Němci se od dob Hitlera nijak nezměnili, opět s nadšením následují zvrácené vůdce

Ovšem dnes už nejde jen o Němce. Iluze si nelze dělat ani o jiných národech, tedy některých. Všude se najdou lidé, kteří se nechají strhnout vůdcem a ochotně tleskají čemukoli, včetně poprav nevinných lidí. Pokud vůdci řeknou, že jsou vinni, mají přece pravdu.

Ale nyní k věci. Dnes jsem narazila na jednom německém serveru na článek, kde autor popisuje jednu děsivou cestu vlakem. Ten příběh jakoby se vrátil o nějakých 90 let nazpět. Příběh, který potvrzuje, že Němci se nikdy nezměnili. Tedy alespoň ta většina. Menšina, která nesouhlasí, opět zarytě mlčí…

Historik medicíny Florian Mildenberger zaznamenává přízračný incident, jehož byl svědkem jako cestující ve vlaku. Zpráva je v plném znění níže:

„Pocit naprosté bezmoci je hrozný a myslel jsem si, že už jsem to zažil. Myslel jsem si to špatně. ICE mě veze zpět z Mnichova do Berlína. Zastavuje v Norimberku a Erlangenu. Krátce po Norimberku došlo ve vlaku k rozruchu, muž v obleku spěchal dozadu, následován průvodčím a několika cestujícími, bylo dosaženo stanice Erlangen a dovnitř přispěchala železniční policie. Muž si uvědomuje nevyhnutelnost situace a stojí u nejbližších dveří toalety, ruce vzhůru. Přesto je shozen na zem, nasazena plastová pouta a za hlasitého křiku je vyhozen z vlaku.

Nyní je jasné, co se zde stalo. Muž rychle nastoupil, neměl lístek, chtěl si ho koupit u průvodčího a nemohl doložit, že má očkování. Pravděpodobně doufal, že se očkování při náporu lidí kontrolovat nebude. Brutální přístup, šílená honba vlakem, poplácání lidí po zádech by se dalo nějak vydržet, nebýt těch 80 až 90 cestujících v mém voze, kteří si všichni pochvalovali chování zúčastněných. Tleskali těm, kdo muže honili a navzájem běsnili o nebezpečí pro veřejné zdraví, které představuje tento jeden muž, který samozřejmě nosil předepsaný respirátor. Zcela na rozdíl od obdivovatelů síly řádu. Většina z nich si respirátory nasadila až poté, co se objevil průvodčí.

Až do Bamberku vymýšleli, co by se mělo stát  všem neočkovaným škůdcům: zavření ve vězení, pracovní tábory, dokonce byla navržena kastrace. Prošel jsem vagonem, abych se podíval, kdo tak hlasitě navrhuje výjimečný stav. Byla to směska společnosti. Zelení hipsteři, které bylo možné poznat podle nálepek Greta na notebooku. Spokojení důchodci, dělníci na směny s pivem po práci, matky s řvoucími batolaty, pár na cestě k pobřeží. A uprostřed toho já. Nebyl jsem schopen nic říct, byl jsem příliš zbabělý a z hanby této zbabělosti mě mrazilo. Už neřeším to, co se stalo mezi Bamberkem a Berlínem-Südkreuz. Upadl jsem do jakéhosi transu, stále jsem cítil, jak mi po tvářích stékají slzy,

Jen jsem tam seděl. Krátce před Berlin-Südkreuz jsem se probral z šoku a šel ke dveřím. Nikdy jsem se nepovažoval za zbabělce, nikdy jsem se nevyhýbal politické diskusi. Ale to, co jsem na této cestě vlakem zažil, jsem znal jen z historických knih. Nebylo snadné ‚zúčastnit se‘, byla to touha být v popředí, zapojit se do spirály zkázy, k níž se mí spolucestující hrdě hlásili. A byl jsem příliš zbabělý, abych s tím něco udělal. Možná proto, že jsem s nimi byl v pasti – doufejme, že na venkovní demonstraci bych nezmrzl na místě. Protože kdyby se všechno pokazilo, pořád bych mohl utéct. Ale ve vlaku nebylo úniku.“

Tolik vyprávění Němce, který pochopil, že 30. léta jsou zpět. Politiky záměrně rozdělená společnost, indoktrinovaná médii a různými samozvanými vůdci. Příběh, který by se zřejmě mohl odehrát i v jiné zemi, než v Německu. Ale právě Německo se mohlo poučit ze své minulosti. Ovšem nepoučilo se a tentokrát se zdá, že nepůjde jen o Německo, ale o celou 4. říši. To, co se nepovedlo Hitlerovi, se podařilo jeho potomkům. Jsem si jista, že by byl Hitler na svoje Němce pyšný. Dokonce i ten islám Hitler obdivoval stejně, jako dnešní Němci…