Nejen osm let staré záběry britské televize ukazují, kde pramení současný konflikt (video)

Na úvod chci zdůraznit, že neschvaluji žádné války, což ostatně dokazuje mnoho mých straších článků, ve kterých jsem v minulosti komentovala různé konflikty. Článek se nijak netýká současné války, jejíž komentování mi bylo na těchto stránkách zapovězeno. Vracíme se osm let nazpět – a znovu zdůrazňuji, že jde jen o již prokázaná fakta, přičemž v případě níže uvedených informací je odkázáno mimo jiné i na různé zahraniční mainstreamové zdroje, včetně britské televize ITV, Al Jazzíry, či stránek německého Bundeswehru.

Většina lidí při hodnocení současného dění již zapomněla, že historie dnešní Ukrajiny začala krvavým převratem v roce 2014. Po nástupu k moci vyslala nová, prozápadní vláda, tanky a vojáky do oblastí ovládaných Ruskem. Docházelo k bití, únosům, střelbě a vraždám.

Vyvrcholením zvěrstev spáchaných ukrajinskou vládou a jejími neonacistickými vojenskými jednotkami byl masakr v Oděse. V té době bylo v Odborovém domě uvězněno asi 50 disidentů a upáleno zaživa, někteří prchající lidé byli ubiti k smrti před domem.

Je příznačné, že mediální domy západních systémových médií, která jsou převážně levicová až levicově extremistická, také přehlížejí tuto masovou vraždu. Není to tak dávno, co ukrajinský prezident zakázal všechny opoziční strany na Ukrajině a sloučil všechna média do jednoho státního média. Analýzu nevyřešených a nepotrestaných událostí v Oděse, si jen velmi stručně shrneme.

Už za 2 dny to bude přesně 8 let, kdy  2. května 2014 došlo k požáru Domu odborů v Oděse. V té době probíhaly i v ulicích města boje mezi proruskými a protiruskými ozbrojenci. V té době zemřelo 48 lidí a dalších 250 bylo zraněno v pouličních bitvách a pozdějším požáru v Odborovém domě v Oděse.

Při samotném požáru Domu odborů zemřelo 32 lidí a dalších 10 přišlo o život, když vyskočili z oken.

Tento masakr nebyl nikdy vyřešen – a zde je třeba zdůraznit, že neochota ukrajinských orgánů požár vyšetřit, se stala terčem kritiky mnoha oficiálních organizací – včetně kritiky Rady Evropy v roce 2015, Úřadu OSN pro lidská práva v roce 2016 a Úřadu vysokého komisaře OSN pro lidská práva v roce 2018. 

Všechny uvedené orgány kritizovaly nezájem o vyšetření masakru a potrestání viníků. Probíhalo pouze vyšetřování  proti velitelům oděské policie a hasičského sboru. Ten začal hašení až 40 minut po vzniku požáru, i když stanice je vzdálena jen několik set metrů. Pokud je známo, tyto případy jsou prošetřovány od roku 2016, ale dosud nebyly uzavřeny.

K dnešnímu dni nebyl nikdo potrestán za požár a všechna s ním související úmrtí a není známo, kdo oheň založil.

Ovšem v roce 2014 byl pod palbou také nyní tak sužovaný přístav Mariupol. Co se tehdy psalo o situaci v tomto městě?

Al-Džazíra, 13. dubna 2014: Ukrajina zahajuje „protiteroristickou“ operaci. V této zprávě je vidět maskované ozbrojence , jak útočí na občany Slovjansku. Zde Al Jazeera informuje o bitvách o Mariupol a nejisté budoucnosti. Další zpráva se týká dobytí přístavu. Ve skutečnosti byl Mariupol vojensky poražen a okupován po převratu v roce 2014.

Britská televize ITV je také skvělým archivním zdrojem událostí té doby. Následující video ukazuje, jak ukrajinský teroristický režim použil sílu zbraní a tanků proti neozbrojeným občanům. „Naše vláda nás zabíjí. Je to velmi děsivé,“ říká jeden muž. Jedna žena řekla, že lidé nechtějí žít pod fašistickou vládou. A znovu všechny cenzory upozorňuji, že se jedná o záběry britské televize z roku 2014:

https://youtu.be/0HQqT-6NYH0

V roce 2014 dokonce i ultralevicová neziskovka Amnesty International kterou tak ráda citují naše mainstreamová média, zdokumentovala porušování lidských práv na obou stranách. I když tón tohoto sdělení byl v té době již spíše rusofobní, bylo připuštěno, že ukrajinská strana se také dopustila únosů, mučení a vražd.

I na základě starších záběrů a informací, jejichž zdrojem NENÍ Rusko, takže nemohou být nazvány „kremelskou propagandou,“  si lze vytvořit vlastní názor i na dění let pozdějších. Pak je již na každém, jak si dá informace dohromady.

Každý, kdo si udělá čas na podrobný výzkum Ukrajiny, by měl zpochybnit narativ o tom, zda je zde černobílé myšlení skutečně vhodné a zda agrese skutečně přichází výhradně z ruské strany. To by nemělo zmenšit naše odmítání válek všeho druhu – válka je vždy špatná a musí být odmítnuta.