V Itálii je denně zadrženo asi 100 převážně černých drogových dealerů, záhy jsou propuštěni

Každé jen trošku větší město v Itálii má již nějakou tu lokalitu, která je obsazena právě africkými drogovými dealery. Ti svoji nezdaněnou činnost vykonávají dlouhé roky a jsou prakticky beztrestní. Ovšem nejinak je tomu i v jiných zemích EU, kde bývají právě afričtí drogoví dealeři záhy po dopadení propuštěni. Máme to tedy chápat jako snahu o vytvoření co nejvíce drogově závislých ve společnosti? Drogy u dealerů samozřejmě nakupují zejména místní, v tomto případě Italové…

Každý den je v Itálii zatčeno asi 100 obchodníků s drogami a většina z nich je záhy propuštěna – 9 z 10 jsou černoši „zachránění z nouze na moři“.

Od milánského nočního života až po ulice centra Maceraty, od španělských čtvrtí Neapole po benátské Campagna, všichni drogoví dealeři pocházejí ze zahraničí. Většina připlula loděmi neziskovek.

V posledních letech 100 000 nelegálních nigerijských vetřelců vychýlilo rovnováhu ve prospěch nigerijské mafie, která účinně vysídlila a snížila přítomnost Severoafričanů a Albánců ve světě obchodu s drogami.

Téměř milion Afričanů vyhozených v Itálii v době levicových vlád způsobil pokles cen drog a další šíření obchodování s lidmi.

Mluvíme o tisících lidí: všichni muži, všichni mladí. Podle nedávné zprávy ISTAT je prodej drog na prvním místě seznamu preferovaných zločinů pro tři etnické skupiny: Albánce, Maročany a Tunisany. Ale to jsou čísla z doby před nigerijskou masovou invazí.

Nyní jsou „dělníky“ Nigerijci, Gambijci a Senegalci. Ale Nigerijci výrazně převažují: neziskovky jich přivezly statisíce a nigerijská mafie jim děkuje. Možná nejen v metaforickém smyslu. Prozkoumejte finanční toky do Benin City!

„Z deseti lidí, kteří jsou zatčeni za drogy a předvedeni přede mě,“ řekl milánský soudce, „devět jsou černí Afričané.“

Důvod je prostý: jedná se o bezrizikové činnosti, a to díky zákonu, který v roce 2014 schválila Renziho vláda, takzvanému „dekretu o prázdných věznicích“, který brání soudcům vydávat zatykače za zločiny, za které lze uložit trest odnětí svobody kratší než pět let. A protože pátý odstavec zákona o narkotikách, který kriminalizuje maloobchod, stanoví tresty od šesti měsíců do čtyř let, může soudce propustit pouze delikventy.

Teoreticky by mohli být umístěni do domácího vězení, ale protože jsou bezdomovci (nebo tvrdí, že jsou), dealeři jsou propuštěni na svobodu s povinností čas od času se hlásit na policejní stanici. Samozřejmě se okamžitě vrátí k dealování; i když budou znovu zatčeni, stejně neskončí ve vězení. Zákon se totiž vztahuje i na recidivisty.