Súdán: Scéna další proxy války

 V Súdánu propukly tvrdé boje s mnoha civilními oběťmi mezi jednotkami dvou generálů, kteří společně vládli zemi. Média prezentují problém jako prosté soupeření dvou generálů hladových po diktátorské moci. 

Svou roli však může hrát skutečnost, která ve zprávách nápadně chybí: Rusko se chystalo uzavřít dohodu se Súdánem o zřízení námořní základny na súdánském pobřeží Rudého moře.

Jedním příkladem z mnoha západních zpráv o situaci v Súdánu je zdlouhavá analýza Chatham House sponzorovaná britskou vládou. Ta byla zveřejněna 28. března, asi deset dní před zahájením bojů. 

Není v ní jediné slovo o dohodnuté ruské námořní základně, což je otázka, která musí být pro vládu USA a Británie nanejvýš důležitá. Stejně tak tato vyhlídka, tak ohrožující zájmy NATO, není zmíněna téměř v žádné z mnoha zpráv o válce v Súdánu, které nám jsou v těchto dnech podávány.

Některé zprávy ze CNN a dalších však tvrdí, že ruská polovojenská skupina Wagner podporuje jednu ze dvou bojujících frakcí, jmenovitě generála Mohammeda Hamdana Dagala, velitele polovojenských sil rychlé reakce (RSF). Není pro to poskytnuto žádné vysvětlení.

V únoru se však objevila zpráva od ABC News nazvaná „Súdánská armáda dokončila přezkum dohody o ruské základně v Rudém moři.“ Súdánská armáda podle zprávy dokončila revizi dohody s Ruskem o vybudování námořní základny a schválila ji. 

Ruský ministr zahraničí Sergej Lavrov cituje prohlášení, že dohodu musí ještě ratifikovat súdánský zákonodárný sbor. Dohoda se teprve bude formovat, než vstoupí v platnost.

Súdán původně uzavřel dohodu umožňující Moskvě postavit základnu za vlády bývalého diktátora Omara Hassana al-Bašíra, který byl v roce 2019 svržen z moci. 

Podle zprávy by Rusko poskytlo Súdánu zbraně a vojenské vybavení výměnou za právo zřídit námořní základnu. Smlouva  měla být platná po dobu 25 let a automaticky měla být obnovena na období 10 let, pokud žádná ze stran nevznese námitku.

To vyvolává dojem, že ruská vláda by ráda viděla přechod z vojenské na civilní vládu plánovaný v dohodě vyjednané Organizací spojených národů a různými zeměmi v prosinci 2022.

Americká vláda na druhou stranu dala naprosto jasně najevo, že se jí nelíbí myšlenka ruské námořní základny v Rudém moři. Na začátku září 2022 vyslala do Súdánu prvního řádného velvyslance po 25 letech. 

Na konci téhož měsíce veřejně a bez obalu varoval generály u moci v Súdánu, aby nedovolili Rusku zřídit námořní základnu na jeho pobřeží Rudého moře. Řekl:

„Pokud se súdánská vláda rozhodne pokračovat ve zřízení tohoto zařízení nebo o něm znovu jednat, poškodí to zájmy Súdánu.  Všechny země mají suverénní právo rozhodnout, se kterými dalšími zeměmi chtějí spolupracovat, ale tato rozhodnutí mají samozřejmě důsledky.“

Zdá se, že velitel RSF, generál Mohammed Hamdan Dagalo, byl obzvláště znepokojen vztahy s Ruskem. V únoru 2022 odcestoval do Moskvy na týdenní jednání a vrátil se s tím, že jeho země nemá námitky proti zřízení ruské základny.

Má také užší vztahy s Etiopií a Eritreou, jejichž vlády také nejsou v dobrém vztahu s vládou USA. Jeho protivník, armádní šéf generál Abdel Fattah al-Burhan, má naopak úzké vazby na Egypt, klíčového spojence USA.

Při čtení západních zpráv o situaci v Súdánu, zejména v amerických médiích, lze usuzovat, na které straně je Západ podle toho, co je vynecháno. Zprávy se většinou zaměřují na Dagala a jen okrajově se zmiňují o Burhanovi, což vyvolává dojem, že Dagalo je hlavním hráčem, a tedy hlavním viníkem tohoto konfliktu.

Zároveň je zarážející, že USA ani EU jednoznačně neodsuzují nelítostné nálety na civilní obyvatelstvo v Chartúmu. Média se také vyhýbají otázce, kdo provádí bombardování nebo stručně a neutrálně zmiňují, že armáda pod vedením generála Burhana „využívá své převahy na obloze.“ 

Koncem roku 2020 zařadily USA Súdán se Severní Koreou, Íránem a Sýrií na svůj seznam státních sponzorů terorismu, což znamenalo, že od mezinárodních organizací, jako je Světová banka a MMF, ani od jiných vlád nedostával téměř žádnou finanční podporu. 

Od té doby, co se v roce 2011 s podporou USA oddělil Jižní Súdán bohatý na ropu, došlo k chronickému a vážnému nedostatku cizí měny.

V roce 2019, po měsících protestů a demonstrací, byl vojenský diktátor Umar al-Bašír nejprve sesazen vojenským převratem a poté byla z nové junty, která byla v úřadu od září 2019, vytvořena společná, civilně-vojenská přechodná vláda.

Vedl ji Abdalla Hamdok, ekonom vzdělaný v Británii, který dříve pracoval pro OSN. Ministr financí Ibrahim Elbadawi byl ekonom se vzděláním v USA, který předtím řadu let pracoval pro Světovou banku ve Washingtonu a byl hostujícím vědcem v Centru pro globální rozvoj ve Washingtonu.

Různé vlády a organizace a Světová banka se dohodly na programech podpory pro zemi. To však náhle skončilo v říjnu 2021 dalším vojenským převratem generála Burhana.

Protože o pozadí toho, co se v Súdánu děje, dostáváme jen velmi málo spolehlivých zpráv, nelze dělat nic jiného, ​​než rozumně spekulovat, kdo tam tahá za nitky. 

Můžeme však předpokládat jednu věc: médii nabídnuté zobrazení vnitřního boje o moc, který je údajně do značné míry nezávislý na cizích vlivech, je téměř jistě mylné.

Na to je tato oblast geostrategicky příliš důležitá.