kritikům islámu a covidismu, jiné se víc koncentrují na kritiku výměny obyvatel či LGBTQ.

Nicméně v Evropě se najdou i vlády, které se již před svým zvolením falešně prezentovaly jako ochránci svobody projevu, avšak po svém nástupu ukazují, že takzvaný „zákon o nenávistných projevech,“ který iniciovala EU – a zcela konkrétně Jourová – berou velmi vážně.

Nedávno jste si zde mohli přečíst o případu Itala, jehož světoznámý kanál na X mu byl zablokován tak, aby se na něj již nemohl dostat a kvůli zcela pravdivými videím byl obžalován z nenávistných projevů.

Přitom Meloniová v předvolební kampani slibovala, že bude prosazovat svobodu slova a sama tvrdými slovy směrem k muslimské invazi nešetřila. Totéž se týká i jejích koaličních partnerů z Ligy.

Také v Řecku stávající vláda před svým nástupem předstírala, že je zastáncem svobody slova a stavěla se jako konzervativní. Tvrdý zákrok proti kritikovi LGBTQ agendy ovšem ukazuje, že to byla také pouze přetvářka.

Zásadní je, že kritéria EU pro to, co představuje „eurozločin“ nenávistného projevu, jsou vágní. Zatímco v minulosti měly nenávistné projevy co do činění s podněcováním k násilným činům, nyní se týkají urážky něčí „lidské důstojnosti“.

V praxi to znamená potenciální zásah proti jakémukoliv „disidentovi“, který odmítne přijmout agendu demografické substituce, islámské invaze nebo LGBTQ šílenství. I bez takového právního rámce je hrozba zřejmá.

Minulý měsíc byli zadrženi a stíháni dva lidé, jeden v Itálii a druhý v Řecku, za to, že se postavili proti muslimské invazi a zorganizovali protest proti plánovanému pride průvodu.

V Itálii byl Antonio Mastantuono, tvůrce a správce X účtu Radio Genoa, přepaden karabinieri. Byl mu zabaven počítač, iPad a SIM karta telefonu, jeho účet na Googlu a profil X byly zrušeny a byl obviněn z podněcování nenávisti na kanálu X a na kanálu Telegram – který nakonec nebyl jeho.

Rádio Janov je účet X, který většinou zveřejňuje videa kriminálních aktivit ilegálů. Díky svému silnému materiálu se stal populárním po celém světě.

„Publikoval jsem pouze skutečná videa s věcnými popisy,“ uvedl Mastantuono v prohlášení. „Skutečnost je taková, že se mě snaží umlčet, protože říkám nepříjemné pravdy, které jsou v rozporu s dominantním narativem. Svoboda projevu je však mým právem a budu ji i nadále uplatňovat.“

V Řecku byl nedávno zatčen a postaven před soud Nektarios Mikkios, 34letý křesťanský aktivista z Makedonie, který vyzýval k pokojnému protestu proti LGBTQ akcím Europride, které se konaly minulý víkend v Soluni.

Mikkios minulý čtvrtek vystoupil na FocusFM a vyzval lidi, kteří se cítí uraženi veřejnou nahotou a sexuálními akty, aby se shromáždili před kostelem a vyjádřili svůj nesouhlas s Europride. Dal jasně najevo, že nenásilná demonstrace jednoznačně odmítne jakékoli urážky LGBTQ komunity.

O několik hodin později však do jeho bytu vtrhla policie, vrazila do jeho dveří, zatkla ho a obvinila z porušení zákonů týkajících se „neposlušnosti“ a „nenávistných projevů.“ Mikkios strávil víkend ve vězení a v pondělí byl předveden před soud.

Itálie i Řecko mají středopravicové vlády. A zatímco řecký premiér Mitsotakis, velký představitel EPP, je znám jako proimigrační progresivista, stejně jako nadšenec do Zeleného údělu a kultu LGBTQ, Itálie Meloniové dokazuje, že má před sebou ještě dlouhou cestu k prosazení skutečné svobody projevu pro každého.

Evropské vládnoucí elity upevňují své sevření moci a stávají se stále autokratičtějšími a autoritářštějšími. V mnoha případech už lidem není dovoleno sdílet fakta nebo vyjadřovat svůj nesouhlas s agendou svých vlád.

Přesto je tu světlý bod. V případě Mastantuona i Mikkiose se zmobilizovali obyčejní lidé, novináři a politici, aby je podpořili. Byla poskytnuta právní pomoc a náklady byly hrazeny prostřednictvím crowdfundingu a darů.

V tomto těžkém boji proti despotickému establishmentu je solidarita jedinou cestou.

Tolik zprávy z dvou zemí, kde zvolené vlády prosazují zákony, které ovšem platí již od roku 2018 také u nás.

Připomínám, že také u nás byli v jednu dobu na základě tohoto zákona ve velkém obžalováváni občané, kteří napsali něco „závadného“  o muslimech na sociálních sítích.

Bylo to právě záhy po přijetí onoho zákona, na jehož základě bylo záhy odsouzeno kolem 100 lidí. To, že se cenzurní praktiky objevují u stávající vlády, která je jen rozšířila na další skupiny a zavedla další cenzurní úřady, není něco, co by nikdo neočekával.

Nicméně  s příští vládou, jejíž politici se netají tím, že jsou zastánci cenzury, to jistě nebude o nic lepší. Těsně před eurovolbami hnutí ANO potvrdilo, že s „bojem proti dezinformacím“ plně souhlasí:

„EU vytvořila Centra EU pro boj proti dezinformacím, která fungují ve všech členských státech EU. ČR, Slovensko a Polsko spadají pod Středoevropskou observatoř digitálních médií, která sídlí v ČR a je vedena Univerzitou Karlovou.

Cílem těchto center je mj. zvyšovat mediální gramotnost ve společnosti, což považujeme za jeden z nejúčinnějších nástrojů v boji proti dezinformacím… EU iniciovala vznik evropského Kodexu zásad boje proti dezinformacím… Nyní je důležité dohlédnout na dodržování těchto zásad a nevytvářet další regulace…“

Ano, to jsou ti falešní „spasitelé.“ Je úplně jedno, zda je to v Řecku, Itálii nebo jinde.  Zastánce cenzury najdete ve všech mainstreamových stranách a ani kosmetické změny vlád na základě rétoriky, která neodpovídá reálné politice, zřejmě nic až tak zásadního nezmění.

Ostatně, jak perfektně se umí vlády nejen v Evropě zkoordinovat co se cenzury týká, jsme viděli už za covidismu…