Koná evropská i česká justice v zájmu islamizace?

Tak, jako jsem komentovala prvoinstanční rozsudek nad odsouzeným asistentem poslance Foldyny a údajným „nenávistníkem“ Michaelem Walterem Kraftem, nedá mi to, abych se nevěnovala i konečnému verdiktu, který jen původní rozsudek potvrdil. Připomínám, že prvoinstanční soud ho uznal vinným z podněcování k nenávisti vůči skupině osob a z omezování jejich práv a svobod a uložil mu zaplatit pokutu 30 000 korun.

Státnímu zástupci například vadilo, že kdokoli uvažuje o tom, že by se měly hlídat hranice s vojenskými zbraněmi. Co lze ovšem dělat v situaci, když vám na váš kontinent, případně do vaší země, bude proudit nepřátelská armáda, která vás chce prvoplánově zničit, případně donutit k podvolení se životu podle jejich vlastních pravidel? Umí státní zástupce, který to prohlásil, navrhnout řešení, které by ochránilo životy co nejvíce nevinných lidí? Řešení, při němž by se proti džihádistům nemusela použít síla? A co když budou džihádisté ozbrojeni, když se všeobecně ví, že „mešity jsou jejich kasárna“?

Rozsudek byl potvrzen i proto, že byl výrok seznán nenávistným. Posuzování nenávisti je velmi subjektivní. Například z podstaty věci by museli být podobně souzeni sami muslimové, kteří se v každé své modlitbě modlí za zničení bezvěrců. Nápisy v mešitách pak hovoří v podobném duchu a to dokonce i v těch, které byly nedávno postaveny v Evropě.

Ovšem už dávno jsme si mohli všimnout, že zde existuje nenávist povolená a nenávist zakázaná. Právě nenávist k ideologii, která je už z podstaty, kdy chce ovládnout skutečně celou planetu, nenávistná, je zakázána. Přitom jsem si jista, že mohu bez problémů prohlásit, že nenávidím nacismus a nic se mi nestane. Ten – což je přirozené a logické – nenávidět mohu. Jinou ideologii, která hlásá nenávist, jsme pak povinni mít rádi.

V žádném případě nesmíte nenávidět islámskou ideologii, která hlásá likvidaci bezvěrců a nastolení všesvětové nadvlády práva šaría. Islám zcela jasně prosazuje i nadřazenost mužů nad ženami a nemá problém s pedofilií. Pro homosexuály pak má jediné řešení: smrt. Přesto je tato ideologie po celé EU nadmíru protěžována a její kritici jsou perzekuováni, aniž by měli sebemenší šanci se obhájit.

Všimněte si, že u soudů zatím stanuli jen kritici nenávistné islámské ideologie, u nichž se začíná uplatňovat tzv. „předsudečná nenávist“, kterou právě současná vláda uvedla do praxe a to po vzoru Německa. Nikdo jiný se za jakoukoli nenávist na pranýř nedostává a už vůbec ne muslimové, kteří ji po celé Evropě hlásají dnes a denně. Můžete třeba hovořit o podřezání a vykrvení prezidenta a vše je v pořádku, jak se ukázalo v nedávné kauze.

Předsudečná nenávist tak jistě začne brzy všem kritikům islamizace Evropy a nezřízené invaze vkládat do hlavy myšlenky, které možná ani sami nemají. Nyní už totiž můžete být trestáni i za to, co si myslíte. A „oni“ – tedy nositelé té jediné pravdy – ví co si myslíte lépe, než vy sami. Tedy alespoň podle tohoto zákona.

Západní Evropa přechází do  stavu občanské války, což již potvrzují jak francouzští, tak švédští policisté či armáda. Tedy ti, kdo se nebojí to potvrdit. Když o něčem podobném hovořili členové německé elitní policejní jednotky, byla rozpuštěna. Jakékoli upozornění na fakt, že zejména západní Evropa se velmi rychle islamizuje, je považováno za projev „ultrapravicovosti“ či „xenofobie a nenávisti“.

Nenávistná kázání v mešitách jsou považována za projev kulturní svébytnosti a útoky džihádistů, k nimž dochází v západní Evropě prakticky každý den, jsou považovány za ojedinělé činy psychicky nemocných. S islámem se nesmí tyto útoky spojovat i přesto, že je většinou doprovází i ono obligátní: „Allahu akbar“.

Rozsudek nad panem Kraftem není prvním rozsudkem v tomto duchu, za poslední ani ne dva roky je jich mnohem víc, většina islamofobů skončila s podmínkou. Je nasnadě, že jde jen o začátek, o rozsudky jako podle práva šaría, kde je rouhání proti islámu často i zločinem hrdelním. Jak rouhání trestá islám v praxi nám ukázal například případ francouzského učitele Samuela Patyho, kterému uřízl hlavu islámský fanatik. I tento učitel věděl, co je islám zač a na vlastní kůži to také pocítil.

Evropské soudy se tak začínají stavět po bok šaría soudů a zároveň se vzdalují původnímu evropskému právu. A samozřejmě nectí ani ústavy jednotlivých zemí, podle nichž je svoboda slova zaručena…