Je to vlastně situace, která se nápadně podobá té, co známe u nás nebo na Slovensku s menšinou, jejíž značná část je nejprve vykrmována na dávkách, které jen časem přejdou na důchod. Nicméně v Itálii se navíc jedná o osoby, které se ani v zemi nikdy nenarodily, mnohdy tam pak ani nežijí. Totožná situace je samozřejmě i v jiných evropských zemích, které jsou už nějakou tu dobu multikulturně obohacovány. Pokud tak začneme ke stávající menšině přijímat ještě Afghánce, Malijce a další národnosti, jejichž země v zájmu cizích mocností okupujeme, můžeme časem dospět do podobné situace.
V posledním roce před Covidem, za který jsou k dispozici přesné údaje od Istituto Nazionale Previdenza Sociale (INPS), obdrželo důchodový šek přes sto tisíc cizinců. Téměř všichni obdrželi důchod, aniž by kdy platili příspěvky do sociálního systému. Více než 60 000 z nich, aniž by kdy zaplatili jediné euro. Nikdy v Itálii nepracovali.
Z pokladny INPS bylo ukradeno více než 500 milionů eur. To vše kvůli zákonu, který schválila vláda Prodiho a který nebyl zrušen žádnou jinou vládou.
Více než 60 % celkových výdajů na důchod, které INPS vyplácí pro neitalské občany, jde pro ty, kteří nikdy nepracovali. To znamená, že většina přistěhovalců, kteří pobírají důchod, nikdy nepracovala.
Sociální důchod byl vytvořen, aby zaručil přiměřený odchod do důchodu pro ty Italy, kteří z nějakého důvodu nemohli platit příspěvky. Místo toho se dávají prarodičům přistěhovalců, kteří byli přivezeni do Itálie v rámci sloučení rodiny.
Seznam zahrnuje také cizince s trvalým pobytem, osoby požívající doplňkové ochrany a osoby s dlouhodobým pobytem.
Ti, kteří mohou žádat o sociální důchod, musí mít nízký roční příjem nižší než 5 824,91 EUR.
Cizinec často chce jen sloučení rodiny se svými rodiči/ prarodiči / praprarodiči, a to je všechno. Poté můžete „sloučené“ poslat zpět do jejich domovské země a jednoduše to neříkat úřadům. A to se stává velmi často.
Díky elektronickým kontrolám bylo v roce 2017 zjištěno, že mnoho přistěhovalců pobírajících důchod, ani nežije v Itálii. Ale i bez těchto podvodníků je poskytování sociálních důchodů lidem, kteří nikdy nepracovali v Itálii a nejsou Italové, ostudou.
A co je na tom tak zvláštní, to je přec v celém DEMOgratickém spolku, že paraziti se mají lépe než daňový poplatník jenž je dle DEMOgratického zákona povinen je živit. Byť většina z poplatníků má minimální mzdu a žádnou jistotu že někdy důchod dostane.
Italové neví co s penězi, a my vlastně také ne, naše blbost.