„Jsou to vetřelci, nikoli uprchlíci,“ říká italský generál

Jsem velmi ráda, že konečně někdo fundovaný řekl naplno to, co zde říkám už dlouho a co vadí některým z vás. Do Evropy nejdou žádní uprchlíci, ale vetřelci, jejichž úmyslem je náš kontinent převzít a islamizovat. Možná jste si sami všimli, že jsem výraz „vetřelci“ používala poslední dobou poněkud méně (i když jsem od něj zcela neupustila). Bylo to na žádost některých čtenářů, kteří mi psali, že tyto výrazy nepůsobí věrohodně a podobné články pak nemohou sdílet.

Podle mne jsou podobní čtenáři postiženi infekcí politické korektnosti, proto odmítají akceptovat, když nazývám věci pravými jmény. Zatímco nejen mainstreamu, ale i jiným alternativcům se akceptuje užívání slova „uprchlík“, což je zcela nepatřičné slovo (asi jako používat výraz „hodný pán“ pro masového vraha), mne slovo „vetřelci“ či „invazisté“ mnozí čtenáři akceptovat nechtěli, proto jsem jeho užívání poněkud omezila, i když v zahraničí (třeba právě v Itálii) se na alternativních webech běžně používá. Nyní jsem ráda, že mi člověk fundovaný, navíc z invazí nejvíce zatížené země, dává za pravdu…

„Jediný způsob, jak zastavit tuto invazi, je námořní blokáda. Nejprve však potřebujeme povědomí: jsou to vetřelci, nikoli „uprchlíci“. Italové to vědí, vláda to ví také, ale vláda chce invazi využít k vyprovokování „druhé vlny“ a lpění na vlastní parlamentní menšině,“ prohlásil Marco Bertolini.

Marco Bertolini, bývalý velitel COI, vrchní pracovní skupiny napříč jednotkami, v rozhovoru vysvětluje, co dělat s tím, co nazývá „invazí“ a ne „imigrací“.

Generále, jaká je situace v Itálii?

„Itálie je v centru Středozemního moře a ve Středomoří musíme být silní, politicky, ekonomicky, kulturně a  také vojensky. Naše země však nechce používat násilí. V této oblasti se střetávají zájmy jiných velmi silných zemí, což jsou klasická železná plavidla, a pokud se prezentujeme jako hliněná nádoba, protože máme porézní hranice, protože absorbujeme každého, kdo přijde, protože jsme pasivní k politickým a vojenským iniciativám druhých, draze za to zaplatíme.“

Kde myslíte, že skončíme, když budeme pokračovat touto cestou?

„Pokud budeme takhle pokračovat, zmizíme. Lidé používají termín suverenita, jako by to bylo rouhání, a zapomínají, že je to hodnota, ke které armáda, ale i ministři přísahali.“

Myslíte si, že by linie navržená východní Evropou něco změnila?

„Jistě, imigrace by mohla být méně pasivní. Problém musí být vyřešen v Africe, ale nemůžeme čekat roky. Jak můžeme snížit průtok? Nemůžeme postavit zeď uprostřed Středozemního moře, ale nemůžeme ani podporovat neziskovky.“

Když už mluvíme o neziskovkách, co si myslíte o jejich práci?

„Musí přestat vetřelce přijímat a přivážet k nám, musíme je pasivně snášet, protože tu zůstanou. Nyní je tu dokonce téměř trajektová doprava, což rozhodně není v našem zájmu.“

Co se s tím dá udělat?

„Debata v Itálii o tom, co s tímto jevem dělat, se zaměřuje na to, jak ho absorbovat a distribuovat, místo toho by se měla zaměřit na to, jak ho zastavit.“

Myslíte, že za tou invazí je plán?

„Existují politici, kteří říkají, že potřebujeme migranty, protože už nemáme děti. Ale zapomínají říci, že důvody, proč už nemáme děti, spočívají v rozhodnutích, která učinili sami, protože rodina byla zničena, existovala politika proti porodnosti, ponižující opatření pro přirozenou rodinu ve prospěch sterilní rodiny, která pro nás nejsou dobrá. Potřebujeme mladé lidi, ale nemůžeme je dovážet a nemůžeme nahradit Italy získanými občany, kteří dostanou pas.“

„Netřeba dodávat, že za Salviniho se všechno změnilo. Vylodění ilegálů se snížilo z průměrných více než sto tisíc na něco přes tři tisíce. Přístavy byly neziskovkám uzavřeny. Opakovaně byli odmítnuti v Libyi. Změnil se však především příběh: nyní již nemluvíme o tom, jak přemístit ilegály, ale jak je nenechat přijít.

I když stále existují někteří, dokonce i ve vládě, kteří trvají na této cestě ke zkáze. Ale my vyhrajeme.“