V budoucnu nemá existovat už vůbec žádné soukromí. To je samozřejmě zdůvodňováno vaší bezpečností. Nové plány diktátorské EU se maskují pod roušku „ochrany před terorismem,“ ale ve skutečnosti to nakonec budou právě teroristé, kdo bude mít své soukromí – a ne běžný občan.

Terorista si totiž vždy najde nějakou cestičku jak šmírování obejít. Ne tak běžný občan, který bude již brzy sledován 24/7. K zavedení plánu stačí jediné: schválení v europarlamentu, ke kterému – jak nepochybuji – zcela jistě dojde.

Přitom to, co EU připravuje, ovlivní skutečně každého. Vůbec nikdo nebude mít žádné soukromí, ať už na počítači, sociálních sítích, mobilu nebo kdekoli, kde je v dosahu „chytrých“ zařízení.

ProtectEU je nejen ideálním zdrojem sledování občanů, ale i nástrojem, který by mohl být jednou využit v případě zavádění systémů sociálních kreditů, k čemuž jistě v rámci EU jednou dojde.

Lidé si již dávno zvykli na bezpečnostní kamery na každém rohu ulice, zejména ve velkých městech. Možnost, že mobilní telefony mohou být v případě pochybností lokalizovány úřady prakticky na metry, je dnes spíše pravidlem než výjimkou.

Nyní však chce EU jít ještě dál a ruší zakonzervování uchovávání dat, které bylo ve skutečnosti soudy již dávno odloženo, protože bylo dlouho zakázáno jako nepřiměřené.

Pod rouškou „ProtectEU“ plánuje Brusel další a tentokrát opravdu všezahrnující velký útok na svobodu a soukromí svých občanů.

Předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová před několika dny pochválila nejnovější počin eurokratů hezky znějícími slovy.

„Jde o ochranu před kybernetickou kriminalitou, terorismem, organizovaným zločinem a útoky na naši kritickou infrastrukturu,“ řekla šéfka EK – a dodala: „Posílíme Europol a poskytneme orgánům činným v trestním řízení moderní nástroje pro boj se zločinem.“

Základní princip stojící za takovými oznámeními není nic nového – právě naopak. V době rostoucích hrozeb EU využívá klesajícího pocitu bezpečí lidí – a snaží se je nalákat na údajné záruky.

Tam, kde se podle oficiálního tvrzení hovoří o nové bezpečnostní kultuře a mentalitě v EU, není projekt „ProtectEU“ ve skutečnosti nic menšího než mechanismus, který mají výrobci digitálních zařízení povinně instalovat do svých produktů.

Pokud to bude nutné, mělo by to úřadům otevřít zadní vrátka do „šifrované“ komunikace na všech kanálech a platformách.

To, co na první pohled zní jako bezdůvodné uchovávání dat, je přesně toto: Brusel chce vzít všechny občany za rukojmí pod záminkou boje proti terorismu a mít možnost špehovat jejich mobilní telefony, počítače a další zařízení v kteroukoli denní nebo noční dobu.

Tato procedura není ničím jiným než základním rysem autoritářského dohledu.

Pokud bude „dohled“ nahrazen slovem „stát,“ výsledkem bude mnohem konkrétnější a okamžitě srozumitelný pohled na cesty, na které se Evropská komise s „ProtectEU“ ve skutečnosti vydává – nebo již byla na cestě.

Skutečně bezpečné end-to-end šifrování je cenným přínosem, a to nejen pro každého soukromého občana. V případě pochybností může mít pro novináře, whistleblowery nebo členy opozice také téměř existenční význam.

A zločinci nebo dokonce celé teroristické organizace, které má Evropská komise údajně na mysli svým projektem Velkého bratra, budou stejně nadále létat pod radarem kvůli možnostem, které se jim nabízejí.

Poslední údajnou překážkou, kterou musí „ProtectEU“ ještě překonat, je Evropský parlament, který se až příliš často ukazuje jako pouhá přikyvovací komora pro projekty Komise, aby jim dodala zdání demokratické legitimity.

Odpor proti chystanému zákonu je minimální, což naznačuje, že bude schválen bez větších problémů. O to více je udivující, jak málo mediální pozornosti se dostává těmto nejnovějším orwellovským fantaziím z Bruselu.

Málokteré médium zjevně považuje za nutné informovat o „ProtectEU“ a s ním spojených omezeních občanských svobod jednotlivce ve velkém měřítku, natož je zpochybňovat.

Už jsme si na to dávno zvykli? Nebo u některých lidí rezonuje i strach z osobního znevýhodnění v případě příliš kritického zpravodajství?

Ať je to jakkoli, každý, kdo se spoléhá na údajné bezpečnostní záruky z Bruselu, které působí jako vlk v rouše beránčím – tj. „ProtectEU“ – by měl vědět, že si do svého domu možná přivádí trojského koně, jehož skutečný potenciál škod zatím není předvídatelný…