V čem se vlastně liší tito pašeráci od těch oficiálních, kteří plují pod vlajkami Německa nebo Norska? Pravděpodobně jen v tom, že nejsou podporováni z oficiálních zdrojů, tedy z EU či německého státního rozpočtu. Jejich ceny jsou tak poněkud vyšší, nicméně zájem o ně byl značný. Pak se ptám: „Kolik Evropanů by si mohlo dovolit dát jen tak 6 tisíc eur za jednu cestu?“
Byli zatčeni dříve, než mohli lodí přivézt další severoafrické vetřelce, které sami nazývali „časovanými bombami pro Evropu“. Šlo o potenciálně nebezpečné živly, možná teroristy. Rozhodně ne o chudáky.
Dvaašedesátiletý Tunisan Mourad Zaouli a šestadvacetiletý Němec Gustav Peikert byli zatčeni mobilním oddílem v Cagliari, protože byli považováni za vůdce nadnárodní zločinecké organizace specializující se na vstup nelegálních přistěhovalců do Itálie.
Operaci vedlo protimafiánské okresní ředitelství v Cagliari za koordinace Národního ředitelství proti mafii.
Jako lodě neziskovek – 17metrová plachetnice, jejímž vlastníkem byl Tunisan, zatímco Němec se nazýval „manažerem“ – se používala k přepravě nelegálních přistěhovalců jak na Sardinii, tak na Sicílii.
Ilegálové ve skutečnosti zaplatili od 3 do 6 tisíc eur, aby se dostali do Itálie a poté byli převezeni autem do severní Evropy a Francie. Loď těchto pašeráků využívali nejen Alžířané a Tunisané…
Na stěnách na palubě byly cedule, ručně psané v angličtině, se všemi pravidly, která je třeba dodržovat při cestách na Sardinii nebo Sicílii: „nikdy nemluvte s kapitánem“; „nevstupovat do kapitánova pokoje a do koupelny posádky“; „nefotit“; „nevyhazujte odpadky do moře“; „nikdy nevylézejte na palubu během denních hodin“; „nemějte u sebe potraviny, pokud to není povoleno, ale pouze vodu“; „vyčistit to, co je znečištěné“; “ nekuřte v kabinách“… a u vchodu bylo uvedeno lakonické „vítejte na palubě“…
Dvojí metr, jeden pašerák je hodný, jiný zlý, a přitom škodí všichni.