Apokalypsa v JAR – celá města srovnaná se zemí a vyrabovaná, lidé nemají přístup k potravinám a lékům (videa)

Jak dokázaly hordy černochů za pouhé tři dny zlikvidovat lokalitu, čítající několik milionů obyvatel? O čem řádění téměř výlučně příslušníků kmene Zuluů vypovídá? Zřejmě především něco o jejich mentalitě, vždyť africké kmeny spolu po dlouhá staletí válčily a toto není de facto také nic jiného, než kmenová válka, ale zároveň i válka proti bílým. V JAR byli běloši dřív, než černoši z kmene Zuluů. Tedy tak, jak nejsou v této části Afriky doma běloši, není tam doma ani toto etnikum. Ovšem to není pro ničící a rabující hordy podstatné.

Situaci v JAR dnes popisuje spousta článků, vyděšeni jsou zejména bílí, kteří se rabování neúčastní, nicméně dochází jim potraviny i léky, bojí se vycházet ven a předpokládám, že udávaných 75 mrtvých je značně podhodnocené číslo.

Noviny The Sun také hovořily s bílými obyvateli provincie KwaZulu-Natal, kteří se snaží usmířit s divokými tyrany a přežít i bez možnosti koupit si jídlo.

Šestatřicetiletá Shannin Klaasensová vypráví, jak ona a její rodina žijí v zoufalství, zatímco jim dochází jídlo. Její osmaosmdesátiletá babička má poslední balení léků na srdce.

„Není tu jídlo, lidé se ani nemohou dostat k chlebu nebo mléku. Kojenci nemají počáteční kojeneckou výživu a nikde nejsou k dispozici plenky,“ řekla.

Zároveň destrukce pokračuje všude kolem a postupuje i do dalších oblastí.

„Je to velmi obtížná situace. Právě teď jsou lidé nuceni hledat jídlo, které nelze koupit. Lupiči nyní dokonce útočí na továrny a vypalují je,“ říká Shannin Klaasensová.

Pokračuje: „Na některých videích, která jsem viděla, to vypadá jako ve filmu o zombie apokalypse Walking Dead.

Klaasensová popisuje, jak teď vypadá normální den v bělošské čtvrti: „Muži v obytné čtvrti tam stojí a drží kriketové pálky, protože v tuto chvíli není dostatek munice a vidíte, jak se k nim ve stovkách blíží lupiči,“ říká. „Útočí na nákupní centra, obchody a dokonce i domy.“

V roce 1851 zřídila Norská misionářská společnost misijní stanici na břehu řeky Empangeni. Řeka byla pojmenována po hojnosti stromů Mpange (Trema guineensis) rostoucích podél jejích břehů. Město Empangeni, stejně jako většina ostatních měst v provincii KwaZula Natal, bylo prakticky vypáleno do základů.

Podívejte se na video, kde obyvatelé města s hrůzou zjišťují, že jejich město je zničené, spálené a vyrabované. Z videa můžete slyšet afrikánštinu, tedy jde zřejmě o Búry, kteří si možná již začali uvědomovat, že v zemi, kde nejspíš žijí jejich rodiny již mnoho generací  a považují ji tak za svoji vlast, nebudou moci zůstat…..

Druhé, delší – celkem hodinové – video, ukazuje obrovský rozsah celé neskutečné apokalypsy. Dopadne tak Evropa poté, kdy bude dokončena výměna původních obyvatel za Afričany tak, jak je to v plánu a jak se to již několik let děje?