Na půdě europarlamentu vzniklo nové uskupení, které zahrnuje některé politické strany především (ale nejen) z frakcí ID a ECR. Tedy z těch frakcí, které byly jakkoli kritické k EU. Zajímavé je, že některé státy EU zde nemají zastoupení vůbec, přičemž např. AfD se nepřidala údajně proto, že má v programu vystoupení z EU, podobně to zdůvodnil i Geert Wilders, jehož strana ve výčtu také chybí. Nenajdete tam ani nikoho od nás, SPD se zřejmě nepřidala se stejných důvodů jako uvedené strany z Německa a Holandska.
Můj dojem je takový, že jde spíš o strany, které požadují zásadní reformu nereformovatelného molocha, jejich požadavky jsou totiž pro současnou EU – a především pak EK – zcela nepřijatelné, jsou přesně proti všem zrůdnostem, které EU prosazuje. Nejprve by musela být zcela zrušena fašistická EK, celý moloch by se musel rozpustit a vše by se muselo vrátit k EHS. Pak by snad mohlo vše, co je níže uvedeno vyjít…
Kdo všechno tedy k uskupení patří?
Fidesz – Maďarsko
Prawo i Sprawiedliwosc (PiS) – Polsko
Rassemblement National (RN) – Francie
Lega – Itálie
Fratelli d’Italia – Itálie
Vox – Španělsko
Svobodná strana Rakouska (FPÖ) – Rakousko
Vlaams Belang (VB) – Belgie
Balgarsko nacionalno dviženie (VMRO) – Bulharsko
Dansk Folkeparti (DF) – Dánsko
Eesti Konservatiivne Rahvaerakond (EKRE) – Estonsko
Perussuomalaiset (PS) – Finsko
Elliniki Lysi (EL) – Řecko
Lietuvos lenku rinkimu akcija (LLRA) – Litva
JA21 – Nizozemsko
Partidul National Taranesc Crestin Democrat (PNT-CD) – Rumunsko
Společné „Prohlášení o budoucnosti Evropy“, podepsané zástupci těchto stran dne 2. července 2021, uvádí:
„V rozpravě o budoucnosti Evropy, která nedávno začala, nesmí chybět hlas stran spojených se svobodou národů a tradicemi evropských národů, které zastupují občany, kteří jsou spojeni s evropskou tradicí.
Bouřlivá historie Evropy, zejména v minulém století, přinesla mnoho neštěstí. Národy, které bránily svou svrchovanost a územní celistvost před agresory, trpěly mimo lidskou představivost. Po druhé světové válce se některé evropské země desítky let potýkaly se sovětskou totalitou, než znovu získaly nezávislost.
Série krizí, které jimi v posledních deseti letech otřásly, však ukázala, že evropská spolupráce se chýlí ke konci, především proto, že národy mají pocit, že jsou pomalu zbaveny svého práva vykonávat své legitimní svrchované pravomoci.
Evropská unie potřebuje dalekosáhlou reformu, protože místo toho, aby chránila Evropu a její dědictví, místo aby umožnila volnému rozvoji evropských národů, stává se nyní sama zdrojem problémů, obav a nejistot.
EU se stále více stává nástrojem radikálních sil usilujících o kulturní a náboženskou transformaci a v konečném důsledku o beznákladovou výstavbu Evropy s cílem vytvořit evropský superstát, zničit nebo zrušit evropskou tradici, změnit základní sociální instituce a morální zásady.
Využívání politických struktur a zákonů k vytvoření evropského superstátu a nových forem sociální struktury je projevem nebezpečného a invazivního sociálního inženýrství minulosti, které musí vyvolat legitimní odpor. Moralistická přehnaná nečinnost, kterou jsme v posledních letech viděli v orgánech EU, vedla k nebezpečné tendenci vnucovat ideologický monopol.
Jsme přesvědčeni, že spolupráce evropských národů by měla být založena na tradici, úctě ke kultuře a historii evropských států, úctě k judaistickému dědictví Evropy a společných hodnotách, které spojují naše národy, a nikoli na jejich zničení. Znovu potvrzujeme naše přesvědčení, že rodina je základní jednotkou našich národů. V době, kdy Evropa čelí vážné demografické krizi s nízkou porodností a stárnoucí populací, by odpovědí měla být spíše politika vstřícná k rodinám než masová imigrace.
Evropská unie byla různými evropskými národy založena s úmyslem dosáhnout cílů, kterých může Unie dosáhnout účinněji než jednotlivé členské státy. Meze pravomocí Unie jsou však stanoveny zásadou svěření – všechny pravomoci, které nejsou převedeny na Unii, patří členským státům v souladu se zásadou subsidiarity.
V členských státech stále existuje obrovská touha po spolupráci a národy a společnosti našeho kontinentu prostupuje duch společenství a přátelství. To je naše velké hlavní město. Reformovaná Unie tento kapitál využije, zatímco Unie, která reformy odmítá, ho promarní.
Proto dnes oslovujeme všechny strany a seskupení, která sdílejí naše názory, přičemž tento dokument je základem společné kulturní a politické práce a zároveň respektuje úlohu současných politických skupin.
Reformujme společně Unii pro budoucnost Evropy!“
Tolik tedy poněkud idealistické prohlášení. Idealistické proto, že EU nebyla založena evropskými národy, ale globalisty právě v zájmu likvidace národních států a národů Evropy. Jde od samého začátku o hlavní účel EU. Na druhé straně vyzývat k reformě něčeho, co mělo ze své podstaty vést od samého začátku k jednomu velkému superstátu, nikdy nepadne na úrodnou půdu.
Už jen pravidla, která určují, že do EK mohou jen ti politici, kteří uznávají „evropské hodnoty“ (což jsou hodnoty přesně opačné, než ty v prohlášení) jakoukoli reformu ze samé podstaty odpírají…
Umíte si představit, že by na podobné výzvy reagovali pozitivně eurofanatici jako Sassoli, Leyenová nebo Jourová? Já tedy ne. A přitom jen jim podobní mohou zastávat nejvyšší posty v rámci EU.
Pod většinu toho, co je uvedeno v prohlášení, bych se mohla podepsat. Ne však pod slova o reformě něčeho, co reformovat NELZE. Pokud se globalistický moloch EU zcela nerozpadne, evropské národy nebudou mít nejmenší šanci přežít.
Evropské národy musí spolupracovat, avšak bez direktivního řízení z bruselského chalífátu.
Chtít reformovat 4. říši je tak stejný nesmysl, jako chtít reformovat tu třetí. Čtvrtá říše proto musí skončit podobně, jako skončila třetí. To je jediná šance na záchranu evropských národů…
Presne tak. V zozname nie je zjavne ani jediná strana, ktorá by žiadala vystúpenie z EÚ ,resp. jej totálne zničenie. Napríklad Orbánov otvorene fašistický a iredentistický Fidesz nechce o vystúpení ani počuť , prijíma dennodenne legálnych migrantov, je fanaticky oddaný Izraelu aj ropným šejkom a podporuje vstup Turecka a Kosova ,ako aj iných balkánskych kolónií Západu. To isté jeho poľskí kamaráti z Práva a spravodlivosti. Naša ĽSNS patrí k tým nemnohým stranám v Európe, ktoré /na rozdiel od uvedeného spolku/ odmietajú akýkoľvek teror zo strany EÚ aj NATO a nie sú servilné voči Izraelu. Pokiaľ ide o Slovensko, tak v europarlamente naozaj nemáme ani jediného skutočne euroskeptického poslanca, lebo aj dvaja odpadlíci od ĽSNS si založili vlastné „reformné“ strany s nepatrným potenciálom. Nevylučujem, že k tejto pochybnej iniciatíve sa neskôr pridajú.
Ta Idea je Le Pen – Evropa národů, jež přednesla před pár lety v Praze, kdy předpokládá zrušení současné EU, vytvoření zcela nových mezinárodních smluv a EN by tak měla fungovat pouze na základě konsensu, kdy by dělala jen to, na čem se všichni shodnou a nedělala by nic na čem se neshodnou. Teoreticky je to možné, ovšem to by musely strany podporující tento projekt drtivě vyhrát ve svých zemích i v parlamentu EU. Podobně v případě opuštění EU by musely v domovských státech vyhrát v jasné většině strany jež jsou pro vystoupení. V obou případech má realita k tomu daleko. Je to rozhodování mezi bojem, a útěkem z boje. V ČR reformu požaduje Trikolóra, dříve i SPD byla v tomto zajedno s Le Pen, ale nyní požaduje vystoupení. Tedy skeptické strany u nás mají cca 15 či do 20 %, a pro EU 80 %. Z toho je zřejmé, že si u nás voliči ani reformu a ni vystoupení z EU nepřejí.