Bude soudruh Stříž řešit i schvalování genocidy v případě Jugoslávie, Iráku, Sýrie, Jemenu či Arménie?

Nejvyšší státní zástupce a bývalý člen KSČ (ostatně, jak jinak) Igor Stříž dal najevo, že zde máme na jedné straně genocidu schvalovanou a na té druhé zakázanou. Alespoň tak mi jeho prohlášení vyznělo. Asi by bylo dobré, kdyby nám vysvětlil rozdíly. Samozřejmě je správné, pokud je schvalování genocidy trestné. Je to naprosto v pořádku, pokud se však tento zákon nevyužívá zcela selektivně.

Co tedy soudruh Stříž prohlásil?

„Každý má právo vyjadřovat své názory způsobem, který považuje za vhodný. Ale i svoboda projevu má v demokratickém právním státě své limity. Pokud by někdo veřejně vyjadřoval souhlas s útoky Ruské federace na Ukrajinu (akceptoval je či podporoval) nebo v této souvislosti vyjadřoval podporu nebo vychvaloval čelné představitele RF, mohl by za jistých podmínek čelit trestně právní odpovědnosti za trestný čin popírání, zpochybňování, schvalování a ospravedlňování genocidia.“

Soudruhu Stříži, nemám nic proti uvedenému, pokud si ovšem došlápnete i na ty, kdo v minulosti schvalovali i další genocidy.  Připomínám, že tento paragraf je nepromlčitelný!

Začněte tedy řešit všechny, kdo schválili – a dodnes schvalují – genocidu v Jugoslávii. Nebylo jich málo  a mnohé nejspíš stále najdete i v poslaneckých a vládních lavicích.

Dále zde máme schvalování genocidy v Iráku. Všichni vládní (ale nejen oni) politici adorují ženu, které se jinak přezdívá – ne neprávem – „krvavá Madla“ nebo „balkánská řeznice“. Jistě víte, koho mám na mysli. Ta prohlásila, že půl milionu mrtvých iráckých dětí „stálo za to“. Později se sice za svůj výrok omluvila, ale nemyslíte, že je i něco na známém pořekadle „první slovo platí“? Ano, tato žena českého původu je sice občankou USA, ale mnozí naši politici s její politikou plně souzní. Není i to alespoň do jisté míry schvalování genocidy?

A jsme-li u Iráku, nahlédněme zároveň i do Sýrie. V obou zemích působil – a nyní je opět na vzestupu – ISIS. Není žádným tajemstvím, že je „dítětem“ USA. Kdokoli tedy podporuje jejich politiku vměšování a vyzbrojování džihádistů pod pláštíkem „umírněné opozice“, pak podporuje i genocidu zejména nemuslimů, k níž v ISIS obsazených územích dochází (pozn.: v případě Al Kajdy nebo Talibánu je „rodič“ totožný).

U Sýrie bych pak připomněla i Západem zorganizované „divadlo“, které mělo simulovat chemický útok. To mělo vytvořit záminku k bombardování země, jejíž vládce má pro západní politiky  jedinou chybu – není jejich loutkou. Následné bombardování pak schvalovaly všechny státy NATO, nikdy nezapomenu, jak se nad bombami, dopadajícími na Sýrii, rozplýval tehdejší ministr obrany Stropnický.

A Sýrie naposledy. Část tohoto suverénního státu je už dlouhodobě okupována Tureckem a to za tichého souhlasu NATO. Proč se zde mlčí jak k okupaci, tak k faktu, že jsou na území ovládaném Tureckem soustředěni vojáci ISIS, ale také k tomu, že si zde Turci občas zcela beztrestně postřílí i nějaké ty civilisty?

Pokud bychom pak měli zůstat u současnosti, tak zde bych upozornila na fakt, že vloni, kdy napadli Ázerbájdžánci s pomocí Turků Arménii, se naše vláda postavila po bok agresora, tedy Ázerbájdžánu, kterému jsme dodávali zbraně k vraždění arménských civilistů. Neměl by být i za podporu této genocidy někdo stíhán? A třeba i takováto zvěrstva naše vláda – podobně jako většina Západu – podporovala.

A nakonec bych upozornila na naše neutuchající „přátelství“ se Saúdskou Arábií, které zpečetily roce 2000 uzavřené nadstandartní smlouvy. Této totalitní zemi, stále praktikující středověké právo šaría, dlouhodobě dodáváme zbraně na páchání genocidy v Jemenu. Neměl by být i za tuto přímou podporu genocidy někdo stíhán?

V podobném duchu bych mohla pokračovat i výčtem dalších zemí, v jejichž případě docházelo ke schvalování genocidy původního obyvatelstva dokonce ze strany vrcholných politiků, neboť jsme jednoduše byli v daných případech „na straně agresora“. Ale to by byl velmi dlouhý článek nebo možná několik článků, ne-li celá kniha.

Tím, co výše uvádím, rozhodně neschvaluji ŽÁDNÉ vraždění. Právě naopak, dlouhodobě se proti všemu tomuto vraždění vymezuji ve svých článcích. Ovšem vadí mi, že všechno toto a mnohé další schvalování genocidy – či dokonce spolupodílnictví – zůstává nejen nepotrestáno, ale často je zcela beztrestně i vysoce postavenými politiky schvalováno. A to jsem v článku výše nezašla až do hlubší minulosti, třeba až k válce ve Vietnamu nebo ještě dál.

Pokud však odsoudíte jen nějaké pisálky, kteří mají na jakékoli zabíjení asi stejný vliv jako chlapi, kteří si povídají někde v hospodě u piva, měl byste odsoudit i všechny ostatní, kdo schvalování genocidy a útočných válek proti civilistům, či dokonce zakládání teroristických organizací, schvalovali. A to především v případě politiků nebo korporátních médií, neboť právě ti mají mnohem širší dosah než nějaké nemainstreamové médium.

A co víc, nejsou trestáni dokonce ani ti, kdo se na genocidě podílí přímo, tedy například dodávkami zbraní agresorovi.  Ale chápu, že je to těžké v situaci, kdy se již v minulosti nejednou postavila naše politická reprezentace právě na stranu agresora. Budou tak padat hlavy jen bezvýznamných pisálků aby zůstaly bez trestu „velké ryby“??