Důsledky sankcí: Silný rubl, pád eura a rostoucí chudoba v EU

Pokud je zde příklad, který perfektně ukazuje, že plánovaný Velký reset není jen pohádka z knih Klause Schwaba, ale realita, pak jsou tímto příkladem stávající protiruské sankce, které poškodí mnohem víc státy EU než Rusko.

To ostatně můžeme vidět i nyní, kdy dochází k poklesu kurzu eura a naopak vzestupu rublu. Mimo EU a USA a několika málo dalších zemí se k sankcím ovšem nepřidal téměř nikdo. Většina zemí světa se nehodlá připravit o produkty, na nichž je jejich ekonomika závislá, a které nelze ze dne na den začít brát odjinud. Pokud se samotných USA týká, tak ty si před uvalením sankcí nakoupily ohromné zásoby. A co víc, nejsou závislé na ruském plynu a ropě tak, jako je tomu v případě evropských zemí.

Takové sankce jaké uvalila EU však nemají obdoby. Šestý balíček sankcí by měl být představen příští týden a bude zahrnovat právě ropu a plyn. K čemu povede nedostatek uvedených komodit snad netřeba připomínat, mimo domácností potřebují plyn i průmyslové provozy, které začnou v případě jeho nedostatku bankrotovat. To povede k rychlému nárůstu nezaměstnanosti a razantnímu chudnutí mas zejména v dotčených zemích střední, východní a jižní Evropy. Přesně tak, jak to globalisté již velmi dlouho plánují.

Navzdory všem sankcím a v rozporu se všemi prognózami západních „expertů“ byl ruský rubl měnou, která za posledních 12 měsíců nejvíce vzrostla vůči euru.

Pamatujete si, co západní vlády oznámily na začátku ruské intervence na Ukrajině a co západní „experti“ předpověděli? Řekli, že rychle zničí ruskou ekonomiku a ruskou měnu. A v médiích – opět – se všichni takzvaní experti předháněli v předpovídání totálního poklesu ruské měny, ruského státního bankrotu a hovořili o rychlém konci ruské ekonomiky.

A skutečně, rubl šel v následujících týdnech dolů, protože finanční trhy věřily v tyto pohádky. Ale o něco později rubl opět vzrostl a dnes stojí mnohem víc než před začátkem ruské intervence.

Od května 2021, tedy za posledních 12 měsíců, je ruský rubl měnou, která vůči euru vzrostla nejvíce. Rubl za posledních 12 měsíců vzrostl vůči euru o až 27,9 procenta, tedy téměř třetinu.

Vidíme to ve všech oblastech: sankce jistě poškozují Rusko, ale mnohem více poškozují evropské země. Například v Německu se počet lidí, kteří jsou závislí na bezplatných potravinách z potravinových bank,  zdvojnásobil. U nás na tom nejsme o nic lépe, spíš naopak. Ceny jsou u nás ještě vyšší než v Německu (ale platy jsou stále asi třetinové) a dále rostou a těžce asociální vláda  odmítá jakkoli pomáhat.

Za pomoc nelze považovat zvýšené dávky těm, o něž se dosud nadměrně staraly všechny vlády a jednorázově 5 tisíc na nezletilé dítě některým rodinám. To mají tyto rodiny tak sotva na nějaký letní tábor pro dítě. Většina lidí je na tom stále hůř, roste počet exekucí a to jsme teprve jen na začátku zdražování všech životních potřeb.

Politici nám tvrdí, že je to Putinova drahota, jenže tak to není. Spíš by se to dalo nazvat „bruselskou“ nebo „washingtonskou“ drahotou. Ten, kdo se rozhodl pro bezprecedentní sankce je zároveň tím, kdo stojí za zdražováním. Loutky Bruselu a Washingtonu ve vládách jen tupě plní nařízení svých páníčků.

Evropané vděčí za zdražování výhradně Evropské komisi, která svými sankcemi zajistila zvýšení cen. Zejména sankce proti ruským bankám vedly k tomu, že obchod mezi EU a Ruskem byl téměř pozastaven. Důvodem je, že nikdo nepřijímá objednávky na produkty, pokud neví, zda mohou být zaplaceny později, nebo zda budou platby zakázány novými sankcemi. A nikdo neplatí za produkt předem, pokud neví, zda bude tento produkt také dodán – nebo zda skončí na sankčním seznamu příští týden.

Pohádka o údajně slabé ruské ekonomice se právě rozplývá, protože Rusko je jedním z nejdůležitějších dodavatelů mnoha evropských výrobků. To platí jak pro mnoho potravin, jako je slunečnicový olej nebo pšenice, tak i pro hnojiva, která jsou naléhavě potřebná pro zemědělství v EU. A protože výroba hnojiv je velmi energeticky náročná a Rusko je také jedním z nejdůležitějších dodavatelů energie v Evropě, EU to nemůže ani kompenzovat zřízením vlastního průmyslu hnojiv, protože evropská hnojiva by byla kvůli rostoucím cenám energie nedostupná.

Bída, kterou každý v Evropě cítí ve svých vlastních peněženkách, je proto domácí, zlý Putin s tím nemůže nic dělat. A pokud byste nyní namítli, že z morálního hlediska neměla EU jinou možnost než sankcionovat Rusko, a že lidé musí být nyní připraveni zaplatit „nevyhnutelnou“ cenu v boji za „západní hodnoty“, pak mám otázku: Kde byl boj za tyto „západní hodnoty“, když USA zahájily válku proti Iráku na základě lží a v rozporu s mezinárodním právem – s až milionem mrtvých iráckých civilistů? Proč EU neuvalila na USA tvrdé sankce, nevyhodila americké diplomaty a v podstatě nepřestala obchodovat s USA?

Tento jednoduchý příklad ukazuje, jak lživý je argument, že „Putinova válka“ je na vině za všechno. Evropské vlády a především Evropská komise nesou vinu za bídu, která způsobila Evropě raketově rostoucí ceny elektřiny a topení ještě před začátkem „Putinovy války“ tím, že vsadila na méně dlouhodobých smluv o dodávkách plynu z Ruska a na burzovní obchodování s plynem i elektřinou.

Za rostoucí ceny energií však může i dlouhodobě prosazovaná zelená politika EU a s tím související rušení uhelných a mnohde i jaderných elektráren. Nyní Evropská komise pokračuje ve zbídačování Evropanů a zavádí sankce proti Rusku, čímž EU trpí více než Rusko.

Jinými slovy, EU si sama ukládá sankce. A věřte, že v Bruselu moc dobře ví, co dělají a jaké důsledky jejich konání ponese….