100 000 měření od roku 1826 ukazuje: Lidé nejsou zodpovědní za změny obsahu CO2

Snad každý den se objevují nějaké nové důkazy, které poukazují na to, že celá klimatická politika je založena na lžích. Tou největší lží je samozřejmě tvrzení, že za údajné klimatické změny je zodpovědný CO2 produkovaný člověkem.

Tato lež byla mnohokrát vyvrácena, nicméně všechny názory či studie, které mainstreamový narativ zpochybňují, jsou cenzurovány a v oblasti klimatické je celkově již roky jakákoli diskuze přísně zakázána.

Vědci, kteří odmítají podpořit vylhaný narativ, pak nedostanou žádné granty a dotace.

Podle nové studie přímá měření CO2 od roku 1826 do roku 2008 ukazují, že lidé mohou být jen stěží obviňováni ze zvýšení koncentrace oxidu uhličitého v atmosféře.

Spíše jsou za tím přirozené příčiny. Především jsou výkyvy zjevně větší, než naznačují předchozí údaje.

Fanatici „nulového uhlíku“ obviňují lidstvo z nárůstu atmosférického oxidu uhličitého. I když se vlastně už dlouho ví, že hlavním tahounem výkyvů je globální ekosystém, nápravu by podle klimatických fanatiků měla přinést dekarbonizace ekonomiky a produkce energie. 

Záměrně také ignorují relevantní studie. Ty nejen dokazují, že změny CO2 mají především přirozené příčiny, ale také to, že vliv slunce je zřejmě záměrně masivně podceňován.

Nyní existuje další studie, která odkazuje na přímá chemická měření starých vzorků vzduchu, která jsou výrazně přesnější než ta z vrtání ledu. Kenneth Richards informuje o této studii v článku:

„Zemřelý Dr. Ernst-Georg Beck strávil roky sestavováním komplexní chemické databáze úrovní CO2 měřených ve vzorcích vzduchu z celého světa. 

Beckova data měření CO2 byla zveřejněna po jeho smrti v roce 2022 ve vědeckém článku s názvem: „Rekonstrukce hladin pozadí atmosférického CO2 od roku 1826 z přímých měření na úrovni země,“ který analyzoval 979 technických článků z 1901 stanic pro odběr vzorků vzduchu.

Naměřená data od 19. století do poloviny 20. století vykazují značnou variabilitu. Mezi lety 1939 a 1943 dosáhly globální úrovně CO2 v atmosféře 383 ppm, což je stejné jako v roce 2007.

Později však úroveň CO2 klesla na 310 ppm koncem 40. let. Tyto výkyvy jsou v souladu se změnami teploty mořského povrchu  v závislosti na teplotě, což naznačuje, že teplota řídí změny CO2. 

Analýza naznačuje, že z nárůstu CO2 o 90 ppm od roku 1958 lze maximálně 12 ppm připsat antropogenním emisím. Ještě na počátku 40. let, kdy byly hladiny CO2 383 ppm, byl vliv antropogenních emisí považován za minimální. 

To zpochybňuje konvenční chápání dynamiky CO2 a zdůrazňuje složitou souhru přírodních faktorů a lidských činností.

Takže zde vidíme data a fakta, které je bezpodmínečně nutné vzít v úvahu v debatě o atmosférickém oxidu uhličitém a strašení o změně klimatu. 

Na tyto rozpory je nutné upozorňovat zejména proto, že globalisté WEF chtějí vší silou prosadit svou klimatickou diktaturu, aby mohli lidi zavírat do jejich 15minutových ghett a kontrolovat chování spotřebitelů pomocí digitálních měn centrálních bank.