„Ministerstvo pravdy“ Evropské unie a další cenzurní opatření

Vše, co přijde z EU, je namířeno proti občanům EU, tedy původním Evropanům. A samozřejmě i proti evropským národům, jejich tradicím i národním státům. Hovoří-li se tedy o tzv. „rozmanitosti,“ což je slovo, které se bruselskými dokumenty prolíná ve velkém, mají tím bruselští psychopaté na mysli především multikulturalismus. Evropa je příliš bílá a je třeba dělat maximum pro to, aby byla více „rozmanitá.“ To je ovšem něco, co již známe, sledujeme-li dlouhodobé snahy EU o přemístění Afriky do Evropy.

Ovšem například prosazovat rozmanitost názorů, to je již něco, co se nenosí. Správný občan EU může mít jediný povolený názor a musí podporovat jediný směr politiky, což je ten, který razí EU. Pokud si dovolíte jít mimo tento hlavní proud, pak jste dezinformátor či konspirátor, případně ultrapravičák a zasloužíte si být cenzurováni. Asi nemusím připomínat, že cenzuru má v EU pod palcem Jourová, vrchní bruselská cenzorka.

„Jednotná v rozmanitosti“ – to je motto Evropské unie. Ale tato „rozmanitost“ má své limity, pokud jde o tak často pokrytecky zmiňovanou svobodu projevu. Neboť v tomto ohledu je dovolena pouze jejich pravda. A co víc, neviditelné „Ministerstvo pravdy“ bylo již dávno instalováno, v něm se politická a ekonomická moc používá k rozhodování o tom, co je pravda a co ne.

Evropská komise stojí za dosud nesrovnatelnou cenzurní ofenzívou hlavních platforem sociálních médií. Například platformy jako Facebook, Google nebo Twitter musely v boji proti údajným dezinformacím podepsat takzvaný „kodex chování“. V roce 2018 jej dokonce vyvinuly samy internetové platformy pod tlakem, aby obešly masivní sankce a zároveň dodržely nařízení EU.

To je tedy odpověď všem, kdo tvrdí, že sociální platformy si mohou cenzurovat co je jim libo, neboť je to jen jejich rozhodnutí. Není to jejich svobodné rozhodnutí, jednají na příkaz EU pod pohrůžkou drakonických sankcí.  Na druhou stranu je samozřejmě možné, že s tím nakonec také souhlasí. Pluralitní svoboda informací v pravém slova smyslu tak byla zrušena a transformována do centrálně řízené informační společnosti s totalitním patentem na tu jedinou pravdu.

Ve skutečnosti tento totalitní kodex chování EU znamená, že informace vládních agentur a jejich přidružených orgánů jsou považovány za jedinou pravdu. Všechny nesouhlasné názory a kritika jsou naopak škodlivou dezinformací. V konečném důsledku tedy EU rozhoduje o tom, co je v rozporu s jejími vlastními cíli – a je proto škodlivé.

Proti Rusku byla dokonce v EU zřízena pracovní skupina East StratCom, strategická komunikační organizace  založená v roce 2015. Jejich úkolem je lépe předvídat, čelit a reagovat na prokremelské dezinformace. Kromě toho by pracovní skupina EU měla představit EU v co nejpozitivnějším světle. Nicméně, tato „cenzurní organizace“ je opakovaně kritizována za netransparentní, někdy chybný výzkum, nedostatek dosahu a právního základu.

Obecně platí, že údajný boj proti dezinformacím zahrnuje investice do technologií, které, jak se říká, „upřednostňují správné a autoritativní informace v seznamech výsledků vyhledávání a dalších automaticky seřazených distribučních kanálech“. To platí pro skrytou cenzuru. Konkrétně, kdykoli jsou informace, které jsou považovány za užitečné, upřednostňovány a považovány za „škodlivé“, jsou skryty. Ve většině případů si toho spotřebitel zpráv  nevšimne.

Tato cenzura byla outsourcována na údajně „nezávislé“ ověřovatele faktů, ale ti jsou financováni EU, takže pravda je jen to, co hlásá EU. Jako referenční body pro svou vlastní pravdu přirozeně používají oficiální prohlášení vládních agentur nebo EU, přičemž se nesmí odchýlit od předem dané linie. Například v Německu a Rakousku fungují „ověřovatelé faktů“ CORRECTIV. EU platí i další „ověřovatele faktů“ v různých jazycích EU. U nás je podobných skupin, za cenzuru štědře dotovaných z EU, hned několik.

Ale také americký think tank a přední organizace NATO Atlantic Council oficiálně provádí cenzuru. Podle studie zadané americkým ministerstvem obrany s názvem „Čí pravda?:
Suverenita, dezinformace a jak vyhrát bitvu o důvěru“, jsou antisystémové a nepohodlné názory a informace  cenzurovány nepřímým, nenápadným způsobem. Stejně jako to dělá EU se svým partnerstvím veřejného a soukromého sektoru v oblasti cenzury. Aby mluvčí vlády mohli tvrdit: „My necenzurujeme! To je divoká konspirační teorie!“ Když už mluvíme o NATO, Facebook také od roku 2017 spolupracuje s Atlantickou aliancí v boji proti „škodlivým“ informacím. Google spolupracuje i s americkou armádou.

Kromě již jmenovaných státních cenzorů a jejich soukromých nohsledů existuje mnoho dalších. Například Institut pro strategický dialog (ISD), sponzorovaný Billem Gatesem a Georgem Sorosem. Think tank, mezi jehož další dárce patří ministerstva zahraničí většiny zemí EU, například tvrdí, že algoritmy technologických gigantů by měly v budoucnu ještě pečlivěji hledat příspěvky kritické k očkování a vládě.

Soros k tomu účelu založil na podzim roku 2021 společně s miliardářem Reidem Hoffmanem vlastní organizaci Good Information Inc., která finančně podporuje mainstreamová média v USA i EU a chce podniknout kroky proti údajným dezinformacím. Zároveň obhajuje cenzuru: „Domníváme se, že existuje naléhavá potřeba regulace platforem sociálních médií.“

Dokonce i All European Academies (ALLEA), sdružení akademií věd v Evropě, které sdružuje think tanky, výzkumné instituce a vědecké společnosti, vyzývá k omezení „dezinformací“, zejména na sociálních sítích. A to psychologickými, technickými a politickými strategiemi. Navíc evropští akademici vyzvali k vytvoření Evropského střediska/sítě pro vědeckou komunikaci a Evropského kodexu chování pro vědeckou komunikaci, dokonce prosazuje i založení celounijního „Ministerstva pravdy“.

Všechny tyto cenzurní snahy, které již byly postupně realizovány, jasně ukazují, že svoboda projevu a tím i objektivní pravda už dávno skončily na sutinách orwellovské vize budoucnosti. Pluralita názorů, kterou se mnozí v roce 1989 zaštiťovali, se již stala zcela nepřípustnou. Právě to je ovšem jeden z hlavních znaků totalitního systému…

 

 

Ohodnoťte tento příspěvek!
[Celkem: 6 Průměrně: 5]

2 thoughts on “„Ministerstvo pravdy“ Evropské unie a další cenzurní opatření

  1. Keď si spomeniem na socialistickú kontrolu prostriedkov masovej informácie a propagandy , ako znel oficiálny názov pre vtedajší dozor nad médiami , tak oproti dnešnej zákernej, nebezpečnej, skrytej, brutálnej a masovej cenzúre /najmä sociálnych médií, ale tiež mainstreamu a stránok o samotnej EÚ, ešte aj časti bulváru možno viac veriť/ to bol naozaj len slabý a neškodný odvar… Socialistické médiá v 70. a 80. rokoch zďaleka neklamali a nezavádzali verejnosť tak ako mafie spomínané v článku. Ba dá sa povedať,že sa snažili čo najviac šíriť pravdu, na rozdiel od dnešných. Uznávam však ,že za Gorbačova sa pomery o niečo uvoľnili.

  2. Je to jako to bylo. I bolševik horlivě bojoval proti dezinformacím a hnusným fejkům z RFE a Hlasu Ameriky.
    Každý vůdce chrání svůj lid před zákeřnou propagandou falešných myšlenek.
    Tak to vždycky bylo a vždycky bude, řekl by Egypťan Sinuhet.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

We use cookies to personalise content and ads, to provide social media features and to analyse our traffic. We also share information about your use of our site with our social media, advertising and analytics partners. /data/web/virtuals/342591/virtual/www/wp-includes/link-template.php on line 409
https://necenzurovanapravda.cz/ministerstvo-pravdy-evropske-unie-a-dalsi-cenzurni-opatreni/">View more
Cookies settings
Accept
Privacy & Cookie policy
Privacy & Cookies policy
Cookie name Active
Save settings
Cookies settings