Německo se chystá odstavit poslední jadernou elektrárnu

Již vloni v dubnu došlo k odstavení většiny německých elektráren a ukončení jejich provozu do stavu, ze kterého již není návratu. I když se často psalo o tom, že již byly nezvratně odstaveny všechny německé jaderné elektrárny, tak přece jen jedna ještě zůstávala v provozuschopném stavu.

Nyní se již hovoří o odstavení i této poslední jaderné elektrárny, která by ještě mohla do značné míry skomírající německý průmysl oživit. Odstavení úplně poslední jaderné elektrárny již zničí poslední naděje na znovuoživení průmyslu v zemi, na které jsme v mnoha směrech závislí.

Proti jejímu uzavření  se ozývá stále víc hlasů těch, kteří si uvědomují, že rázem bude Německo plně závislé na větrných a solárních elektrárnách v kombinaci se zejména z Francie (ale i dalších zemí) dováženou elektřinou.

Zkušený jaderný energetik, který v této branži pracoval již za NDR, nyní varuje před tím, co může šílená zelená politika do budoucna způsobit.

A znovu připomínám, že pokud dojde k deindustrializaci Německa, bude to mít důsledky i u nás, neboť dosud všechny vlády budovaly značnou závislost naší země na Německu.

Půjde-li ke dnu Německo, vezme nás s sebou…

Jak tedy chystané uzavření poslední jaderné elektrárny komentuje německý odborník na jadernou energii Manfred Haferburg?

 ISARem II bude brzy zničena nejen poslední jaderná elektrárna, ale také návrat k vlastní jaderné energii na dlouhou dobu.

Když padne poslední jaderná elektrárna, zhroutí se veškerá jaderná technologie a přetržení nitě bude úplné. Kdo ponese odpovědnost, pokud převládne uvědomění, že odklon od jádra byl gigantickou chybou?

Ve své profesní kariéře bezpečnostního experta jsem pracoval ve více než 120 různých jaderných elektrárnách po celém světě. To jsou více než dvě třetiny všech existujících jaderných elektráren. Přestože existuje 440 reaktorů, často jsou kombinovány do víceblokových elektráren a vytvářejí jadernou elektrárnu.

Byly zde starší elektrárny, skvěle udržované a v perfektním stavu, byly zde nejmodernější elektrárny, z nichž některé byly stále ve výstavbě, jejichž konstrukce byla inženýry tak dobře promyšlena, že by se elektrárna dala téměř označit za „krásnou.“

Patří mezi ně evropské tlakovodní reaktory (EPR) ve finském Olkiluotu a dva reaktory EPR v čínském Tchaj-šanu. Jedná se o nejbezpečnější a nejvýkonnější systémy na světě.

Pracoval jsem také na bavorské jaderné elektrárně ISAR II. Pamatuji si, jak fascinující toto „krásné“ zařízení bylo. Musím vysvětlit, že pro inženýra může být pojem krása technického charakteru a je vnímán jako vysoce optimalizovaná, funkčně dokonalá a bezvadně udržovaná technologie.

Isar II, konstrukčně o něco starší bratr EPR, byl pro mě bezesporu jednou z nejlepších jaderných elektráren na světě. Reaktor „Konvoi“, postavený v roce 1988, byl druhým nejvýkonnějším blokem na světě s výkonem 1 500 megawattů a byl k dispozici pro výrobu elektřiny 95 procent roku.

Pro srovnání, běžná větrná turbína má tři megawatty a je k dispozici z 25 procent. ISAR II byl použit k regulaci kolísajících obnovitelných zdrojů, i když Zelení neúnavně tvrdí, že to není možné. ISAR byl schopen rychle zvýšit a snížit svůj výkon o 700 megawattů, pokud to provozovatel sítě potřeboval.

ISAR II byl 40 let starý a byl ve stavu, který bych nazval „lepší než nový.“ Elektrárna, která byla neustále přizpůsobována nejmodernějšímu stavu techniky a s láskou udržována a ošetřována 350členným týmem, mohla být provozována bezpečně a hospodárně dalších 30 až 40 let.

Investice byla zaplacena, včetně opatření na demontáž a konečné uskladnění paliva, aby elektrárna mohla vyrábět elektřinu za cenu asi tří centů za kilowatthodinu. Například elektrárna ISAR II byla desetkrát mistrem světa v generaci.

Tato jediná elektrárna vyráběla 15 procent veškeré elektřiny v Bavorsku – dokud politici v rozporu s energetickou politikou nenařídili její odstavení.

Ještě v polovině roku 2023 nabízel operátor německé vládě pokračování provozu za pevnou cenu elektřiny ve výši šesti centů/kWh pro průmysl, což vláda semaforu ostře odmítla. Bývalý ministr životního prostředí Trittin prý řekl, že by nedovolil, aby byl jaderný útlum zastaven.

Říkali tomu lámání nití a systematicky na tom pracovali mnoho let. Vysušili jaderný inženýrský výzkum a nahradili katedry jaderné energetiky katedrami genderových studií. Zakázali přepravu použitého paliva Castorem.

Zakázali přepracování vyhořelého uranu, který stále obsahuje 95 procent jeho energie. Zničili jadernou energetiku, která kdysi dokázala vyrábět nejlepší a nejbezpečnější jaderné elektrárny, a vyhnali ji ze země.

Všechny vlivné posty na ministerstvech a úřadech obsadili zuřivými odpůrci jaderné energie. Dohnali provozovatele jaderných elektráren k zoufalství nad byrokracií. V rozporu s ústavou dokonce vyvlastnili provozovatele. Nakonec dokonce zakázali výrobu elektřiny z jaderné energie.

Aby dobře promazaná propagandistická mašinérie zavedla lidi na jejich cestu, šíří strach z jaderné energie. Dokonce i děti ve škole byly indoktrinovány protijadernými učiteli.

Média nemohla šířit dostatek fiktivních hororových postav obětí jaderné energie. Najatí „vědci“ vypracovali sérii studií kovového šrotu, které měly dokázat, že děti v blízkosti jaderných elektráren umírají.

Angažovali se v protijaderné propagandě, až v ni nakonec sami uvěřili a strachem neurotická kancléřka Merkelová nechala telefonicky uzavřít osm jaderných elektráren proti všem právům po tsunami v Japonsku, která vážně poškodila jadernou elektrárnu umístěnou na pobřeží. Její rozhodnutí byla schválena několika poslušnými biskupy, politology a bývalými funkcionáři. tzv. „Etické komise.“

Nebezpečí tsunami v Severoněmecké nížině nebo ve Waldshutu v Bavorsku tak mohlo být odvráceno.

Zelení už desítky let říkají: „Teprve až bude pokácen poslední strom, otrávena poslední řeka, ulovena poslední ryba, uvědomíte si, že nemůžete jíst peníze.“

Nyní kácejí poslední strom s plným úmyslem a s vědomím následků. A po prvním výpadku se řekne: „Teprve když bude sešrotována poslední elektrárna, zatopen poslední uhelný důl, postavena miliontá větrná turbína a poslední metr čtvereční zablokován solárními panely, uvědomíme si, že elektřina nešla ze zásuvky.“

S ISARem II pokáceli poslední strom. Historie Velikonočního ostrova posílá své pozdravy, i když to byl jen mýtus.

Je ale jasné, že politici nechtějí poslouchat odborníky. Všechny strany, kromě AfD, znovu a znovu hlasovaly proti záchraně jaderných elektráren uprostřed největší energetické krize.

Také CDU/CSU a FDP, i když se zdá, že už zapomněly. Alespoň už si to nechtějí připomínat, protože jim pomalu dochází, jak nezodpovědná tato energetická politika je. Nyní, když fyzika a ekonomie vykopávají dveře, jsou důsledky zjevně vážné. Nyní, když už je příliš pozdě, říkají přesný opak toho, co jejich politika tvrdila ještě před rokem.

Ale ani dnes s kolegy nedokážeme najít odpovědného politika mimo AfD, který by byl ochoten nám naslouchat. Zkusili jsme to. Psali jsme knihy a články, prezentované na konferencích, které pak politici a jejich ohýbači klávesnic okamžitě očernili jako pravicové, jako by existovalo něco jako pravicová výroba energie.

Nechali jsme se diskvalifikovat a očernit jako experti v zemských parlamentech a ve Spolkovém sněmu. Profesor Sinn, profesor Vahrenholt a mnoho dobře vychovaných inženýrů – profesionálů, kteří by mohli být v klidu a pohodlí ve své profesi nebo v důchodu – se o to pokoušeli znovu a znovu.

Politici jsou naprosto rezistentní vůči radám. Odpovídají: „To nedostane hlasy“ nebo „To je to, co požaduje špatná strana,“ jako by výroba moci byla o stranické politice nebo volbách, a ne o blahobytu celé země.

Pokud je ve Spolkovém sněmu nějaký poslanec z CDU/CSU/SPD/FDP/Zelení a Levicové strany, může se obrátit na mě nebo na kolegu.

Proč si myslíte, že Nizozemci nadále provozují jadernou elektrárnu Borssele, která se svými 500 megawatty rozhodně není nejekonomičtější? Aby nedošlo k přetržení nitě. Teď se to vyplácí. Rozhodli se postavit nové jaderné elektrárny a budou toho schopni.

Když padne poslední jaderná elektrárna, zhroutí se veškerá jaderná technologie a přetržení nitě je úplné. Protože s poslední jadernou elektrárnou jde celá infrastruktura do kanalizace.

Úřady zapomenou, jak dohlížet na jaderné elektrárny.

Provozovatelé zapomenou, jak obsluhovat a řídit jaderné elektrárny. Systémy řízení provozu jaderné elektrárny jsou stejně složité jako technologie jaderné energetiky.

Univerzity aplikovaných věd a všeobecné univerzity zapomenou, jak vychovávat jaderné energetiky a inženýry, a nebudou už žádní mladí lidé, kteří by se věnovali příslušné vzdělávací cestě. Speciální školicí střediska, jako je KSG/GfS, již také nebudou existovat.

Výrobní podniky a společnosti zaměřené na údržbu jaderných elektráren se budou orientovat jinde a odnaučí se navrhovat, stavět nebo udržovat jaderné elektrárny a jejich části.

Země ztratí kontakt s mezinárodním rozvojem této technologie, protože už není nikdo, kdo by se o ni staral. A politici to nedokážou, ani to nezorganizují.

Odnaučování již začalo a bude postupovat nejvyšší rychlostí, takže za méně než tři roky Německo klesne zpět na úroveň jaderné rozvojové země. Děje se to tak rychle, protože zbývající odborníci se musí okamžitě přeorientovat nebo migrovat do zahraničí – jako já.

Ale mám podezření, že to je přesně to, co politici zamýšleli. Záměrně chtějí zemi co nejvíce ztížit návrat k této technologii. Ale co když převládne poznání, že postupné vyřazování jaderné energie a zničení 25 procent kapacity výroby elektřiny byla obrovská chyba?

Pokud bude ISAR II demontován – což je jen eufemismus pro zničený – Německo se na příštích 25 let rozloučí s jadernou energií, bez ohledu na to, co se stane ve světě a v Německu. Pak už nebude v dohledné době cesty zpět.

Německo bude moci nanejvýš zaplatit Spojeným státům, Jižní Koreji, Japonsku nebo Rusku za výstavbu a provoz nových jaderných elektráren v Německu. Ale možná je to záměr.

Politici by si měli položit otázku, zda jsou skutečně připraveni nést tuto odpovědnost. K odpovědnosti již byli pohnáni úplně jiní lidé. Nebo zda by nebylo lepší dát provozovateli ISARu II tři miliardy eur, aby alespoň zastavil ničení a znemožnění poslední německé jaderné elektrárny.

To by možná mohlo změnit názor vedení provozovatele. Vláda má tyto a mnohem více peněz k dispozici pro další země.

S těmito penězi by dokonce mohlo být možné elektrárnu znovu spustit do tří let, ale pouze v případě, že provozovateli bude garantováno prodloužení životnosti o 10 let.

Ale možná by těchto deset let stačilo na instalaci nových jaderných elektráren nebo dokonce jaderných elektráren IV. generace.

Místo financování cyklostezek v Peru by bylo možné nabídnout peníze na cyklostezku inženýrům dvoufluidního reaktoru, aby je nalákali zpět do Německa z Kanady, Polska a Rwandy.

Ale já sním. To by nemuselo přinést žádné hlasy a dokonce by to byla voda na mlýn nesprávných lidí. Jinými slovy: „Vždy vpřed, nikdy vzad“ s honeckersovskou důkladností.

---

Tolik vyjádření německého jaderného inženýra k ukončení provozu již definitivně poslední jaderné elektrárny v Německu, ke kterému by mělo dojít v příštích měsících.

Je takřka jisté, že k tomuto odstavení dojde – a tím dále postoupí deindustrializace země. Jde ovšem o záměrnou destrukci – a to nejen Německa, ale nakonec i všech jeho satelitů.