„Raději budu doma riskovat stětí Talibánem, než žít na severu Skotska,“ říká afghánský tlumočník

Jak známo, tak všichni ti afghánští tlumočníci a spolupracovníci, kteří byli zaměstnáváni NATO, tak konali především pro svůj osobní hmotný prospěch. Jejich platy byly na afghánské poměry vskutku pohádkové, většina z nich si za měsíc přišla na víc peněz, než kolik si běžný Afghánec vydělá za rok.

Kolaborovat s NATO tak bylo zpravidla rozhodnutí motivované finančně. Za peníze, které tlumočníci dostávali, by pak pro ně nemělo být větším problémem se přemístit třeba do Pákistánu či jiné muslimské země a tam si žít v poklidu a podobným stylem života jako v Afghánistánu. Nakonec je vše jinak a většina těchto často až fanatických muslimů je převážena do Evropy nebo USA, kde se ovšem nehodlají přizpůsobit evropskému stylu života. Podobně, jako se nehodlá přizpůsobit jistý mladík, který si stěžuje na to, že byl s manželkou přestěhován do malé skotské obce, kde je to prý horší, než v talibánském Afghánistánu.

Bývalý tlumočník britských ozbrojených sil Hamid Hakimi, 26 let, se obává, že těhotná manželka Maryam Orfani, 19 let, ztratí své nenarozené dítě kvůli depresi, kterou trpí kvůli tomu, že jsou nuceni žít ve Wicku v Caithness.

Říká že od srpnového útěku z Kábulu po  návratu Tálibánu k moci mají za sebou více než tři měsíce utrpení.

Hamid řekl: „V Afghánistánu můžeme zemřít za měsíc nebo rok, ale ve Wicku umíráme každý den. Moje žena je 12 týdnů těhotná, ale pláče po celou dobu. Pokud se vrátím do své vlasti, Taliban mi usekne hlavu – ale obávám se, že pokud tu zůstaneme, naše dítě zemře.“

Pár dorazil do Velké Británie 3. srpna a o tři týdny později byl převezen do Wicku. Maryam se od té doby snaží jíst a její zdraví trpí.

Hamid dodal: „Poslali nás do Skotska bez předchozího upozornění. Byli jsme odvezeni autobusem do hotelu v Glasgow a pak jednoho rána dorazili úředníci a řekli nám: „Máme pro vás dům.“

„Hodili nás do minibusu jako zavazadla. Cesta do Wicku trvala osm až devět hodin. Hádal jsem se se ženou z ministerstva vnitra. Řekl jsem jí: ‚Tady nemůžeme žít. Zemřeme tady.“

„Řekla: ‚Neboj se. Po třech měsících vás přestěhujeme zpět.“

„Ale teď jsme ve Wicku už tři měsíce a neznáme nikoho kromě mého souseda, kterému je 75 let. Jsme muslimové, ale nemáme žádné halal jídlo, žádné islámské centrum, mešitu a žádnou afghánskou komunitu ve Wicku.“ Hamid proto musí cestovat 103 mil do Inverness, aby si koupil halal potraviny.

On a Maryam jsou vděční, že jim Spojené království poskytlo útočiště, ale říkají, že pocit izolace je mučení.

A tlumočník říká, že jeho dům ve Wicku je tak vlhký, že tapety spadly – ale tvrdí, že rada odmítla jejich žádosti o přesun. Maryam řekla: „Bojím se, co se stane s mým dítětem, pokud budu i nadále žít v této situaci, opravdu potřebuji podporu vrstevníků. Kolem mě není nikdo [kromě mého manžela], s kým bych mohla mluvit nebo sdílet své obavy, a to mi způsobuje depresi.“

Hamid dodal: „Pomohli jsme britské vládě, proto nás sem přivedli. Ohrožujeme své životy a naše rodiny. Pak jsme přišli o všechno, protože jsme pro ně pracovali. Měli by s námi zacházet jako s lidskými bytostmi.“

Chápete tedy oč žádají? O přestěhování do muslimského – ideálně pak afghánského – ghetta, kde by žili podobným stylem života jako v Afghánistánu – samozřejmě na náklady daňových poplatníků. Kde by měli islámské centrum, mešitu, halal jídlo.

Muslimové se nikdy evropskému stylu života nepřizpůsobí a tahat je do Evropy znamená zakládat si jen na další a další ghetta.  A ze všech nejhorší jsou právě Afghánci, jichž 99% uznává jedině právo šaría a 85% jich schvaluje kamenování žen….