Kdepak jsou všichni ti aktivističtí ochránci zvířat? Jak je možné, že v podobných případech mlčí, jako ryba? Protože se to nehodí? Pokud vetřelecký odpad ničí, rabuje, krade nebo zabíjí, nikoho to nezajímá. Podobné případy je nutné ideálně ututlat nebo utajit identitu pachatelů. Nebo prostě dělat, že se nic nestalo. To, že jeden člověk – potažmo celá rodina, kterou živí – přišel o svá zvířata, ale i práci a obživu, nikoho nezajímá. Nakonec, tato verbež se již brzy jistě objeví dál v Evropě, vždyť právě z těchto táborů se letadly přiváží do Německa invazisté doslova ve velkém.
Na řeckém ostrově Lesbos žije pastýř Fotis Giounis poblíž tábora Kara Tepe. Je to tentýž tábor, který se před pár dny invazisté pokusili zapálit. Giounisovi opakovaně kradou a zabíjí ovce a zdá se, že to nikoho nezajímá. Teď neví, co má dělat, aby udržel zvířata naživu.
Kara Tepe je domovem asi 7 000 vetřelců, kteří pravidelně vstupují na Giouniho půdu a porážejí zvířata a pak si maso odnesou s sebou. Ve vysoce sledovaném videoklipu mluví o své životní práci:
„Tohle všechno jsem vytvořil tím, že jsem jezdil na kole a prodával mléko. Žiju ve stanu už pět měsíců. A všechno zničili za dvě hodiny.“
Vypráví o invazistech, kteří vstoupili na farmu, když byl dvě hodiny pryč a zavraždili pět ovcí. To se odehrálo krátce po jiném útoku, který se odehrál týden předtím, tehdy jich zabili dokonce patnáct. Pastýř se ptá, proč nemohou úřady zastavit vetřelce se 100 kilogramy masa. Je také zděšen, že se ozbrojení lidé volně potulují po horách a na jeho farmách.
Po událostech se cítí zoufalý, protože může trvat roky, než se zvířata rozmnoží, na což jeho rodina silně spoléhá, aby přežili. Nežádá kompenzace, chce jen mít klid, aby mohl jít domů.
V současné době tráví dny daleko od svých dětí, musí hlídat zvířata.
Fotis Giounis ve dvou různých významných řeckých médiích hovořil o svém zničeném životě. Videa jsou v řečtině, s anglickými titulky…
Sluníčkům je líto imigrantů, Evropských domorodců jež obětí trestných činů, jim líto není.