Jak se mohl stát spolupachatel genocidy šéfem WHO?

Jedno procento ovládá svět. Zdá se to hrozně moc, ale jde o všechny, kdo jsou ve vysokých patrech nejen politiky, ale také korporací, bank, neziskovek a různých organizací. Ti všichni mají i nějaké rodiny. Tedy skutečně mohou jít jejich počty až do milionů, což ovšem není na sedmimiliardové planetě moc.

Mocní mají jednu výhodu – mohou páchat jakákoli zvěrstva a vzájemně se budou krýt. Neboť i v justici a vedení různých zemí mají své lidi. Povšimněte si, kdo je ve vedení EK. Z každé země tam poslali to zdaleka nejhorší, včetně šéfky Lejnové, která byla již v Německu na ministerském postu terčem obvinění z korupce. Jistě i vy znáte českou členku EK, podporovatelku cenzury, která měla „na triku“ podobné obvinění. Obě byly viny zproštěny a záhy to dotáhly tak vysoko, jak to jen bylo možné.

A na jiných postech to je úplně stejné. Pokud jste v přízni nejvýše postavených globalistů, pak máte šanci se dostat mezi ono 1% nedotknutelných. Mezi nimi najdete i šéfa WHO, Etiopana Tedrose Adhanoma Ghebreyesuse. Ten byl obviněn z genocidy – a oprávněně. Ale i u něho bylo obvinění zameteno pod koberec.

Jak to bylo s jeho obviněním? A co je vlastně zač současný šéf WHO, který zcela jistě není vzorovým filantropem?

V prosinci 2020  David Steinman, nominant na Nobelovu cenu míru, upozornil na to, že generální ředitel Světové zdravotnické organizace (WHO) Tedros Adhanom Ghebreyesus údajně podporoval genocidu v jeho rodné Etiopii:

Od roku 2012 do roku 2016, byl Dr. Tedros etiopský ministr zahraničí a člen výkonného výboru Tigrayské lidové osvobozenecké fronty (TPLF), která ovládala vládu Etiopie až do demokratické revoluce v roce 2018. Skupiny pro lidská práva uvádějí, že během tohoto období se etiopská vláda systematicky dopouštěla ​​rozsáhlého porušování lidských práv z etnických nebo politických důvodů, včetně vražd, mučení, únosů, násilných zmizení, nezákonného zadržování a dalších nelidských činů.

K uvedenému obvinění je třeba lépe pochopit, co to je TPLF a jak byla vláda této menšinové etnické skupiny dosazena do čela Etiopie. Poměrně podrobně jsem k tomuto tématu psala již zde, přičemž článek se zabývá právě chystanou možnou intervencí USA do Etiopie, opět za cílem dosazení loutkové vlády sestavené z členů TPLF. Tigrajové jsou nyní prezentováni jako „utiskovaná“ menšina. Záminkou pro intervenci má být údajná genocida této menšiny.

Tigray je nejsevernější region Etiopie s asi 7 miliony obyvatel, hraničící s Eritreou a Súdánem. Ačkoli etničtí Tigrajové tvoří pouze 6% etiopské populace, hrají ve veřejném životě nadměrnou roli, protože TPLF kontrolovala celou zemi od roku 1991 do roku 2018, než byla vyhnána od moci veřejnými protesty.

Tigrajové byli všudypřítomní v horních vrstvách vojenských a zpravodajských agentur země a byli také výrazně nadměrně zastoupeni v ekonomické elitě země.

Ghebreyesus tedy pochází z této menšinové skupiny Tigrajů, jejíž členové – i přesto, že toto etnikum čítá jen asi 6% obyvatelstva země – na čas vládli v Etiopii jako USA dosazená loutková vláda. Odtud možná pramení některé jeho kontakty z poněkud vyšších míst Deep state, které mu pomohly se dostat na současný post šéfa WHO i přes všechna zvěrstva, která vláda, v níž byl účasten, v zemi prováděla.

Steinman, americký ekonom, který byl nominován na Nobelovu cenu za mír za rok 2019, obvinil Tedrose z toho, že je klíčovým hráčem, který řídil akce etiopských bezpečnostních sil v letech 2013 až 2015. Podle Steinmana byl Tedros jedním ze tří úředníků odpovědných za bezpečnostní služby země v době, kdy docházelo k rozsáhlým vraždám, svévolnému zatýkání a mučení Etiopanů (příslušníků většinové společnosti, nesouhlasících s nedemokraticky dosazenou vládou). Tedros byl vysoce postavený etiopský politik a během těchto let byl oficiálně ministrem zahraničí, předtím byl ministrem zdravotnictví země.

V obsáhlé stížnosti podané u Mezinárodního trestního soudu (ICC) na začátku prosince 2020 Steinman tvrdí, že Tedros spáchal „genocidu členů kmenů Amhara, Konso, Oromo a Somálců a způsobil vážnou fyzickou a duševní újmu s úmyslem zničit tyto kmeny zcela nebo zčásti“. V žalobě se dále uvádí, že „čtyři roky, kdy Tedros sloužil jako člen etiopské vlády, byly poznamenány rozsáhlými nebo systematickými zločiny proti lidskosti ze strany jeho podřízených“.

Steinman konkrétně obvinil Tedrosovy podřízené ze zastrašování opozičních kandidátů a jejich příznivců, nezákonného zadržování dětí v krutých a nelidských podmínkách, nucené sterilizace amharských žen a nuceného zmizení lidí zatčených bezpečnostními silami nebo polovojenskými jednotkami. Mnozí byli uneseni nebo zavražděni.

Ve světle šokujících důkazů, které předkládá, Steinman vyzval ICC, aby prošetřil Tedrose, vydal zatykač a stíhal ho a naléhal na žalobce, aby požádal etiopskou vládu, aby se obrátila na ICC. Je však zvláštní, že mainstreamová média tento příběh téměř nezmínila. Kromě pozoruhodných článků v Times of London a britském Daily Mail byly zprávy o Steinmanově stížnosti ICC v podstatě pohřbeny.

Zatímco „pandemie“ COVID-19 již vyústila v dramatickou eskalaci vlivu WHO, pod vedením Tedrose se připravují plány na další rozšíření pravomocí WHO. V zákulisí se připravuje takzvaná „pandemická smlouva“, která by mohla právně zavázat země po celém světě, aby se v případě budoucí pandemie řídily pokyny WHO. Ohrožuje osobní svobody a fyzickou autonomii celé světové populace a může zahrnovat uvalení restriktivních blokád, povinné očkování, očkovací průkazy, cestovní omezení a další.

S ohledem na to je snadné pochopit, proč byla žaloba Davida Steinmana proti Tedrosovi zametena pod koberec. Pokud bude mít příběh alespoň šanci v mainstreamových médiích, mohl by fatálně podkopat důvěryhodnost WHO a vykolejit plány na Pandemickou smlouvu. V takové situaci by farmaceutický průmysl a další společnosti těžící z dohody mohly přijít o stovky miliard dolarů na potenciálních ziscích.

Tedros má samozřejmě právo být považován za nevinného, ​​dokud se neprokáže jeho vina. Avšak vzhledem k závažnosti obvinění proti němu a jeho roli generálního ředitele a veřejné tváře WHO mají lidé ve světě také právo znát fakta. Mezitím pokračující mlčení mainstreamových médií o tomto příběhu mluví za mnohé.