Zásadní vývoj situace na Ukrajině?

Podle velmi zajímavé analýzy je možné, že se v pozadí údajné „velké ofenzívy“ vyjednává o míru, aniž by se tyto informace nějak významněji ventilovaly.

Jde samozřejmě jen o spekulace, ale myslím, že úvahy níže nemusí být úplně mimo mísu.

Na základě různých informací, které se objevují z obou stran konfliktu (včetně různých videí a fotografií), lze odhadnout, že vše nejde tak úplně podle představ těch, kdo měli dosud zájem na pokračování bojů „do posledního Ukrajince“ (a později možná i do posledního Evropana).

Dojde tedy ke zvratu?

Možná; záleží na tom, co měl na mysli ukrajinský ministr obrany Reznikov…

Zdá se, že na Ukrajině dochází k zásadnímu vývoji, jehož cílem je vyjednat řešení s Ruskem.

„Ukrajina je připravena na jednání a mírovou dohodu,“ řekl ukrajinský ministr obrany Oleksij Reznikov, „pokud Rusko změní dříve stanovené cíle speciální vojenské operace.“

Jeho prohlášení přišlo poté, co ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskij navštívil 8. června Cherson, aby se dozvěděl o probíhající ofenzivě v oblasti Saphorize.

Zelenskij nepochybně obdržel zprávy, které nechtěl slyšet: ukrajinská ofenzíva se nevyvíjí dobře a ukrajinská armáda utrpěla těžké ztráty. 

Rusům se podařilo vyřadit mnoho ukrajinských tanků, včetně francouzských  AMX-10 a tří německých modelů Leopard A-6 (ne polských modelů A-4).

Rusové také zničili životně důležitý radar Hensoldt TRML-4D AESA, součást systému protivzdušné obrany Iris-T, který byl přivezen na dostřel, aby podpořil ukrajinské síly v ofenzivě. Jeho neutralizací ruské síly získaly kontrolu nad vzdušným prostorem nad bojištěm.

O ruských ztrátách nebo materiálních ztrátách toho moc nevíme.

Víme, že možná nejvíce modernizovaná ukrajinská brigáda – 47. mechanizovaná brigáda, vycvičená NATO v Evropě, byla vyzbrojena brýlemi pro noční vidění, termovizními zařízeními a obrněnými transportéry jako americký Bradley a měla masivní dělostřelectvo, včetně HIMARS – nemohla získat území nebo zatlačit Rusy.

Není jasné, jak velké celkové poškození tato brigáda utrpěla, ale jiné jednotky byly tak vážně poškozeny, takže některé prapory odmítly bojovat.

Ukrajina má stále velmi velkou sílu, kterou je třeba uvést do bitvy, takže ofenzíva je teprve v rané fázi. Ale Rusové mají také velké záložní síly, možná 200 000 vojáků, které nyní nasazují.

Zelenskyj nemůže otevřeně žádat Rusy o dohodu, protože by to zničilo jeho vazby s USA a dalšími zeměmi NATO a oslabilo by ho to na Ukrajině.

Otázkou je, zda Reznikov svým prohlášením myslí to, že Rusové musí před zahájením jednání souhlasit se změnou svých cílů. 

Nebo tím myslí, že výchozí pozicí Ukrajiny je, že dohoda vyžaduje změnu ruských cílů pro vojenskou speciální operaci?

Pokud požádá Rusy, aby během jednání změnili svůj postoj, bude to v první řadě odmítnuto. Kreml se zatím nevyjádřil a je pravděpodobné, že ruští představitelé se snaží zjistit, co má Reznikov na mysli a zda má vlastně pravomoc vyjednávat.

Nedávno chtěl Zelenskij vyhodit Reznikova za korupci. Na silně cenzurované Ukrajině se objevily příběhy o Reznikovových špinavých rukou. 

Pak mu bylo záhadně všechno odpuštěno. Takže vztah mezi Zelenským a Reznikovem musí být úzký. Mluví Reznikov za zbytek ukrajinského vojenského vedení? Bál se Zelenskyj možného státního převratu, pokud naplní svou hrozbu?

Odešel Reznikov sám? To je jedna z tezí, které potřebují Rusové prozkoumat.

Rusko se může pokusit zjistit, zda to Reznikov myslí vážně – a lze o tom vyjednávat – předložením některých vlastních myšlenek zaměřených na cíle jejich speciální vojenské operace. To lze provést prostřednictvím veřejných kanálů nebo prostřednictvím zprostředkovatelů nebo důvěryhodných prostředníků.

Naposledy došlo mezi oběma stranami k vážným jednáním, když bývalý izraelský premiér Naftali Bennett pendloval tam a zpět mezi Ukrajinou, Ruskem, Německem a Francií. Říká, že byl na pokraji dohody, když jeho úsilí podkopala Bidenova administrativa a Zelenskij byl nucen zrušit každou dohodu.

Podle toho, co  Bennett prohlásil, bylo v té době klíčovou otázkou zachování Zelenského a jeho vlády, což byl Putin ochoten garantovat. Putin by se také vzdal ruského cíle „demilitarizace“ a „denacifikace“ Ukrajiny.

Moskva i Washington však tvrdí, že Bennett špatně charakterizoval výsledek jednání.

V roce 1962 během kubánské raketové krize americký prezident John F. Kennedy obešel svůj tým národní bezpečnosti a vyslal svého bratra Roberta Kennedyho na tajná setkání s ruským velvyslancem v USA Anatolijem Dobryninem. 

Robert Kennedy byl tehdy generálním prokurátorem.

Sovětský premiér Nikita Chruščov se zeptal, zda je Robert Kennedy jen na volné noze nebo skutečně mluví za svého bratra. Sovětský novinář Alexej Adžubei, zeť Nikity Chruščova, provedl 30. ledna 1962 rozhovor s prezidentem Kennedym, který  nebyl zveřejněn.  

Jeho hlavní otázka se týkala autority prezidentova bratra. Kennedy potvrdil, že ho zastupoval jeho bratr.

To otevřelo dveře řadě tajných jednání, která vedla ke stažení ruských raket z Kuby a stažení amerických jaderných raket Jupiter z Turecka, ačkoliv část dohody o Jupiteru v té době nebyla zveřejněna.

Pokud má Reznikov pravomoc zahájit skutečná jednání s Rusy, musí to být schopen Rusům dokázat.

Pokud bude Reznikov jednat na vlastní pěst, ale bude představovat významnou část ukrajinského bezpečnostního aparátu, pak jeho iniciativa bude zajímat Rusy jako způsob, jak rozbít ukrajinskou jednotu.

Nejdůležitější možností však je, že by mohlo být možné skutečné vyjednávání.

Pokud se tento krok ukáže jako nicotný, válka bude pokračovat…

Autorem analýzy je Stephen Bryen, který je vedoucím pracovníkem Centra pro bezpečnostní politiku a Yorktownského institutu.