Německo je již zcela přeplněné, situace je taková, že další nově příchozí již není kam dávat. A před zimou by zřejmě nějaká stanová městečka příliš neobstála.
Stále více obcí, které chtěla vláda využít pro zřízení azylových zařízení, pořádá protesty a petiční akce, přičemž rostoucí preference AfD jsou pro současnou německou vítačskou vládu doslova noční můrou.
V důsledku toho se tedy nakonec vláda „semaforu“ rozhodla, že požádá EU o povolení, aby si mohlo střežit hranice s Polskem, Českou republikou a Švýcarskem.
Čtete dobře, aby si mohla jakákoli členská země EU střežit hranice v rámci schengenského prostoru, tak potřebuje povolení EU. To se má ještě zpřísnit (viz toto hlasování), takže získat podobné povolení již nebude zrovna jednoduché.
EU Německu nedávno povolila hlídky na hraničních přechodech, ovšem jen na 6 měsíců. Po tu dobu mají každého, na koho narazí, posílat zpět – tedy například k nám, pokud bude daný jedinec zachycen na našich hranicích.
Povolení EU však neplatí pro zelenou hranici, zde zatím Německo na požehnání páníčků z Bruselu teprve čeká.
Volný průchod do Německa tak pašeráci (zatím) stále mají, ale musí využít zelenou hranici.
Nicméně v článku, který na problémy na hranicích upozorňuje, mne víc než pro mne již celkem známá fakta o podřízenosti EU v migrační politice zaujalo jak množství v nedávné době zadržených pašeráků, tak jejich národnost.
O počtu zachycených pašeráků (leden – srpen 2023) a jejich národnosti se můžete dočíst v tabulce:
Dvěma nejvíce zastoupenými národnostmi mezi převaděči jsou Syřané a Ukrajinci s 263 a 252 osobami. Na třetím místě jsou pašeráci z Turecka se 140 zatčenými.
V případě Syřanů to jistě nikoho neudiví, je zřejmé, že mají napojení na arabskou komunitu, často jde o členy různých islámských bojůvek s velmi dobrými kontakty nejen v Sýrii, ale také v dalších arabských zemích.
Co se týká Turků, pak je to totéž, jen s tím rozdílem, že se spíš soustřeďují na jedince, kteří míří přes Turecko – a to nejen Turky, ale třeba i Afghánce.
Ovšem zajímavé je, že se pašeráctví džihádistů ujali také Ukrajinci, kteří v minulosti v těchto statistikách takřka vůbec nefigurovali. Jak se zdá, tak ke štědrým dávkám, které ve většině evropských zemí dostávají, mají ještě velmi slušný přivýdělek.
A to ve výčtu vidíme jen ty, které chytili, což je zřejmě jen špička ledovce. Vsadila bych se, že jde o mnohé z těch, kteří se usadili u nás a v Polsku.
Jak sami vidíte, tak v seznamu nejčastěji zachycených pašeráků nefiguruje žádná národnost ze zemí, které sousedí s Německem.
V případě 89 zachycených německých pašeráků půjde zřejmě o tamní muslimy tureckého či arabského původu, případně členy některé promigrační neziskovky.
Zachycení Gruzínci pak budou podobný případ jako zachycení Ukrajinci – jednoduše zločinci z obou zemí se přemístili poněkud západněji a nyní působí ve středoevropském prostoru.
V případě obou těchto národností je vidět, že nemají problém s tím, že aktivně pomáhají islamizovat Evropu, hlavní je, že jim to „sype.“
Invaze je letos rekordní, přičemž o Německo je mezi džihádisty aktuálně největší zájem. Lze předpokládat, že drtivá většina nakonec hranice přejde bez povšimnutí, což je ostatně patrné i z obrovského počtu žádostí o azyl v Německu v letošním roce.
Je tedy třeba se ptát, kolik aktuálně aktivních pašeráků džihádistů si u nás žije na štědrých dávkách, které jsou jen malým bonusem k mnohem větším výdělkům za pašování těch, kdo mají v úmyslu Evropany zlikvidovat a nahradit…
