Nejhorší ekonomická krize všech dob, nepokoje, občanské války – 1. díl – hospodářská krize

Ve třech dílech si zde nastíníme, co nás  – tedy zejména Evropu, ale i zbytek světa – může v dalších letech čekat. Každý den přinesu jeden článek k danému tématu, v tomto díle se budeme věnovat přicházející hospodářské krizi a možnému průběhu této krize, která bude zřejmě nejhorší hospodářskou krizí všech dob. Z minulých krizí je však možné si vzít ponaučení a lze lépe odhadnout, co se bude dít…

Krize, následovaná bankroty a válkami. To může být realita příštích desetiletí. V Evropě je také možný pád eurozóny a návrat k národním měnám u zemí, které již euro přijaly. Lze očekávat i krachy bank a dalších finančních institucí..

Centrální banky již mnoho let vytvářejí „tištěné“ peníze bez hodnoty, tedy takříkajíc „z ničeho“. Od roku 2008 se peněžní zásoba centrální banky ECB zvýšila z 900 miliard eur na přibližně 6 bilionů eur (6 000 miliard) eur! Míra inflace roste, ale časem by mohlo hrozit ještě větší riziko inflace, jak již na konci roku 2020 upozornil německý ekonom Hans-Werner Sinn.

Proto by mohl hrozit podobný scénář jako před téměř 100 lety ve Výmarské republice. V roce 1923 byl stát v úpadku. Aby vláda splnila platební povinnosti (Versailleská smlouva), uváděla do oběhu stále více peněz bez materiální hodnoty. V důsledku toho Německo spadlo do víru hyperinflace. Tak je tomu v případě, že měsíční míra inflace je 50 procent. V případě hyperinflace v roce 1923 to bylo až 100 milionů procent ročně. Ceny a mzdy prudce vzrostly, zatímco kupní síla peněz drasticky klesla.

Rezervy a úspory, příjmy a úroky, stejně jako směnky za válečné dluhopisy se staly bezcennými. Hodnoty nemovitostí prudce klesly. Základní potraviny se staly vzácnými nebo příliš drahými. Dalšími důsledky byly deprese, masová nezaměstnanost a politický radikalismus. Nakonec hyperinflace zničila majetek německé střední třídy. Vítězem byla Výmarská republika.

Ale pojďme do současnosti, která má s Německem té doby mnoho společného.  Plandemie vedla k obrovskému globálnímu dluhu, včetně vládní pomoci. To se stalo i v Evropě. Nejvyšší veřejný dluh v EU má v současnosti Francie s 2,74 bilionu eur, následuje Itálie s 2,65 bilionu eur a Německo s 2,36 bilionu eur.

Pokud hospodářský výkon klesne, daňové příjmy jsou hluboko pod základními výdaji, pak může hrozit státní bankrot. Stejně jako v Argentině v roce 2001. Tam došlo k dosud největšímu platebnímu selhání suverénního státu. Ve státním bankrotu se více než 140 miliard dolarů dluhu z dluhopisů náhle stalo bezcennými. Vláda zmrazila všechny bankovní zůstatky (peso bylo vázáno na dolar), měna byla devalvována a ztratila až 75 procent hodnoty.

Hotovost se stala vzácnou, výběry bank byly přísně omezeny. Ceny nemovitostí klesly až o 90 procent. Míra chudoby explodovala na 57 procent, míra nezaměstnanosti na 24 procent. Následovaly sociální nepokoje. Zločinnost trhala rekordy. V ulicích vládla čistá anarchie. Vyšší a střední třída ztratila téměř všechno. V zemi, která jen o několik let dříve prosperovala, vypukl čistý chaos!

Minulost ukázala, jak může být hospodářská krize způsobena prasknutím realitní bubliny.  Vzhledem k velmi vysoké poptávce po rezidenčních nemovitostech po celé Evropě a mnohde i nízkým úrokovým sazbám, dochází k výraznému nadhodnocení nemovitostí. Pokud ceny nemovitostí klesnou v důsledku dosažení vrcholu, zvýšení úrokových sazeb nebo nezaměstnanosti, pak existuje riziko, že tato bublina praskne. S ničivými účinky, jako například v roce 2007 v USA.
Lehman Brothers tehdy musela podat návrh na bankrot, přičemž po sobě zanechala horu dluhů ve výši asi 200 miliard amerických dolarů. Důsledky vyvolaly největší finanční krizi posledních desetiletí, protože evropské banky také spekulovaly na americkém trhu s nemovitostmi. Byly nuceny prodat svá aktiva s velkými ztrátami, aby zlepšily kapitálovou rezervu. Vlády (a centrální banky) zachraňovaly různé finanční instituce, zatímco jiné zkrachovaly.

V roce 2008 se celá eurozóna, včetně finančního sektoru, dostala do existenčních potíží. Vlády EU musely vynaložit miliardy eur na záchranu a přeměnit soukromý dluh na veřejný dluh.
Kolaps eurozóny byl na spadnutí. Nezaměstnanost vzrostla, daňové příjmy klesly. Řecko, Španělsko, Irsko, Portugalsko a Kypr zachránil před krachem až evropský záchranný balíček (ESM). Jako vždy, většinou na úkor sociálních programů, které postihly běžného občana, který to pociťuje dodnes.

V srpnu 2021, německý kognitivní výzkumník Thomas Grüter predikoval, že moderní civilizaci hrozí kolaps. Proto by se lidé měli připravit, aby zachránili to, co lze ještě zachránit.
Kromě covidové pandemie, kterou zmiňuje,  upozorňuje i na možnost blackoutu, na očekávaný krach digitální infrastruktury a na možný kolaps eurozóny. Uvidíme za pár let, zda tato předpověď vyjde a zhroutí se nejen eurozóna, ale také celá EU…

Přijdou i nepokoje a občanské války, jako tomu v krizích často bývá? O tom si napíšeme v dalším díle…