Ceuta, jedna ze španělských exkláv na severu Afriky, zažívá v posledních týdnech podobně, jako Melilla, nebývalou invazi. Migrační centra jsou tedy samozřejmě přeplněná, v důsledku čehož dochází k neustálým potyčkám mezi různými etniky a národnostmi.
V centru v Ceutě dochází zejména ke rvačkám mezi Alžířany a černochy, Maročané pak tvrdí, že jsou diskriminováni a ženy si stěžují na neustálé obtěžování.
Středisko dočasného pobytu Ceuta pro přistěhovalce, které se nachází v El Jaralu, bylo opět dějištěm střetů mezi členy různých skupin subsaharských Afričanů. Ti, kdo je odsuzují, jsou Maročané, kteří tam také zůstávají a kteří jsou postiženi násilím mezi různými skupinami ze subsaharské Afriky a Alžírska.
Stěžovatelé, kteří raději zůstali v anonymitě, ale poskytli rozhovor El Faro de Ceuta, tvrdí, že opět došlo ke střetům mezi Alžířany a černochy, takže Maročané údajně nakonec byli těmi, kteří utrpěli útoky a dokonce i zranění.
Na videích, která sami natočili, je vidět, že situace vedla k volání po přítomnosti národních policistů.
K těmto událostem došlo necelý měsíc poté, co střety mezi různými skupinami subsaharských Afričanů zanechaly středisko těžce poškozené po bojích, při nichž byly rozbity dveře, okna a toalety a Maročan byl zraněn kamenem.
Maročané také odsuzují skutečnost, že byli přesunuti do dvou místností, kde obvykle děti, které zůstávají v Ceutě, mají školu, takže musí spát na podlaze.
Jedna ze stěžovatelek, jednadvacetiletá Maročanka, která vstoupila do Ceuty během květnové krize, vyjádřila v telefonickém rozhovoru s El Farem znepokojení nad tím, že marocké ženy jsou neustále obtěžovány a zastrašovány muži z jiných skupin pobývajících v ubytovně.
Uvedla, že se snažili vše nahlásit vedení centra, ale zatím na jejich stížnosti nikdo nereagoval.
Další stěžovatel vyjádřil znepokojení nad nebezpečností situace vzhledem k tomu, že v centru jsou děti, které by mohly být zraněny násilnými činy, které podle něj páchají subsaharští Afričané, protože mladý Maročan byl v důsledku těchto událostí údajně zraněn na noze. Ve světle událostí, k nimž došlo ze středy na čtvrtek, se už bojí zůstat v centru..
Maročané zdůrazňují, že se cítí diskriminováni, protože jsou vyloučeni z centra za méně problematické chování než subsaharští Afričané, zatímco členové této skupiny zřejmě nejsou nijak potrestáni za zničení zařízení centra a agresi, kterou způsobují.
Stěžovatel chtěl vyjádřit své obavy v této situaci, kterou označil za nebezpečnou. Pokud prý budou podobné konflikty pokračovat, dříve či později bude při těchto násilných činech někdo zabit. Ujišťuje, že situace zůstává napjatá i dnes, ve čtvrtek.
Také řekl, že jídlo, které dostávají, je jim podáváno v sáčcích místo talířů, není to vhodné, stěžoval si.
Maročanům, kteří si stěžují, lze poradit jediné: „Vraťte se do Maroka, které je považováno za bezpečnou zemi. Jistě vás na španělském území nikdo násilím držet nebude a vy budete v bezpečí….“
Vracet, vracet, vracet, jinak se ve stejné bojiště promění naše ulice. Když to jde v Litvě, tak to musí jít jinde.