Ve Francii jsou postaveny dvě nové mešity každý měsíc, za stejnou dobu jsou zničeny dva kostely

Za rok se tak jedná průměrně o 24 nových mešit a 24 zbouraných či vyhořelých kostelů. Ve Francii nicméně hoří kostely každý týden, ne vždy však dojde k zásadní devastaci svatostánku, mnohdy vyhoří jen část, která je zrekonstruována, někdy se ovšem ani při vší snaze kostel muslimům zapálit nepodaří a ohoří jen pár kousků nábytku. O podobných případech jsem zde nedávno psala, nicméně o mnoha vyhořelých kostelích se ani nedozvíme, nejde-li přímo o objekt významu Notre Dame.

Francie a její úbytek kostelů se současně narůstajícím počtem mešit je zářným příkladem toho, jak je země islamizována. K hlavním znakům islamizace patří především ubývání původních nemuslimských svatostánků (ať už křesťanských kostelů nebo hinduistických a buddhistických chrámů v asijských zemích) a ruku v ruce s jejich úbytkem přibývání mešit a modliteben.

V podobné situaci jako Francie je ovšem například i Velká Británie, Švédsko, Německo, Belgie, Rakousko nebo Holandsko. Tam všude a v několika dalších zemích je zaznamenáván úbytek kostelů a především rostoucí počet mešit.

Nicméně i tyto země nějak začínaly. Islamizace se v první fázi projevuje rostoucím počtem kebabáren. Tuto fázi už má za sebou drtivá většina evropských zemí, snad jediné Slovensko v této fázi i setrvává. Další země, k nimž patří i ČR, se nachází ve druhé fázi, která povoluje nejen výstavbu mešit, ale také zavádí tresty za islamofobii, přičemž vláda muslimům stále více podlézá. U nás jde např. o uznání možnosti hidžábů na školách či schválení islámské obce, k němuž došlo již 10 let nazpět, takže letos již získají muslimové v rámci své komunity mnohem vyšší práva, včetně šaría sňatků či islámských škol.

Francie a další výše uvedené země se ovšem nachází již ve třetí fázi, která je poslední fází před konečnou islamizací, přičemž Francie tak doplácí na svoji koloniální minulost, Švédsko pro změnu na mnohaletou politiku podpory multikulturalismu.

Hořící či zvandalizované kostely jsou problémem zejména v zemích, kde je islamizace ve fázi, kdy se již jen čeká na přečíslení původních obyvatel muslimy. V těchto zemích už mají muslimové svá ghetta, v jejichž rámci platí šaría.  Porodnost muslimek, které mají v Evropě nejčastěji 4-6 dětí, je nesrovnatelně vyšší v porovnání s porodností Evropanek, která povážlivě klesá a půjde-li to tak dál, zastaví se pod hranicí 1 dítěte na 1 ženu.

Ničení kostelů na jedné straně a výstavba mešit na straně druhé má tak mnohem vyšší symboliku, než kdo tuší. Nejde zde o náboženství, ale o názornou ukázku toho, kdo si nyní Evropu přebírá.