Nejen ve Francii, ale i v dalších evropských zemích najdeme nejeden případ nadšeného vítače, často pracovníka nějakého azylového zařízení, který byl svým „klientem“ napaden. Občas ovšem dopadne toto napadení i podobně fatálně, jako tomu bylo v případě, který se odehrál v pátek a o němž jste již nejspíš četli i v mainstreamu.
Jak potvrzuje starosta města Pau, kde byl pracovník migračního centra ubodán, tak oběť se celý svůj profesní život zasazovala o ochranu žadatelů o azyl. Jeden z jeho chovanců však příliš „vděku“ neprojevil. Nakonec, možná si říkal, že raději francouzská věznice než deportace.
Zcela správně byla Súdáncova žádost o azyl zamítnuta, svoji zlobu tak paradoxně namířil proti tomu, kdo se snažil o to, aby mohl vetřelec ve Francii zůstat.
Pachatel se zřejmě dozvěděl, že jeho žádost o azyl byla zamítnuta. Bodl nejméně třikrát. Šestačtyřicetiletý úředník byl bodnut i do krku. Speciální jednotka zasáhla velmi rychle a muž byl krátce poté zatčen poblíž místa činu. Je mu třicet a už je znám soudům za násilné činy. Krátce před činem se vrátil z vězení. V současné době je ve vazbě.
Na policii jde tedy o známou firmu. Záhy po propuštění z vězení mu byl zamítnut statut uprchlíka, který by mu umožnil zůstat v zemi. Súdánec byl obyvatelem azylového domu, kde jeho vedoucího ubodal, několik let. Ve Francii byl Súdánec od roku 2015.
Nejde ovšem o ojedinělý případ, čas od času k napadení zaměstnanců azylových zařízení dochází, i když ve většině případů napadený přežije. Po celé Evropě jdou podobné případy do desítek.
V posledních ani ne dvou letech došlo ve Francii ke dvěma dalším vraždám těchto sluníčkářů, kteří v obou případech doplatili na to, že jejich vztah k azylantovi značně překročil běžné pracovní povinnosti.
Třiašedesátiletý promigrační aktivista byl nalezen ve svém domě mrtvý poté, co byl zavražděn dvacetiletým Afgháncem, se kterým měl nějakou dobu poměr.
Třiašedesátiletý Jean Dussine byl šéfem neziskovky Itinérance, která pomáhá většinou údajně nezletilým vetřelcům. Aktivista také osobně dovolil některým z nich, aby zůstali bydlet u něj doma.
Dussine byl nalezen mrtev ve svém domě poté, když byl brutálně ubit ve spánku železnou tyčí. Za jeho ubití byl zatčen dvacetiletý Afghánec, který zřejmě patřil k jednomu z aktivistových milenců.
Podobný příběh se odehrál před rokem a půl, kdy byla nadějná studentka medicíny a promigrační aktivistka Audrey Coignardová nalezena mrtvá ve svém domě v Saint-Oue. Byla ubodána k smrti súdánským vetřelcem, kterého přijímala jako žadatele o azyl a krátce s ním chodila. 27letá žena se později s žadatelem o azyl rozešla, což zřejmě 32letý Súdánec „nevydýchal“ a ženu zavraždil 14 bodnými ranami.
Uvedené případy nejsou zdaleka jediné, po celé Evropě bychom jich našli víc. Nicméně všechny tři vraždy – jak ta ze včerejška, tak obě něco přes rok staré – potvrzují, že kdo s čím zachází, tím také schází….
Je mi těch slunčat upřímně líto, hlavně jejich rodin.
Upřímně věřej tomu, že spasej svět, takoví věrozvěstové byli vždycky.
A často špatně dopadli, jako ten křesťan co vyrazil někam na ostrov evangelizovat lidojedy a ti ho sežrali.
Nemá to žádnou souvislost s inteligencí, víra má nepochybně zvláštní komůrku v mozku.
?