Německé „ekologické“ větrníky zničí jihoamerické lesy a život v nich

Už když se sestavila německá vláda tzv. „semaforu“, bylo jasné, že bude zle. Nebo vlastně nejhůř. Horší vládní konstelace už u našeho nepsaného protektora snad ani vyjít nemohla. Z toho, co vzešlo, bylo jasné, že nová vláda bude mít tři velmi zásadní témata – klima, covid a další obohacování.

Vzhledem k poměrně silné pozici Zelených ve vládě bylo jasné, že se na klimatický alarmismus bude brát mnohem větší důraz než tomu bylo za minulé vlády. Byli to právě Zelení, díky komu se zatím neuvedl do provozu Nord stream 2. a zdá se, že ani neuvede. Představa Zelených je totiž taková, že veškerá elektřina bude v Německu získávána z čistě ekologických zdrojů, za něž ovšem Zelení plyn ani jádro nepovažují.

Větrníky, které by měly v celém Německu přibývat jako houby po dešti, ovšem rozhodně nejsou ekologické tak, jak se tvrdí. Velmi tristní zkušenosti s tím mají ve Švédsku, přesto však i tam plánují další desetitisíce nových větrníků – to vše ve jménu klimatického náboženství globálních (j)elit. Přitom právě tyto větrníky zabijí tisíce ptáků ročně, konkrétně ve Švédsku v jisté přímořské oblasti zcela vyhubily jeden druh orla, který tam žil po staletí. A nedávno navíc Švédové zjistili, že mají problém také s tím, jak větrníky ekologicky zlikvidovat po ukončení jejich životnosti.

Přesto však mají být větrníky spolu se soláry do roku 2030 hlavním zdrojem energie v zemích EU. Ale problémy výše uvedené nejsou zdaleka jedinými, které ukazují, jak to ve skutečnosti s proklamovanou „ekologičností“ větrníků je. Jen ty, které plánuje postavit Německo, téměř úplně zlikvidují ekvádorské lesy a navrch pak ta uhlíková stopa při dopravě do Evropy…

Skutečnost, že všemi prostředky usilovaná CO2 neutralita vede k vážným vedlejším ekologickým škodám, v tomto kontextu samozřejmě nehraje žádnou roli. Klimaalarmisté, zaníceni svojí ideolgií a v mnoha případech i zainteresováni na klimabyznysu, na žádné logické argumenty neslyší.

Alarmujícím příkladem, který reprezentuje mnoho dalších, je Ekvádor. Země na západním pobřeží Jižní Ameriky poskytuje balzové dřevo, velmi lehký, tvrdý a odolný materiál, který se používá při konstrukci rotorových listů pro větrné turbíny. Jen do 80 metrů dlouhého rotorového listu je zabudováno kolem 15 metrů krychlových dřeva, přičemž listy o délce až 100 metrů mají být použity v budoucích pobřežních větrných elektrárnách.

Protože poptávku po vzácném tropickém dřevě nelze dlouhodobě uspokojit, někteří výrobci již používají jako alternativu recyklovaný plast. Poradenská společnost Wood Mackenzie předpovídá nárůst podílu PET v rotorových listech z 20 procent v roce 2018 na 55 procent v nadcházejícím roce. Odborníci však vidí pokračující vysokou poptávku po balzovém dřevě.

Masivní odlesňování v Ekvádoru, který poskytuje téměř 75 procent celosvětově obchodovaného balzového dřeva, však nepostihuje pouze zvířata, jak uvádí biolog Álvaro Pérez z univerzity PUCE. Vyhlídka na bohaté devizové prostředky má také zničující důsledky pro domorodé obyvatelstvo: někteří chtějí počítat dolary, zatímco jiní se starají o ekologickou rovnováhu. Problémem jsou i bezohlední dřevorubci, kteří nelegálně těží balzové dřevo, přirozeně se vyskytující na ostrovech a březích řek v povodí Amazonky.

V lednu loňského roku se britský týdeník „The Economist“ dokonce zabýval problémy, které nelegální těžba dřeva způsobuje komunitě Waorani v národním parku Yasuní. Dřevorubci tam zanechali stopu ekologické hrůzy: plastové a hliníkové odpadky, zbytky benzínu a oleje, stroje a použité řetězy motorových pil. Vyhnali také papoušky, tukany a další ptactvo, které se živí květy balzových stromů – s nevratnými důsledky pro biodiverzitu a ekologickou rovnováhu regionu.

Další vážný problém dlouhodobého charakteru: dosluhující listy rotoru musí být zlikvidovány. Do roku 2023 bude jen v Evropě demontováno kolem 14 000 listů rotoru, předpovídá profesor Ramón González-Drigo, který vyučuje stavební inženýrství na Polytechnické univerzitě v Katalánsku. Protože jsou vyrobeny z různých materiálů a lze je znovu demontovat jen s velkým úsilím, ukazuje se to jako obzvláště obtížné.

Větrná energie je německými politiky stále prosazovaná. Příkladem toho je první rozhodnutí zemské vlády Bádenska-Württemberska složené ze Zelených a CDU. Podle nich má být ve Schwarzwaldu postaveno 1000 větrných turbín .

I zde bylo uvažováno příliš zjednodušeně: pro každou jednotlivou větrnou turbínu – v závislosti na zdroji – je zapotřebí vymýcení 0,2 ( Pro wind power ) a 0,5 ( TopAgrar ) čtverečních kilometrů lesa. Pokud vezmete průměr 0,35 kilometrů čtverečních nebo 35 hektarů, s 1 000 větrnými turbínami to odpovídá 70 000 fotbalových hřišť. V takto velké oblasti bude les jako zásobárna kyslíku a vláhy nenávratně ztracen. Pokud se navíc tak velké plochy na hřebenech vykácejí a utěsní gigantickými betonovými základy, voda pak při vydatném dešti stéká údolími a strhává vše s sebou.

To vše – spolu s dalšími vážnými problémy, jako je úhyn ptáků a zdravotní problémy místních obyvatel – ukazuje, že spoléhat se na větrnou energii není rozumná energetická politika. Jde spíše o zelenou ideologii, která – bez ohledu na cenu – musí být prosazována, aby byla navenek zachována ekologicky udržitelná etiketa. Čisté, zelené svědomí se vytrácí vůči lidem a přírodě, jakmile dojde na záchranu klimatu.