V roce 2018 stáli muslimové dánský stát v přepočtu více než 105 miliard Kč

Dánsku vlastně nezbývalo, než přejít na tvrdší migrační politiku ve vztahu k muslimům, neboť čísla jednoduše hovoří sama za sebe. Počet obyvatel je v Dánsku asi poloviční než u nás, takže částka, kterou je jen za jediný rok stáli pouze muslimští invazisté, je v poměru k počtu obyvatel skutečně děsivá.

To vše si zřejmě uvědomovali i sami Dánové, proto mohl mít ve volbách šanci jen ten, kdo představí tvrdou migrační politiku a bude se vymezovat i vůči islámu. Dánsko už totiž došlo na cestě k islamizaci poměrně daleko a náprava situace nebude jednoduchá, bude-li vůbec možná. Každopádně graf níže jasně ukazuje, jak to je s jednotlivými skupinami obyvatelstva ve vztahu k tomu, jak se Dánsku (ale zřejmě i jiným zemím) vyplatí:

Vysvětlivky: Tmavě modrá jsou občané dánského původu, světle modrá cizinci ze západních zemí, růžová cizinci z nemuslimských nezápadních zemí a tmavě červená jsou muslimové – jde o země Blízkého východu, Pákistán, Turecko a severoafrické země. Právě posledně jmenovaná skupina dánskému státu nic nepřináší, ale jen bere.

Graf znázorňuje věkové skupiny a jejich závislost na sociálním systému – zleva děti přes střed – produktivní věk až na konci jsou důchodci. Jak sami vidíte, muslimové jsou většinou závislí na sociálním systému i v nejproduktivnějším věku a jako jediná skupina dánskému státu nic nepřináší, jen ho vysávají…

Dánská obrana sociálního státu je neúprosná a podle kritiků dokonce rasistická. V říjnu ministerstvo financí ve své výroční zprávě na toto téma odhadlo, že přistěhovalci z nezápadních zemí a jejich potomci odsáli v roce 2018 z veřejných financí čistých 31 miliard dánských korun (105,4 miliardy Kč), což odpovídá přibližně 1,4% HDP. Imigranti ze západních zemí naopak přispěli čistým příspěvkem ve výši 7 miliard švédských korun (viz graf). Podle Torbena Tranaese z Dánského centra pro výzkum sociálních věd to byly údaje o fiskálním dopadu imigrace, které změnily názor sociálních demokratů.

Jádrem problému jsou muslimové. Letos to bylo poprvé, kdy ministerstvo vypracovalo samostatnou zprávu o příspěvcích lidí z 24 muslimských zemí původu. Představují 50 procent lidí, kteří nejsou ze západu, ale tvoří 77 procent z těch, kdo jsou závislí na sociálním systému. K těmto obavám se přidává strach, že muslimové mají představy o demokracii a roli žen, které Dánové považují za ohrožující. „Muslimové jsou vítáni,“ říká Tesfaye, „ale nemůžeme mít dvojí metr. Nelze dojít do stavu, kdy bude platit pro polovinu obyvatel právo šaría a pro polovinu dánská ústava.“

Zákon schválený v roce 2018 zaměřený na konzervativní muslimy nutí nové občany, aby si při naturalizačních obřadech potřásli rukou s městským úředníkem. (Pozn.: Jde samozřejmě o ženu – úřednici, neboť pravověrný muslim podřadné ženě nikdy ruku podat nesmí. Pokud tedy odmítne podat ženě ruku, je v Dánsku automaticky považován za neintegrovatelného).

„Politici ve vás vyvolávají pocit, že byste neměli slavit ramadán nebo Eid nebo cokoli jiného,“ říká Syřan Agob Yacoub. „Jiné skupiny takovému tlaku nečelí. Čínští přistěhovalci se nestali kulturně dánskými, ale jsou stále extrémně vítáni“, poznamenává. „Skutečnost, že muslimové rabují státní pokladnu, nemá téměř nic společného s náboženstvím,“ říká. „Více než polovina z nich přišla jako žadatelé o azyl nebo prostřednictvím sloučení rodiny, ve srovnání s ostatními lidmi mimo Západ.“

Situace je samozřejmě stejná ve všech západoevropských zemích. Muslimové se nevyplatí nikde a je to prostě především proto, že jsou to muslimové. Ti nebudou dělat jakoukoli práci, na druhou stranu pobírání dávek je pro ně normální, neboť jde o placení povinné daně podřadného káfira nadřazenému muslimovi.