Je až neuvěřitelné, jak se v poslední době rozmohl protibělošský rasismus, to vše je samozřejmě součástí plánované výměny obyvatel západních zemí. Nejšílenější na tom všem ovšem je, že je tento rasismus podporován i politiky, korporátními médii, Vatikánem, ale například i v EU, aniž by to komukoli vadilo.
Vlna protibělošského rasismu se rozběhla poté, co se aktivovala otevřeně rasistická protibělošská organizace BLM. Tato organizace, která byla založena již v roce 2013, byla v loňském roce, po smrti černého kriminálníka George Floyda znovu aktivována, aby tento hon na bělochy podpořila celosvětově a rozšířila jej z USA i do Evropy.
Protibělošský rasismus paradoxně podporuje i řada bělochů či organizací, které jsou vedeny bílými. Ostatně, celý tento hon na bělochy je řízen globálními elitami, vždyť hlavním sponzorem BLM je George Soros, resp. jeho OSF. Nyní se ozval další běloch, který tvrdí, že bělost je parazitický stav, pak tím sám sebe pasoval na parazita…
Newyorský psychoanalytik je obviněn z rasismu poté, co publikoval „akademickou“ práci v recenzovaném časopise, který popisuje bělost jako „maligní, parazitický stav bez trvalého léku“.
Dr. Donald Moss (viz titul. obrázek) – člen fakulty Newyorského psychoanalytického institutu a sanfranciského centra pro psychoanalýzu – sklidil tvrdou kritiku od psychiatrů, psychologů a uživatelů sociálních médií poté, co v časopise Journal of the American Psychoanalytic Association zveřejnil článek s názvem „O bělosti“.
„Bělost je stav, který člověk nejprve získá, a pak má. Je to zhoubný, parazitární stav, ke kterému mají bílí lidé zvláštní náchylnost. Tento stav je základní, vytváří charakteristické způsoby bytí v těle, v mysli a ve světě,“ zní abstrakt článku.
„Parazitická bělost činí chutě svých hostitelů nenasytnými a zvrácenými,“ pokračuje článek. „Tyto deformované chutě se zaměřují zejména na nebílé lidi.“
Později Moss v recenzovaném článku tvrdí, že „účinná léčba se skládá z kombinace psychických a společensko-historických intervencí“, a dodává, že bělost je „chronický stav, pro který dosud neexistuje trvalá léčba. Pustošení, které chronický stav způsobil, může fungovat buď jako varování (‚už nikdy‘) nebo jako pokušení (‚znovu‘),“ píše Moss.
Mossův článek poté, co se stal virálním na sociálních médiích, vyvolal pobouření mezi akademiky i uživateli internetu.
Dr. Philip Pellegrino, klinický psycholog se sídlem v Pensylvánii, se na Twitteru obrátil na noviny a napsal: „Jak moji kolegové na článek nahlížejí? Opravdu to někdo bere vážně?“
Někteří dokonce zpochybňovali, zda je takzvaný „výzkumný dokument“ autentický kvůli explicitnímu rasismu.
„Byl jsem skeptický, tak jsem si to prohlédl, a ano, tohle je skutečné, a teď chci hodit svůj titul z psychologie do odpadků,“ napsal jeden uživatel Twitteru.
„Tyto rasistické zvratky by měly být vysvětleny, co to je,“ napsal další jedinec na Twitteru a dodal: „Toto je nejnižší a nejnebezpečnější forma rasismu, která se vydává za akademický diskurz. Ostudné.“
Moss je autorem několika knih a publikoval více než 50 článků, které tvrdí, že spojují „základní freudovské koncepty se současnými sociálními a klinickými programy“. Ve své biografii pro Americkou psychoanalytickou asociaci Moss říká, že od doby, kdy se stal psychoanalytikem v 80. letech, pracuje na klinických/teoretických/aktivistických perspektivách, jejichž cílem je pochopit a odstranit strukturované formy nenávisti – rasismus, homofobii, misogynii a xenofobii. Nicméně, nakonec on sám tuto nenávist a rasismus šíří.
V posledních měsících a letech se protibělošská rétorika, vycházející z akademického establishmentu ve Spojených státech, stala stále virulentnější a znepokojivější. V dubnu tohoto roku přednesla dr. Aruna Khilananiová, forenzní psychiatrička a psychoanalytička, přednášku na univerzitě v Yale o „Psychopatickém problému bílé mysli“. Newyorská psycholožka se také přiznala, že snila o střílení bělochů.
Upozorňuji, že ani jeden z těchto nepokrytých rasistů není za svůj rasismus nijak stíhán, neboť v jejich případě se jedná o nenávist povolenou. Pokud by však kdokoli napsal totéž a místo slova „bílý“ nebo „běloch“ by napsal „černý“ nebo „černoch“, byl by nejen vláčen všemi mainstreamovými médii, ale dozajista by stanul i před soudem a lze předpokládat, že následný trest by ani nebyl podmíněný…
Když píše nemocný člověk o nemoci, tak mu skutečně není pomoci.