O tom, že docházelo k rabování v oblastech ničivých záplav nejen v Německu, ale také v Belgii, jste si zde již mohli přečíst. Nikoho asi neudiví, že těmi, kdo se rabování především účastnili, jsou příslušníci etnika, které se – až na výjimky – nedokázalo v Evropě integrovat ani za nějakých 700 let. Jen fakt, že většina z těch, kteří dnes „kočují“ po Evropě, pochází z Rumunska a Bulharska, zakrývá problémy, které s sebou ve všech obohacovaných zemí přináší.
Další skupinou obyvatel, která neváhala a ihned, jak opadla voda, vyrazila do postižených obcí, aby v každém objektu bez oken či dveří využila možnosti získat cizí majetek „za pět prstů“, byli Turci, kteří obohacují Německo již několik generací.
Tyto dvě skupiny samozřejmě nebyly jediné, ovšem v případech, kdy se podařilo aktéry rabování odhalit, se jednalo v převážné většině o „Rumuny“, „Němce“ a Turky, případně hosty Merkelové z roku 2015.
Nejen, ale především Rumuni a Turci se stali lupiči po povodňové katastrofě v Severním Porýní-Vestfálsku a Porýní-Falci. To vyplývá z písemné zprávy Ministerstva vnitra Severního Porýní-Vestfálska, kterou dne 4. srpna 2021 inicioval návrh parlamentní skupiny AfD v Düsseldorfu.
V souladu s tím tvoří největší skupinu lupičů Rumuni, následovaní Němci a Turky. Pokud však jde o Němce, je uvedeno: „Pokud mají osoby kromě německého občanství i jiné národnosti, jsou v tabulce zobrazeny jako němečtí občané.“ – To je výmluvné a zjevně to nevyžaduje žádné další vysvětlení. Ostatně, drtivá většina Turků má oboje občanství, případně jen německé. Německé občanství mají již například i všichni Syřané, kteří přišli do země před rokem 2016, ale i mnoho Somálců, Afghánců či Iráčanů.
Zbytek seznamu lupičů zní jako „kdo je kdo“. Rekrutují se zpravidla z těch, které si v roce 2015 pozvali Merkelová a její kumpáni, aby multikulturně obohatili Německo. Zdá se, že část této klientely se chová přiměřeně disciplinovaně, dokud nezhasnou světla, zatímco policie je příliš zaneprázdněna jinými věcmi, než aby se o ně starala.
Co je nyní naléhavě zapotřebí, je zkonstruovat srdcervoucí příběh, který by mohl otisknout třeba Bild. Příběh o Syřanovi, který zachránil dítě před utopením v záplavové oblasti – nebo možná alespoň psa? V opačném případě by všichni, kdo jsou zodpovědní za politiku otevřených hranic, mohli být z pohledu veřejnosti ve špatném postavení.
Další důvod proč nebrat exotické imigranty, a potrestat sluníčka co je sem pouští i vozí.