I když se jedná první vlaštovky a v prvním případě šlo především o sebeobranu, může to také skutečně znamenat, že trpělivost těch, kdo jsou první na ráně ve velké invazi, která není ničím jiným, než plánovanou výměnou obyvatelstva, dávno přesáhla jakousi hraniční mez. Válka mezi gangy invazistů probíhá už dávno a Evropané byli dosud buď přihlížejícími nebo oběťmi…
Už se to děje. Před měsícem ve Vogheře zastřelil radní obtížného přistěhovalce, který ho napadl. Samozřejmě se z „oběti“ vyklubal severoafrický drogový dealer.
Včera v Bergamu mladý Ital ubodal na prahu svého domu severoafrického drogového dealera.
Je to znamení, že Italové už netrpí. Někteří tak začínají reagovat na stále rozsáhlejší a obtěžující přítomnost afrických drogových dealerů, které do Itálie dováží vláda. Ze státu, který není v pozici, kdy by mohl vyhostit i mnohonásobné recidivisty tak udělali ráj všech afrických kriminálníků a drogových dealerů.
Případ z Bergama se samozřejmě jeví jako nešťastný výsledek sporu. Ale nevíme, co sporu předcházelo. Jaké obtěžování musel ten italský chlapec utrpět, aby mohl takhle reagovat. Možná si říkal: „Už ani ve svém domě nejsem v bezpečí.“ A pak podle toho jednal.
Pokud je není možné poslat zpátky do země, ze které přišli, tak logickým výsledkem jsou mrtví a zranění. Italové začínají zabíjet drogové dealery.
Pro dva Italy, kteří budou pronásledováni soudci, nyní začíná hotové martýrium. Ti samí soudci, kteří neudělali nic, aby udrželi dva drogové dealery se sáhodlouhým trestním rejstříkem ve vězení a deportovali je, nyní budou soudit oba Italy zcela jistě mnohem přísněji, než by soudili tyto recidivisty v případě, že by byli těmi zavražděnými Italové…
Populární italské čtvrti se přeměnily na území dobyté drogovými dealery, kteří dorazili lodí. Výsledek byl předem daný…
Schvaľujem branie zákona do vlastných rúk všade, kde majú zločinci väčšie práva než ich obete /prakticky celá Európa s výnimkou Bieloruska a do istej miery aj Ruska/ a kde sudcovia dávajú aj tým najhorším dílerom, teroristom, pedofilom, vrahom, mimovládkarom, zradným politikom, lupičom, znásilňovateľom a pod. len symbolickú basu alebo dokonca podmienečné tresty. A kde páchatelia často behajú po slobode a smejú sa obetiam do očí.
Maličký začátek ale zaplať Pánbůh za něj. Až to budou dva tisíce denně, ….
Ono je spíše s podivem, že se Evropané nechají tak dlouho mlátit, znásilňovat a zabíjet aniž by se bránili, kdy jde o nebetyčnou trpělivost, i strach z postihu, který je při dvojím metru soudů mnohem tvrdší, než v případě cizokrajných kriminálníků. K tomu se asi člověk odhodlá jen když jde opravdu do tuhého.