Švédsko je nejnebezpečnější zemí v Evropě

Pokud je vám víc než 40, pak si jistě ještě pamatujete doby, kdy bylo Švédsko pověstné svojí bezpečností, minimální kriminalitou a prakticky neexistencí trestných činů jako krádež či loupež. O Švédsku se ještě v 90. letech minulého století vědělo, že jde o jednu z nejbezpečnějších zemí v Evropě, ne-li dokonce o zemi zcela nejbezpečnější. Lidé nebyli zvyklí zamykat – o potřebě alarmů nemluvě – a pokud někdo něco zapomněl ráno ležet na ulici, večer to tam našel.

To vše si pamatujeme ještě z doby 80. a 90. let minulého století. Když v 70. letech začal jako první hovořit socialista Olof Palme o multikulturní zemi, nikdo zprvu neočekával, kam se vše zvrhne. Zpočátku přijímalo Švédsko jen cizince z kulturně blízkých zemí, tedy ze zemí za železnou oponou. Šlo ovšem o středo a východoevropské země, odkud se většina příchozích poměrně rychle začlenila a plně integrovala.

Švédové získali dojem, že migrace je přínosná. V  devadesátých letech se ovšem Švédsko upsalo něčemu jen stěží uvěřitelnému – přeměně v budoucí chalífát. Vládnoucí socialisté se tehdy zavázali k dovozu doslova mas lidí ze zcela nekompatibilních muslimských zemí.

Po roce 2000 to začalo naplno. Od roku 2003 přicházeli ve velkém Iráčané a pak postupně další národnosti. Vše výhradně muslimové, navíc ve velkém množství.  Mezitím se v zemi vytvořila rozsáhlá arabská, somálská a afghánská komunita. Tyto komunity postupně ovládly celé lokality a jejich pole působnosti roste. Po celou dobu pak sami Švédové volí tak, aby byla jejich situace už jen horší, což nyní potvrdil dokonce i německý manstream. Uvědomují si však sami Němci, že slepě následují cestu Švédska?

Bulvární list Bild, který je považován za nejčtenější německý deník, analyzoval závěry studie o smrtelném násilí páchaném zbraněmi, kterou provedla Švédská rada pro prevenci kriminality Bra.

Novinářka deníku Bild Ingrid Raagaardová, která výzkum spojuje s dalšími trendy a problémy v severské zemi, jako je nekontrolovatelné násilí gangů a obchod s drogami, dospěla k závěru, že takhle věci nemohou pokračovat.

„V EU je obětí smrtelného násilí v průměru osm lidí na milion obyvatel. Ve Švédsku to bylo v roce 2020 dvanáct osob na milion obyvatel. Pokud jde o oběti střelných zbraní, rozdíl mezi Evropou a Švédskem je ještě větší. V EU zemře na střelné zranění v průměru 1,6 osoby na milion obyvatel – ve Švédsku je to čtyřikrát více,“ napsala Raagaardová.

„Rozdíl se ještě zvětší, když se podíváte pouze na věkovou skupinu 20 až 29 let. Ve většině zemí EU se počet obětí střelných zbraní na milion obyvatel pohybuje mezi nulou a čtyřmi oběťmi střelných zbraní. Švédsko má naopak 18 úmrtí na milion obyvatel. Na druhém místě je Nizozemsko, které má „pouze“ šest úmrtí ve věkové skupině 20 až 29 let na milion obyvatel.“

Raagaardová tvrdí, že švédský obrat k horšímu začal kolem roku 2005 a od té doby se zrychlil (to samozřejmě kopíruje dobu, kdy bylo Švédsko na vrcholu vítání).

Nyní existuje až 60 „no-go zón“ po celém Švédsku, které se nacházejí převážně na okraji velkých měst, jako je Stockholm, Malmö a Göteborg, kde vládnou zahraniční zločinci a donucovací orgány se zdráhají působit.

Mainstreamová média obvykle trvají na tom, že  muslimské „no-go zóny“ ve Švédsku neexistují, a raději je označují za „zranitelné oblasti“.

„Stále více Švédů se bojí o své životy, protože nevinní kolemjdoucí se často stávají oběťmi válčících gangů,“ prohlásila Raagaardová.

K uvedenému jen dodávám, že podobně dopadly průzkumy znásilnění, v nichž Švédsko v rámci Evropy jasně vede a i celosvětově se umisťuje na příčkách velmi vysoko, vedle některých afrických zemí.

Na jaře čekají tuto severskou zemi parlamentní volby. Jisté je, že jde o poslední šanci trend rychlé islamizace zvrátit či alespoň zpomalit. Německo tuto šanci zpomalení rychlého postupu k chalífátu nevyužilo, ale zvolilo si cestu přesně opačnou. Jak se na jaře rozhodne Švédsko lze již nyní odhadnout, většina lidí je tam podobně, jako v Německu těžce indoktrinována propagandistickými médii.

Ostatně, také našinci se ve volbách rozhodli, že si přejí se vydat stejnou cestou, kterou jde už dvacet let Švédsko. Chceme, aby to u nás bylo za 20 let podobné?