Pákistánci zachází s nemuslimy jako s tím nejpodřadnějším odpadem

Je tristní, že je Pákistán v EU považován za „přátelskou“ zemi. V Evropě – a zejména ve Velké Británii – žije poměrně rozsáhlá pákistánská komunita. Nemusíme se ani dívat přímo do Pákistánu, abychom viděli, jaký je přístup Pákistánců k nemuslimům. Pákistánské znásilňovací gangy, jejichž zrůdné činy bývají záměrně přehlíženy dokonce i úřady, už několik desetiletí ukazují, že nemuslimské dívky považují za sexuální otrokyně.

V Pákistánu to ovšem není ve vztahu k nemuslimům jiné. Naopak, je to ještě horší, neboť – na rozdíl od Evropy – jsou v Pákistánu muslimové ve značné převaze. Nemuslim – ať už křesťan nebo hinduista – je zde považován za zcela podřadného, nemuslimové jsou využíváni na podřadné práce, k nimž by se muslim nikdy „nesnížil“.

V Pákistánu dva křesťané – Nadeem a Faisal zemřeli v kanalizačním systému. Nikdo jim nechtěl pomoci ze strachu, že budou rituálně poskvrněni.

V Pákistánu pronásledování neznamená pouze cílenou vraždu, únos nebo znásilnění. Může také dojít ke smrti v důsledku diskriminace, která nutí křesťany k té nejpodřadnější práci.

Nadeem, Faisal a Michael byli pracovníci v kanalizaci, stejně jako mnoho dalších křesťanů v Pákistánu. Protože muslimové tam tuto práci odmítají dělat. 3. října tohoto roku, v neděli večer, dostali tři muži od svého nadřízeného rozkaz vyčistit ucpané kanalizační potrubí na hlavní ulici města Sargodha na severu provincie Paňdžáb. Každý z nich musel v šortkách a bez ochranných pomůcek slézt do kanalizace. Pokud by odmítli, byli by propuštěni.

Co se stalo potom, říká Michael, jediný přeživší: „Slezl jsem dolů po ztrouchnivělém dřevěném žebříku, který se pod mou vahou podlomil. Okamžitě jsem omdlel z toxických plynů. Nadeem a Faisal vešli do šachty a dali mi kolem hrudníku provaz, aby mě ostatní mohli vytáhnout nahoru. Pak jedovaté plyny porazily i Nadeema a Fajsala.“

Po příjezdu záchranářů odmítli vstoupit do šachty, přestože byli vybaveni plynovými maskami a kyslíkem. Nechali oba křesťany potýkat se se smrtí v bídné špíně a zemřít.

Je pravděpodobné, že záchranáři se potřísněných křesťanů nechtěli dotknout, aby se sami „neznečistili“. Není to poprvé, co se něco takového stalo: Křesťanský kanalizační pracovník Irfan Masih spadl do kanalizace. Zemřel v nemocnici, protože se ho sestry nechtěly dotknout.

Nadeemův synovec podal žalobu. Doufá, že vdova po jeho strýci, Mariam Bibi, dostane odškodnění z nedbalosti. Ve skutečnosti, když viděli vývoj situace, tři pracovníci zmizeli a záchranáři odmítli zasáhnout. Jinými slovy, nesplnili svou povinnost. Nejprve se Nadeemův zaměstnavatel snažil umlčet vdovu skromnou částkou, mnohem nižší, než na kterou by normálně měla nárok. Nyní je na ni vyvíjen nátlak, aby žalobu stáhla.

V Pákistánu, který je na pátém místě ve světovém indexu perzekuce, křesťané i hinduisté  trpí islámskou nadvládou a útlakem. Většina křesťanů je chudá, někteří žijí téměř jako otroci. Křesťané střední třídy jsou také  pronásledováni. Všichni žijí pod hrozbou zákonů o rouhání, které jsou proti nim často používány. Bývají poměrně často neprávem obviněni, zatčeni, uvězněni nebo dokonce odsouzeni k smrti – ze žárlivosti nebo kvůli řešení osobních konfliktů.

Skutečnost, že nevěřící v Pákistánu jsou de facto psanci a jsou opakovaně veřejně lynčováni fanatickými muslimy pod chatrnými záminkami, ukazuje odstrašující příklad posledních dnů. Srílanský dělník, který pracoval jako manažer továrny v Pákistánu, údajně urazil islám tím, že upustil Korán na podlahu. Poté byl ubit k smrti a veřejně upálen, zatímco stovky muslimů se zúčastnily „podívané“ a radostně pořizovaly fotografie a videozáznamy upálené mrtvoly.

Pákistán je další z ukázek toho, jak budou jednou vypadat i další islamizovaná území, včetně Evropy. Ostatně, v malém to můžeme vidět třeba právě v britských městech, které ovládly pákistánské gangy.