Švédsko má opět evropské prvenství, vede v počtu smrtelných přestřelek gangů, v zemi je již 60 nebezpečných ghett

Zdálo by se, že by se na první místo žebříčku měla dostat některá z koloniálních mocností, ovšem ani ty se počtem smrtelných přestřelek nedokázaly vyrovnat Švédsku, které si veškeré „obohacení“ přitáhlo do země výhradně díky dlouholeté politice otevřených hranic socanských vlád, které zemi ovládají již více než 50 let. Nedokázala je předehnat ani Francie, která měla hned několik muslimských kolonií, avšak ani tak nedokázala Švédsko předehnat.

Nárůst smrtelných přestřelek ve Švédsku je výjimečný a je téměř výhradně způsoben násilím páchaným zbraněmi v kriminálním prostředí, kde jsou oběti ve věku 20-29 let. „Jde o zničenou a neúspěšnou imigrační politiku a nezvládnutou integrační politiku,“ řekl Jimmie Åkesson, vůdce Švédských demokratů.

Účelem studie, která byla představena 26. května, bylo zmapovat úroveň smrtícího násilí pomocí různých metod násilí se zvláštním zaměřením na střelné zbraně. To, že se počet smrtelných přestřelek zvýšil, je BRÅ již dlouho známo, ale tentokrát bylo úkolem vlády porovnat Švédsko s ostatními zeměmi v Evropě. S pomocí zejména Eurostatu a WHO shromáždila BRÅ informace o smrtícím násilí z 22 zemí.

Hammarkullen v Göteborgu je jednou z 22 „obzvláště zranitelných oblastí“ Švédska, jak se politicky korektně říká muslimským ghettům. Na podobných předměstích se ve Švédsku odehrává 80 procent všech smrtelných přestřelek. Policie klasifikuje celkem 60 oblastí buď jako „rizikovou oblast“, „zranitelnou oblast“ nebo „obzvláště zranitelnou oblast“.

Z  levice přišla kritika, že nejsou zahrnuty všechny evropské země, což by Švédsko představilo v lepším světle, ale autorka zprávy Klára Hradilova-Selinová objasnila svůj výběr: „Byly vybrány nejsrovnatelnější země. Je to zejména zbytek severského regionu a je to západní Evropa, která je nejvíce podobná Švédsku.“

Výsledky ukazují, že vývoj ve Švédsku se liší od toho, jak to vypadá v jiných zemích. Ještě před několika lety bylo Švédsko na relativně nízké úrovni, ale od té doby se tato úroveň zvýšila a nyní je vyšší než v mnoha jiných zemích. V roce 2017 se v jiných zemích stalo obětí smrtícího násilí v průměru 8 lidí na milion obyvatel, zatímco švédské číslo bylo 11. Toto číslo stále roste a roku 2020 dosáhlo 12.

Co se týká útoků se střelnými zbraněmi, je nárůst v počtu úmrtí poměrně razantní. Ve Švédsku jsou asi 4 zastřelení na milion obyvatel, zatímco evropský průměr je 1,6. BRÅ uvádí, že žádná jiná země nevykazuje nárůsty srovnatelné se Švédskem, přičemž v mnoha  zemích se jejich počet snížil.

Kriminalista a bývalý policista Fredrik Kärrholm okomentoval situaci 5. června:

„Situace ve Švédsku s mladými muži, kteří se navzájem zabíjejí, nemá obdoby jak ve srovnatelných zemích, tak v naší vlastní historii. V žádné jiné zemi EU nebylo v posledních letech zastřeleno tolik mladých mužů.“

Kärrholm poukazuje na to, že násilí gangů se skládá z mnohem více než jen ze střelby: „Násilí se střelnými zbraněmi a bombové útoky jsou však pouze konečnou formou rozsáhlejšího gangsterského násilí. Patří mezi ně vydírání, krádeže s přitěžujícími okolnostmi, loupeže, únosy, drogová kriminalita a mnoho dalšího. A tento široký kriminální problém je také charakterizován hrubostí. Není to jen o počtu trestných činů, ale také o povaze trestného činu.“

Klára Hradilova-Selinová v tiskové zprávě vysvětlila: „V některých oblastech jsou nelegální drogové trhy, působí tam zločinecké gangy. Takové rizikové faktory však existují i v některých dalších evropských zemích, aniž by tyto země měly stejný vývoj smrtícího násilí se střelnými zbraněmi jako my ve Švédsku.“

Samotná zpráva o této otázce pojednává pod nadpisem „Čím by to mohlo být způsobeno?“. Zmiňuje se přístup k nelegálním střelným zbraním, stejně jako socioekonomické faktory, ale není dána žádná odpověď na to, proč se rozvoj Švédska tolik liší od ostatních zemí. Smrtelné střelby jsou často spojeny s obchodem s drogami, ale Švédsko v evropském kontextu nevyniká.

Většina Švédů však není tak zmatena nárůstem násilí, které podle nich zcela souvisí s přistěhovalectvím, a nárůstem počtu lidí s neevropským původem. Od roku 1980 udělilo Švédsko povolení k pobytu téměř milionu žadatelů o azyl a jejich příbuzných.

Z jednoho milionu příchozích přišlo za posledních 20 let 600 000 a jen za posledních 10 let činil příliv žadatelů o azyl a příbuzných 400 000 lidí. Často pocházejí ze zemí, kde jsou problémy řešeny násilím. Zároveň je faktem, že skupina odpovědná za drtivou většinu smrtelných přestřelek jsou mladí muži v zločineckých sítích  a téměř výhradně lidé s cizím původem.

I když se zpráva BRÅ dotkne také přistěhovalectví a etnického původu, nedobrala se žádného skutečného závěru: „Lidé se zahraničním původem jsou mezi pachateli smrtícího násilí ve Švédsku příliš zastoupeni.“

Jimmie Åkesson vyzval  dne 26. května ministra vnitra Mikaela Damberga: „Po desetiletí dáváte peníze zranitelným oblastem, zranitelným školám a sociálním službám a nic nepomohlo. Každý ví, že to není o Kalleovi, Pelleovi a Svennovi, kteří uklouzli a potřebují pomoc sociálních služeb.“

Pokračoval: „Jde o zničenou a neúspěšnou přistěhovaleckou a integrační politiku. Není to jen chyba této vlády, ale Reinfeldt jako premiér byl přinejmenším stejně vinen. Pak je také třeba vyvinout úsilí, pokud jde o drobné zločiny. Společnost již musí ukázat dětem a mladším teenagerům, že se nevyplatí spáchat trestný čin tím, že budou potrestáni. Žádná vláda s tím nechtěla nic dělat.“