Jistě jste již o Borrellově výzvě slyšeli. Válečné lodě EU mají být využity ke vměšování se do politiky zemí daleko od Evropy, namísto toho, aby byly využity například ke střežení vod Středozemního moře před každodenními nájezdy afrických džihádistů.
Jenže politika EU je už taková: Na jedné straně nesmírně škodit Evropě a na té druhé poslušně naslouchat příkazům páníčků z Washingtonu.
Čínský ministr zahraničí Qin Gang v pátek znovu potvrdil, že Čína „nikdy neustoupí“ v otázce Tchaj-wanu. Toto varování Západu přišlo během projevu zaměřeného na ústřední příspěvky Číny ke globální ekonomice.
„Tchajwanský problém je jádrem klíčových zájmů Číny,“ řekl Čchin ke konci projevu. „Nikdy neustoupíme tváří v tvář žádnému činu, který podkopává suverenitu a bezpečnost Číny. Ti, kdo si zahrávají s ohněm v otázce Tchaj-wanu, se spálí.“
Zabýval se také nedávnými a pokračujícími obviněními, že se Čína snaží změnit „status quo“ přes Tchajwanský průliv. „Není to čínská pevnina, ale separatistické síly nezávislosti Tchaj-wanu a hrstka zemí, které se pokoušejí narušit status quo,“ prohlásil.
Před více než měsícem byla jeho slova ještě důraznější a mířila přímo na Spojené státy. Na začátku března, nedlouho poté, co se na konci prosince ujal funkce čínského ministra zahraničí, řekl, že „pokud Spojené státy nešlápnou na brzdu, ale budou i nadále zrychlovat po špatné cestě, žádné množství svodidel nemůže zabránit vykolejení a určitě dojde ke konfliktu a konfrontaci.“
Ale na druhé straně Západ není připraven ustoupit od podpory Tchaj-wanu, což je vidět zejména v kontroverzní výzvě šéfa zahraniční politiky EU Josepa Borrella, aby námořnictvo bloku hlídkovalo v Tchajwanském průlivu. Slova publikoval v neděli ve francouzském týdeníku Journal Du Dimanche.
Borrell napsal, že „samosprávný ostrov nás znepokojuje ekonomicky, obchodně a technologicky“ – a naléhal na evropské námořnictvo, aby zajistilo jeho ochranu.
Řekl: „Proto vyzývám evropské námořnictvo, aby hlídkovalo v Tchajwanském průlivu a ukázalo tak závazek Evropy ke svobodě plavby v této naprosto klíčové oblasti.„
Pokud jde o Peking, ten strávil roky varováním Západu, aby si „nehrál s ohněm,“ pokud jde o status ostrova, kterému vládne. Oficiálně je politikou Číny vidět mírové sjednocení politickými prostředky, ale časté kontakty Washingtonu na vysoké úrovni s vedením Tchaj-peje považuje za vměšování.
Čínský státní deník Global Times konkrétně reagoval na Borrellův plán následovně:
„Pokud by evropské válečné lodě ještě dnes chtěly předvést svou sílu v Pacifiku, výsledkem by bylo jen trapné selhání. Pro Lidovou osvobozeneckou armádu, která má velkou sílu bránit svou vlast, tváří v tvář evropským válečným lodím, které přicházejí provokovat a předvádět se, ani nestojí za to zvednout obočí. Radíme Evropanům, aby si nepřivodili ostudu.“
Tolik prohlášení k Borrellovu výroku. Zde jen zdůrazňuji, že pokud už by někdo měl rozhodovat o skutečném statusu Tchaj-wanu, pak by to měli být tamní obyvatelé, kteří však jejich prezidentku nemají v oblibě.
To se ukázalo již na loňských komunálních volbách, kde její strana zcela propadla a vyhrála pročínská strana KMT, která obhajuje politiku jednotné Číny.
Příští rok budou prezidentské volby. Co bude dělat aktivistický Západ, když i pak vyhraje pročínský prezident? Nebo si snad chtějí volby pojistit nějakým tím „Dominionem,“ případně barevnou revolucí v režii Sorosovy OSF?“
No kdyby Čína pomohla Rusku s Ukradinou v rámci spolupráce a dohod, mohla mít už Čína tuto záležitost vyřízenou opět v rámci spolupráce a dohod. Jenže Čína je stále nějak zaostalá. EU už by neexistovala a Yankees by zalezli do nory, čímž by byl na planetě klid a mír a evropanům by zbyl jediný úkol a to ten jak co nejrychleji a nejúčinněji vyklidit evropu od obohacovačů.