Jsou tyto volby skutečně tak důležité, jak se tvrdí?

Nejspíš tímto článkem hodně lidí naštvu, neboť se zdá, že většina z vás považuje tyto volby za velmi důležité. Za ty by se samozřejmě mohly pokládat tehdy, kdy by měly šanci sestavit vládu strany, které jsou proti EU. Ale ty volí jen velmi málo lidí, takže vládnout nebudou.  Poměrně pozorně sleduji zahraniční média a moc dobře vím, že naše loutky ve vládách už dlouhé roky jen kopírují politiku svých páníčků. Hodně to bylo vidět na tom, jak naše vlády oddaně podepíší kdejaký pamflet, vysílají vojáky do nesmyslných okupačních misí, kopírují často nesmyslná covidová opatření od Berlína nebo se hrbí před EU v otázkách astronomických půjček či zeleného údělu. A tak by se dalo pokračovat…

Proto nepovažuji právě volby v našem již zcela podřadném protektorátu za až tak důležité, jak se tvrdí. Po celých více než 30 let všechny naše vlády velmi oddaně poklonkují Berlínu, Bruselu i Washingtonu. Brusel je pak plně ovládán Německem a Francií, naše loutky se zpravidla řídí právě jejich instrukcemi.

A už proto, že je naprosto jisté, že vyhrají loutky globalistů, tedy tzv. „Aspeňácké“ strany, pak je jasné, že bude naše politická probruselská úderka nadále ochotně přikyvovat na cokoli. Velmi pozorně sleduji i hlasování v EU a mohu říct, že to mnohem lépe než cokoli jiného ukazuje, jaká je skutečná politika té které strany.

Pro ty, kdo neví, kdo jsou oni „Aspeňáci,“ pak se jedná o strany, které si volí své ministry právě v  globalisty – tedy US Deep statem – řízeném Aspen institutu. Seznam vrcholných politiků Aspenu průběžně aktualizuji zde a hodlám jej ihned po sestavení nové vlády aktualizovat. Jsem si totiž naprosto jistá, že i část nových ministrů bude pocházet právě odtud.

Ze současných parlamentních stran patří k oněm Aspeňákům ANO, ČSSD, ODS, TOP09, STAN, KDU a Piráti.  Ve vedení mají svá želízka v ohni strany, které jsou zdánlivě v tvrdé opozici – tedy ANO a STAN. To, spolu s hlasováním v EU či postoji Jourové mne dávno přesvědčilo, že mezi těmito stranami není žádný markantní rozdíl, tedy jde o jednotnou probruselskou Národní frontu. Ostatně, po celou dobu, co jsme v EU, odevzdávají naši suverenitu všechny politické strany, které byly dosud u vlády. Tvrzení opaku je sprostou lží. Servilita, jakou všechny naše vlády – včetně té poslední – dlouhodobě vůči svým páníčkům projevují, ostatně vše jen potvrzuje.

Můj názor je ten, že nejdůležitější pro další osud naší země jsou volby německé, kde se již nyní sestavuje ta nejhorší možná koalice socanů se zelenými a liberály (tzv. varianta Jamajka). Nejhorší noční můra je skutečností a já si jsem naprosto jista, že na Merkelovou ještě budeme vzpomínat se slzou v oku. Právě tyto partaje společně prosazují velmi tvrdou zelenou politiku pro celou EU a navíc zcela otevřené hranice.

Naši lokajíčci (a je celkem jedno, kteří budou u vlády) samozřejmě tak, jako dosud, poslechnou ve všem podstatném. Tak, jako poslechli například při schválení extrémně nevýhodné půjčky od globalistů, při níž navíc ručíme za krachující jihoevropské země. Horší podmínky než my si v tomto ohledu vyjednalo už jen Slovensko.

Dalším důležitým hráčem po Německu je v EU Francie. Na důležitost těchto voleb poukazuje i fakt, že Migrační pakt EU má být uveden v platnost právě po dubnových francouzských volbách. Všichni počítají s tím, že vyhraje Macron. Marine le Pen má konkurenta – Zemmoura, který ovšem nemá ve finále šanci Macrona porazit, neboť je pro část Francouzů příliš extrémní. Po vítězství Macrona by byl Migrační pakt, s nímž již souhlasila většina europoslanců, zaveden záhy po volbách.

Budou-li v naší vládě Piráti, pro jejichž vítačskou politiku je dostatek důkazů, jak jste si mohli přečíst už zde, pak samozřejmě bude politika otevřených hranic, tvrdě prosazovaná novou německou vládou, naplno praktikována i u nás. Ve všech ohledech se zatím Piráti projevili jako ti nejfanatičtější vítači. Ten, kdo tvrdí opak, je buď neschopný si dohledat důkazy nebo jen účelově lže.

Právě Německo a Francie pak ruku v ruce ovlivňují politiku celé EU. My si tady volíme už jen jakési správce, kteří však – pokud odmítají vystoupit z EU – plně souhlasí s politikou EU. A Lisabonská smlouva říká, že zákony EU jsou nadřazeny těm národním.

Do roku 2025 má být plně odevzdána suverenita do Bruselu, což se postupně již děje. Globalisté si plánují na rok 2030 jednu velkou světovládu, což nyní v kontextu všech dějů nepovažuji za příliš reálné, nicméně naopak považuji za reálné, že v té době již bude existovat jen jedna centrální vláda EU. Tam povládnou nikým nevolení byrokraté typu Jourové a Evropané si budou volit již jen jakési správce.

Těmi už ostatně nyní všechny evropské vlády jsou. Jedinou šanci pro Evropany, postupně přečíslované Afričany, Araby, Afghánci a jinými barbary, vidím v drtivé změně politiky hegemonů EU.  Pokud by Francouzi překvapili a Macrona sesadili ve prospěch Marine le Pen či Zemmoura, pak by procesy, které by se po jejich zvolení ve Francii děly, mohly odstartovat poměrně rychlý rozklad EU.

Němci už si zvolili to nejhorší, co se zvolit dalo. Nyní uvidíme, jak dopadnou volby ve Francii, ale po všem, co se dělo v USA očekávám, že dopadnou podobně, neboť v jakoukoli regulérnost voleb dávno nevěřím.

Německo a Francie jako skuteční vládci EU tak predikují další směřování politiky celého molocha. S těmito vládami to ovšem bude politika zeleného šílenství, otevřených hranic, lockdownů (zdravotních či klimatických) a diktatury menšin.

Politika, kterou určují ti, kdo ve skutečnosti vlády těchto zemí ovládají. Protože i tito evropští hegemoni mají své vlastní loutkovodiče. A pokud chcete vědět, jaké jsou jejich instrukce na příští roky, stačí se podívat na stránky WEF a přečíst si něco o Velkém resetu. Ostatně, všechny tyto loutky se pravidelně účastní všech jednání davoského fóra.

Tímto ovšem nechci nikoho nabádat, aby nechodil k volbám. Ostatně, já sama k nim také půjdu. Jen je třeba si uvědomit, že už volíme jen správce protektorátu nebo ty, kdo budou těmto správcům –  poklonkovačům EU – alespoň házet písek do soukolí. Na razantní změnu politiky od servilní k suverénní to ovšem nebude stačit. Pak musíme doufat, že vše za nás časem vyřeší voliči v jiných, pro globalisty mnohem důležitějších zemích. Obávám se však, že ani k tomu včas nedojde. Dřív už z nich totiž budou chalífáty…