Jak chce WHO upevnit nový světový řád: Detailní rozbor nových pravidel, která zavádí celosvětovou diktaturu WHO

Jako jednu z největších hrozeb vidím v současné době právě Pandemickou smlouvu WHO, jejíž konečná podoba by měla být schválena již letos v květnu.

Právě na květnovém summitu WHO se mají jednotlivé body nových nařízení probírat s tím, že již předem je deklarováno, že zejména USA a svorně všechny země EU – bez výjimky – s navrhovanými regulemi souhlasí.

Samozřejmě s nimi souhlasí i mnoho dalších zemí. Výtku podalo jen několik afrických zemí, Indie a v minulosti i Brazílie, která je však v současné době již v plném souladu s agendou poté, co byl díky pilné práci CIA do čela země dosazen ten „správný“ diktátor.

V květnu bude samozřejmě vše poněkud jasnější, jenže – jak se nyní tvrdí – podle všeho se již ráda podřídí i Afrika. Samotný vlastník WHO Bill Gates totiž pozval (jaká to náhoda!!) na svoji nedávnou simulaci pandemie právě zástupce vlád těch zemí, které se vůči nově nastolované diktatuře WHO vymezovali.

Jak „zlí jazykové“ tvrdí, zřejmě jim chtěl názorně předvést, co by se mohlo stát i v jejich zemi, pokud nebudou v souladu s navrhovanými diktátorskými pravidly.

Ovšem pro schválení diktátorských podmínek postačí pouhé 2/3 členských zemí WHO, takže Gates ani všechny země zdaleka nepotřebuje. Po schválení pak bude jedinou možností jak se diktatuře WHO vyhnout odchod z WHO, což může učinit jakákoli země na světě – vyjma členských států EU.

Takže pokud doufáte, že třeba někdy v budoucnu by mohla být zvolena vláda, která bude chtít vystoupit z WHO, tak možné by to bylo, ale až po vystoupení z EU. A vláda, která by oboje chtěla, zde nikdy nebude, takže na tuto variantu zapomeňte.

Ale pojďme již konkrétně k tomu, co bude programem květnového summitu WHO. Přesně na toto téma se totiž hovořilo na nedávné konferenci v Mnichově, kde se sešli odpůrci WHO, covidismu a genových injekcí z celého německy hovořícího světa…

Bývalý durynský prezident LKA Uwe Kranz k tomu říká:

„Změny v Mezinárodních zdravotnických předpisech a Pandemické smlouvě ve formě Dodatků úmluvy, které mainstream rád bagatelizuje, nejsou ničím jiným než částečné odnětí vládní suverenity a  udělení diktátorských pravomocí Světové zdravotnické organizaci.“

Kranz shrnuje nejzávažnější aspekty tohoto pokusu o převzetí moci a varuje před důsledky. Dveře a brány jsou zde také otevřeny pro agendu WEF:

„Současné úsilí WHO jsem již popsal na tiskové konferenci Asociace lékařů a vědců pro zdraví, svobodu a demokracii (MWGFD) 15. března v Mnichově, která byla věnována tématu „Genových vakcín jako farmaceutického zločinu století.“ WHO chce pozměnit svou ústavu („ Dodatky úmluvy“) a „ modernizovat “ Mezinárodní zdravotní předpisy, jako sotva zastřené pokusy drasticky a podstatně posunout rovnováhu sil ve prospěch WHO.“

Spouštěčem toho byla jistě spíše mizerná role WHO v mezinárodním boji proti Covid-19, ale určitě krátkodobý finanční šok, který WHO utrpěla poté, co USA pod Trumpem z WHO vystoupily (aby se tam za Bidena opět vrátily).

Světová  zdravotnická organizace  se stává „světovou organizací pekla,“ jak nedávno vtipkoval odborník na zdraví. Ústavní právníci a všichni ostatní právníci by se na to měli podívat mnohem podrobněji, protože jistě porušuje ústavy členských zemí, ale i některé zákony.

Oba základní dokumenty překypují závaznou mocí WHO, pravomocí vydávat pokyny, kontrolami a nadnárodními impulsy. 

Předpokládají přesunutí moci od suverénních států k nadnárodním orgánům do neměnného železobetonu, čímž vydláždí cestu antidemokratické (ne-li přímo diktátorské) a totalitní jedné světovládě. Ta bude ovládána WHO a WEF, přičemž státy zcela ztratí svoji suverenitu.

Cílem je svět, ve kterém má být vše nově regulováno takto:

• V současnosti platné zásady „ plného respektování důstojnosti, lidských práv a základních svobod lidí “ je třeba hodit přes palubu (článek 3). WHO chce, aby Valné shromáždění úplně odstranilo termín „ důstojnost“ a nahradilo jej termíny jako „inkluze a rovnost“. „Lidská práva“ by měla ztratit své postavení jako princip; lze je nalézt pouze v článku 2. „Základní svobody“ by měly zcela zmizet.
• WHO, která byla kdysi pouze poradní a doporučující, se má stát řídícím orgánem OSN, jehož modely, rozhodnutí a prohlášení se mají stát právně závaznými (článek 1). „Doporučení“ se mají stát „závaznými dohodami“ a „výbor pro dodržování předpisů“ má monitorovat a kontrolovat povinnost členských států spolupracovat s WHO.
• Bude zřízena „síť dohledu“ s cílem posílit ústřední roli WHO, zajistit úlohu národních zdravotnických úřadů při řízení a koordinaci s politickými, meziresortními a víceúrovňovými orgány pro včasný a koordinovaný dohled a reakci.

Čeká nás také bezvýhradné přelití kompetencí národních států k WHO, jejíž nařízení musí státy bez námitek plnit, neplnění nařízení WHO se trestá:

• Mezinárodní  zdravotní předpisy (IHR) budou uplatňovány daleko před skutečnými zdravotními riziky; kompetence WHO by již měla nabýt účinnosti, když je veřejné zdraví ohroženo „potenciálním nebezpečím.“ V záměrně složitém souboru pravidel spočívá konečné rozhodnutí pouze na generálním řediteli. Tedy WHO může nařídit jakákoli opatření jen při pouhém podezření, že by mohlo dojít k epidemii.
• Expertní týmy WHO s dalekosáhlými pravomocemi mají v rámci členských států kontrolovat, jaké specifikace byly implementovány, sankční práva WHO (včetně práva na konfiskaci) mají implementaci urychlit.
• V budoucnu bude mít WHO pravomoc vyžadovat od členských států provádění lékařských vyšetření – důkaz o profylaxi, důkaz o vakcinaci, sledování kontaktů a karanténu (článek 18); zároveň by WHO měla mít možnost předávat požadované osobní zdravotní údaje farmaceutickému průmyslu, aniž by o tom informovala dotčenou osobu (článek 45).
• Členské státy musí uplatňovat jednotný model poskytovaný WHO pro boj s pandemií vyhlášenou WHO, uznat zastřešující a závaznou roli WHO při provádění specifických opatření pro boj s epidemiemi infekčních nemocí a navíc také výslovně WHO je oprávněna činit závazná rozhodnutí. Členské státy jsou tak z hlediska zdravotní politiky zbaveny pravomocí a nuceny v boji proti riziku onemocnění použít strategii určenou WHO – v případě pochybností i proti své vůli.

Z nové pandemické smlouvy je také patrné, že již brzy nebude možné cestovat bez očkovacího průkazu. To se ostatně již projednávalo na summitu G20, přičemž s tímto návrhem – a kompetencemi WHO – souhlasily všechny členské země G20.

• WHO by měla mít možnost rozhodnout o zavedení systému globálních zdravotních certifikátů v digitální podobě nebo na papíře, včetně certifikátů o testu, vakcíně, profylaktických a rekonvalescentních certifikátů, formulářů pro sledování cestujících a prohlášení o zdravotním stavu cestujícího (články 18, 23, 24, 27, 28, 31, 35, 36 a 44).
• WHO by také měla mít v budoucnu možnost předepisovat, jaké testy a jaká očkování by měla být vyžadována při cestování mezi členskými státy. Očkovací průkazy s QR kódy mohou být nařízeny a vynucovány WHO; pro lepší monitorování by členské státy měly mít povinnost vytvořit podmínky pro rozvoj, zajištění a údržbu personální infrastruktury pro kontroly na vstupních bodech. Konec svobody cestování se nezadržitelně blíží – alespoň pro lidi s nedostatečným očkovacím statusem.
• V budoucnu bude WHO předepisovat všem jedincům na celém světě, aby si udrželi „nejlepší možnou úroveň zdraví.“ Z pohledu WHO; to znamená, že existuje hrozba nuceného očkování, nucené medikace, karantény a podobně. Kromě toho by WHO měla mít také globální právo rozhodovat o tom, co jsou vhodná opatření a zakázat ta opatření, která považuje za „ nepřiměřená  nebo zbytečná; to by pak mohlo ovlivnit i celosvětově osvědčené léky (zinek, vitamín C, vitamín D, ivermektin a mnohé další). S tím souvisí plánované zrušení všech alternativních metod léčby nemocných, které WHO v rámci uzavřené smlouvy výslovně nedoporučuje (léčivé byliny, homeopatika).

WHO však nebude rozhodovat jen o zdraví lidí, ale bude mít kompetence mluvit i do zdraví zvířat a do životního prostředí – a to v rámci zde již mnohokrát popisovaného programu „One health“ (jedno zdraví).

• Zároveň bude oživen a prosazován přístup „Jedno zdraví“, podle kterého nyní WHO získává nové kompetence nebo rozšiřuje ty staré pro oblasti volně žijících zvířat, rostlin, oceánů, ekosystémů, chovu hospodářských zvířat, zemědělství, klimatu atd. 
• Generálnímu řediteli WHO bude svěřena kontrola nad výrobními prostředky prostřednictvím „Plánu přidělování zdravotnických produktů.“ V budoucnu budou smluvní státy povinny dodávat produkty pro boj proti pandemiím podle pokynů WHO (článek 13a). 
• Členské státy jsou podle WHO povinny bojovat proti údajným dezinformacím o veřejném zdraví – v médiích a na sociálních sítích a jinde, kde se šíří informace – (čl. 17 a příloha 1) a vytvořit k tomuto účelu vhodné nástroje – to je jasná výzva k vládní cenzuře.
• A konečně, WHO požaduje od členských států každoroční dary ve výši 50 miliard amerických dolarů – což je požadavek, který již představila na summitu G20. Nová nařízení však zároveň členským státům odebírají plnou kontrolu nad finančními otázkami souvisejícími s bojem proti pandemii. Naopak: Nyní by WHO mělo mít dokonce dovoleno přesměrovat blíže nespecifikované miliardy dolarů do průmyslového komplexu pro pohotovostní farmaceutické potřeby – a přesměrovat je bez jakékoli odpovědnosti (článek 44a).

Celkově vzato, změny MZP a „Pandemická smlouva“  nepředstavují nic jiného než částečné nebo dočasné odnětí státní suverenity a zároveň udělení diktátorských pravomocí WHO.  

Návrhy smlouvy vyzývají k budoucímu zneužití svěřené moci; masivní finanční zneužívání a korupce jsou nevyhnutelné. Budoucí, téměř neomezená moc WHO, která bude daleko přesahovat zákony a ústavy členských států, je spojena s vážnými riziky, zejména kvůli nekontrolovatelné platnosti a spolehlivosti hodnocení situace WHO.

S hrůzou také registrujeme záměr skrytý v dokumentech – zavádět i velmi pochybné výzkumy a experimenty (např. genomický monitoring) a možnost otevřít prostřednictvím WHO brány transhumanismu, který otevřeně propaguje WEF. 

Už jen z tohoto důvodu nemohou být schváleny navrhované změny MZP ani „pandemická dohoda“ v této verzi! Tyto systematické a rozsáhlé útoky proti civilnímu obyvatelstvu představují zločiny proti lidskosti, a tedy základní zločiny podle mezinárodního práva a podléhají také principu univerzální jurisdikce (Londýnský statut, čl. 6c).

Každý, kdo jako politicky odpovědný státní činitel souhlasí se změnami MZP nebo s návrhem „Pandemické smlouvy“ WHO, tím ničí jakékoli základní ústavní principy, ale také mezinárodní právo.

Více si můžete přečíst v  originálních dokumentech WHO.