Přelomový rozsudek ESLP: Svým verdiktem soud v podstatě znemožnil účinné střežení hranic

Verdikt, který byl aktuálně vydán již dlouhodobě profláknutým Evropským soudem pro lidská práva, v podstatě znemožní účinně střežit vnější hranice EU.

Rozsudek totiž umožní jakémukoli migrantovi, který bude moci  doložit, že překročil vnější hranice v té či oné zemi, ale byl navrácen zpět (například do Turecka), nejen odškodné, ale také právo na azylový proces.

Precedens tak v podstatě neumožňuje kohokoli odmítnout – a to včetně občanů zemí, které nejsou běžně považovány za nebezpečné. Precedens nyní zřejmě využijí i promigrační neziskovky, které budou příchozí ilegály patřičně instruovat.

Evropský soud pro lidská práva rozhodl, že odmítání nelegálních migrantů na vnějších hranicích Evropy je samo o sobě nezákonné. Migrantka obdržela odškodné ve výši 20 000 eur.

Evropský soud pro lidská práva přiznal turecké ženě odškodné ve výši 20 000 eur poté, co zažalovala Řecko. Žena byla v roce 2019 vrácena zpět do Turecka řeckou pohraniční stráží.

Podobný případ Afghánce byl zamítnut, ale pouze proto, že žalobce nemohl prokázat, že v Řecku vůbec byl.

Soud znemožňuje ochranu hranic

Soud tak vytváří precedens. Soud své rozhodnutí odůvodňuje tím, že na hranicích v Řecku v té době docházelo k systematickému vytlačování. Toto vytlačování zpět do Turecka porušovalo právo na individuální posouzení stavu ochrany.

Zajištění dotčených osob je však stejně nezákonné.

Úřady jsou zahlceny

S touto judikaturou Evropský soud pro lidská práva znemožňuje jakoukoli účinnou ochranu hranic, protože úřady jednoduše budou zahlceny masou žadatelů o azyl, jejichž žádosti budou nuceny individuálně posoudit.

Individuální právní posouzení každého ze stovek tisíc žadatelů o azyl je v blízké budoucnosti prostě nemožné.

Je to obzvlášť obtížné i proto, že se v případě rozhodnutí o deportaci většina ilegálů s pomocí různých neziskovek odvolá – a v zemi pak zůstávají roky.

Mnozí také nemají platné doklady a není je kam vrátit, případně je jejich domovské země odmítají přijmout.

Od tolerance k občanství

V praxi pak celá věc vede k tolerančnímu titulu, který je v určitém okamžiku přeměněn na právo pobytu a to je pak přeměněno na občanství. Tato praxe je aktuálně běžná zejména v Německu.

Pro všechny evropské státy, které nechtějí být zaplaveny, existují pouze dvě možnosti: Buď velmi rychle změnit právní situaci a jurisdikci v Evropské unii – nebo vystoupit z EU a s ní spojených úmluv o lidských právech.

To druhé se ve stávající situaci zdá být lepším řešením. Poslední možností je pak doufat, že odejde některá větší země – a celý moloch se pak sám sesype.

Každopádně za rok a půl, kdy má začít platit migrační pakt, se situace ještě o něco zhorší, protože přetížené země budou požadovat „povinnou solidaritu.“

Také se v rámci přerozdělování budou zřizovat nová azylová centra, kde se bude nápor žádostí o azyl zpracovávat.