EU zřejmě bude na návrh Itálie platit tučné výpalné Libyi a Tunisku

Výpalné, placené těmto zemím, bude mít asi podobný význam, jako výpalné, které EU platí už od roku 2016 Turecku. Nejsou-li státy, odkud proudí džihádisté do Evropy, ochotny – a mnohdy ani schopny –  hlídat vlastní hranice, pak by tak měla konat EU. Ovšem ta samozřejmě ve skutečnosti zájem o utlumení invaze nemá, snad jen o její korigování či legalizaci těch, kdo do Evropy přichází.

Pokud by byla politika zemí EU nastavena tak, že by tyto země nelegální přechod hranic považovaly za trestný čin a ne přestupek, jak je tomu nyní, byli by invazisté po právu už za přechod hranic potrestáni a posléze deportováni. Tedy už v tomto bodě je nastavení špatné, obzvlášť, když jsou jako žadatelé o azyl akceptováni invazisté bez dokladů. Invazi nahrává i abnormální vstřícnost zemí EU k islámu a štědrý sociální systém nejedné země.

Pokud by nyní všechny země nastavily azylové podmínky stejně, jako aktuálně Dánsko, invaze by velmi výrazně zpomalila, časem by se možná zastavila. To by samozřejmě muselo jít ruku v ruce s omezením islámu a azylovým řízením v Africe po vzoru Dánska . Namísto ponechávání na území EU v režimu tzv. „strpění“ by pak měli být všichni odmítnutí žadatelé o azyl deportováni do země původu či alespoň do té země mimo EU, z níž prokazatelně přišli (např. Libye, Turecko Tunisko a další).  Nic podobného ovšem EU, ale ani většina evropských zemí, nedopustí.

Očekává se, že italský premiér Mario Draghi bude v severní Africe prosazovat obdobnou dohodu, jakou má EU s Tureckem, protože počet ilegálů v Itálii stále roste.

Premiér Draghi bude během zasedání Evropské rady prosazovat myšlenku dohody mezi EU a Severní Afrikou, která by mohla vést k tomu, že EU zaplatí severoafrických zemím výpalné, aby zastavily příliv ilegálů.

„Máme v úmyslu rychle zintenzivnit partnerství a formy spolupráce se zeměmi původu a tranzitu, zejména s africkými zeměmi,“ řekl Draghi. Italská vláda zvažuje investici ve výši 8 miliard eur.

Dohoda by napodobila dohodu mezi EU a Tureckem z roku 2016, v níž zaplatila EU Turecku 6 miliard eur, ale také přislíbila poskytnutí bezvízového styku tureckým občanům v EU a přístupových rozhovorů pro vstup do EU. Bezvízový styk zatím nebyl naštěstí zaveden a přístupové pohovory „ustrnul“ (také naštěstí) prozatím na mrtvém bodě.

V roce 2018 Evropský účetní dvůr konstatoval, že miliardy byly vynaloženy neuvěřitelně neefektivně. Mnohé z navrhovaných projektů, včetně léků pro Syřany, nebyly na úrovni, v kterou EU doufala.

Část dohody také uváděla, že Turecko vezme zpět jednoho migranta za každého, který nově dorazí do Evropy. Od počátku letošního roku však Turecko přijalo zpět něco přes 2100 ilegálů, zatímco do EU jich přesídlilo přes 28 600.

Navzdory problémům a četným výhrůžkám tureckého prezidenta Recepa Tayyipa Erdogana, že otevře hranici, se EU v prosinci zavázala Turecku poskytnout dalších 485 milionů eur pro Syřany žijící v Turecku.

Italský návrh se pravděpodobně zaměří na Libyi a Tunisko.  Premiér Draghi v projevu před parlamentem také řekl, že přerozdělování přistěhovalců mezi členské státy EU, což je politika podporovaná několika zeměmi podél vnější hranice EU, je nepravděpodobné a řekl, že toto téma je „rozvratné“.

K uvedenému prohlášení Draghiho jen dodávám to, co už několikrát. Přerozdělování již dnes není na pořadu dne, invazí přetížené země zjistily, že nejjednodušší je ilegály zlegalizovat. Už letos dostane asi milion Syřanů německé občanství, ti se tak stanou zcela oficiálně občany EU, další milion žadatelů o azyl z roku 2015 by měl dostat německé občanství v roce 2023. Ti si pak mohou žít kdekoli v EU…