„Bál jsem se, že zemřu,“ říká starší Ital, kterého zmasakrovala smečka pěti Severoafričanů

Podobné případy se již staly v multikulturně obohacovaných evropských zemích každodenní realitou, invazisté již pro svoje útoky ani nepotřebují záminku. Zpravidla však dochází k napadení v noci nebo v místě, kde není mnoho svědků. Nicméně v tomto případě je zarážející, že se přepadení odehrálo za bílého dne na náměstí, kde byla spousta lidí. Nikdo se však neodvážil napadenému muži pomoci, nakonec alespoň některého ze svědků napadlo zavolat policii a záchranku…

Bezohledné, brutální, iracionální a zbabělé násilí, diktované pouze bezdůvodnou zlovolností. Obětí byl 62letý Franco, zaměstnaný ve společnosti zpracovávající ovoce. Muž se stal obětí násilí za bílého dne a v centrální části Verony. Útočili na něj bez zjevného důvodu. Pět útočníků, všichni zřejmě severoafričtí vetřelci, někteří z nich jsou velmi mladí. Následky byly vážné.

Teprve včera v 18 hodin byl propuštěn z pohotovosti Polo Confortini v Borgo Trento. Bití způsobilo, že má zlomenou nosní přepážku, obrovskou podlitinu na uchu a modřiny po celém těle. Velmi vážná událost se odehrála ve čtvrtek odpoledne na náměstí Piazza Cittadella ve Veroně.

Franco kolem 17:00 zaparkoval skútr u speciálních stánků poblíž supermarketu Aldi. Ačkoli žije se svou rodinou v Castel D’Azzano, přišel do města, stejně jako to dělal čas od času, hrát lotto v trafice náměstí. Čekal, že mu sázení přinese štěstí. Ale  štěstí se k němu  tentokrát rozhodně otočilo zády.

„V blízkosti obchodu s e-cigaretami,“ vypovídá s obtížemi těsně předtím, než podstoupil CT vyšetření, „byl člověk, kterého jsem znal, tak jsme si vyměnili pár slov, pak jsem šel dál. Najednou přišlo pět lidí tři mladí a dva mezi čtyřiceti a padesáti lety, kteří, nevím z jakého důvodu, se do mne pustili. Vzpomínám si, že jeden z nich ke mně přistoupil a řekl: ‚Na co se díváš?'“ Situace se podle Franca během několika okamžiků zvrhla.

„Začali mě silně urážet a pak mě tlačili a bili, v tu chvíli jsem samozřejmě reagoval, bránil jsem se, ale vrhli se na mě jako banda zvířat, která mě kopala a tloukla. Skončil jsem na zemi, krev se mi řinula ze zlomeného nosu, jeden z nich mi dal ránu do ucha. Pořád na mě křičeli urážky,“ pokračuje dělník, „a vypadali jako zuřivá zvířata, opravdu jsem se bál, že mě chtějí zabít, že mě umlátí“.

V té době bylo na náměstí hodně lidí. Ale nikdo neměl odvahu zasáhnout. „Rozumím jim, ale někdo naštěstí volal policii a sanitku.“ Pětici se však podařilo zmizet ještě před příjezdem policistů. Zachráněn personálem sanitky byl Franco poté převezen do nemocnice Borgo Trento k ošetření.

„Jsem pořád naštvaný,“ přiznává, „přál bych si, aby to byla noční můra, ale bohužel je to všechno pravda: pět z nich proti mně zuřivě vytáhlo. Mám poněkud zmatené vzpomínky, ale doufám, že to někdo viděl, že svědci mohou pomoci policistům je dopadnout“. Muž nenachází klid: „Tisíckrát jsem přemýšlel, co vyvolalo toto šílenství, ale možná jen hledali záminku, aby ventilovali svůj hněv.“