Afričan žijící v Německu tvrdí, že se Němci musí přizpůsobit jiným kulturám

Asi nikoho z vás neudiví, že tento africký rasista, žijící v Mnichově, se angažuje v promigračním aktivismu a podle svých prohlášení považuje černochy za nadřazené. To ovšem on sám nepovažuje za rasismus, ostatně, podle současných ideologických pravidel protibělošský rasismus neexistuje. Jde jen o potírání bílých privilegií, jak upozorňuje i tento černoch z Burkiny Faso.

Hamado Dipama říká, že v jeho rodném jazyce není slovo pro cizince. V Burkině Faso, odkud před téměř dvěma desetiletími uprchl do Mnichova, je termín vlasti chápán také odlišně: není to o pasu nebo povolení k pobytu, ale o místě, kam přijdete a rozhodnete se, že to bude váš domov.

Dipama je zklamán Evropou, která ho považuje za cizince. V Bavorsku se proto stal politickým aktivistou za „sociální spravedlnost“, je spoluorganizátorem Panafrického kongresu a členem Městské rady pro migraci. Jeho cílem je učinit Němce více „africkými“, aby se mohli přizpůsobit jiným kulturám. Všechno ostatní je rasismus. Ale být sám proti rasismu nestačí, zvedá prst proti bílým Němcům. Bílí musí být obviněni z privilegií v Evropě. Dipama vám ukáže správnou cestu. „Jako černoch musíte být vždy vůdcem,“ věří.

Dipama není jediným nerodilým nováčkem v Evropě, který si to myslí. Už jich jsou miliony. Pocházejí hlavně z Afriky a arabského světa, většinou přišli nelegálně. Mají podobné kmenové a kočovné myšlení jako Dipama. Neuznávají, že suverénní státy jsou odděleny hranicemi, které mohou být legálně překročeny pouze tehdy, pokud ukážete pas. Považují za své právo jít kamkoliv a zůstat, kde chtějí. Všechno ostatní je rasová a náboženská diskriminace. Nově příchozími jsou zpravidla muslimové, kteří v nadcházejících měsících kvůli situaci v Afghánistánu Evropu zaplaví ještě více. Chtějí, aby jim Západ umožnil praktikovat islám, a tak tisíce nově příchozích přijdou do tisíců mešit a modliteben, které již v Evropě jsou. A nové se staví. Ovšem tito lidé se neliší od Talibanu, pokud jde o islám.

Když přicházejí na Západ, neplánují žít podle pravidel západních zemí. Pro ně je jedinou správnou cestou v životě islám, slova lžiproroka Mohameda jsou ta, podle kterých musí žít, ať jsou kdekoli. Evropané, i když je někteří vítají s otevřenou náručí, jsou pro ně podřadní nevěřící, kteří musí být konvertováni na muslimy nebo musí být časem zničeni. Masové přijímání Afghánců, které by jednotlivé země EU přijaly ve formě kvót (což si přejí šéf lucemburské diplomacie Jean Asselborn a  Ursula von der Leyenová), je tedy propagací sebevraždy Evropy.

Do Evropy přicházejí pouze muslimové, kteří se nechtějí integrovat. To by bylo zcela proti islámu. Jsou chráněni Ženevskými úmluvami a dodatky a čím dál častěji se využívá pojmu „klimatický uprchlík“. To Afričanům otevře dveře ještě více a časem se Evropa přejmenuje na Afro-Arábii.

Západní Evropa je stále méně rozpoznatelná. Není to jen o pronikání cizinců a cizích kultur, ale o ztrátě schopnosti střízlivého morálního úsudku ve všech oblastech života, což zase znamená rozpad některých univerzálních a kolektivních hodnot, na nichž si evropské státy vybudovaly svůj život. Prosazování zhoubného multikulturalismu a ochrana islámu, který se v Evropě stal nedotknutelným, začíná mnohá evropská města už nyní měnit na Afriku a Blízký východ.

Hamano Dipama, černoch, který se netají svým rasismem, se stal prominentní osobností multikulturního Mnichova. A není jediným, jemu  podobných v multikulturní Evropě přibývá, přičemž Evropané jim své země v poklidu předávají. Oni se zde cítí vůdci, Evropu považují za dobytou. Dipama ví, že je Německo ve fázi, kdy si může dovolit říct pravdu.

Tak, jak ji začínají stále častěji říkat muslimové ve všech islamizovaných zemích. A totéž čeká i nás, až se nám rozmnoží nově přijatá afghánská komunita. I v tom Německu to kdysi začínalo na stovkách až tisících muslimů, kteří si pak jen sloučili rodiny a přizvali své známé….