Kanada: Programy „asistovaného umírání“ používané k odběru orgánů zaživa

V Kanadě byla nejprve zavedena eutanazie jen pro nejzávažnější případy velmi těžce nemocných – v podstatě umírajících – pacientů. Postupně se skupiny obyvatel, které je možné „uspat“ výrazně rozšířily a aktuálně je situace taková, že je asistovaná smrt nabízena mnohdy ne jako poslední, ale jako první možnost.

Protože se eutanazie začíná využívat i u lidí, kteří jsou například psychicky nemocní či invalidé, zatímco jejich orgány jsou v naprostém pořádku, tak stále více usmrcených lidí je využíváno pro dárcovství orgánů.

A zdá se, že nyní jde dokonce o cílené odebírání orgánů, které jsou odebrány často před samotným usmrcením – a někdy i lidem, kteří mají šanci se vyléčit a tedy přežít.

Kanadští lékaři již v roce 2018 otevřeně diskutovali o možnosti odběru orgánů pacientům, kteří ještě za života souhlasili s eutanazií. Tato praxe, někdy označovaná jako „eutanazie dárcovstvím orgánů,“ zahrnuje odebrání orgánů předtím, než je pacient prohlášen za mrtvého.

Sice nelegální, ale už se to děje?

„Pravidlo mrtvého dárce“ v současnosti zakazuje odběr orgánů, dokud není dárce prohlášen za mrtvého, obvykle pět minut poté, co srdce přestalo bít. To znamená, že „eutanazie dárcovstvím orgánů“ nebo přesněji smrt dárcovstvím orgánů je nezákonná.

Změna pravidel tak, aby to umožňovala, by vyžadovala změnu kanadského trestního zákoníku, protože lékařská pomoc při umírání („MAiD“) musí zahrnovat podávání léků, nikoli extrakci orgánů.

V Kanadě byl MAiD legalizován v roce 2016. V březnu 2017 již byly případy, kdy byly orgány odebrány pacientům, kteří spáchali sebevraždu lékaři. Například v Ontariu od doby, kdy zákon vstoupil v platnost, darovalo tkáň nebo orgány 26 lidí, kteří zemřeli smrtící injekcí.

Tato praxe rozšířila soubor dostupných orgánů, ale také vyvolala debaty o etických důsledcích a potenciálním tlaku na pacienty, aby souhlasili s eutanazií, pokud chtějí být dárci orgánů. V té době byl odběr orgánů po eutanazii již realitou v Belgii a Nizozemsku.

Hrozba, že lidé budou považováni pouze za zdroj orgánů k odběru, se znovu objevila v listopadu 2018, kdy kanadští lékaři diskutovali o zabíjení obětí eutanazie odebráním jejich orgánů.

„Nejlepším využitím mých orgánů, pokud mám dostat lékařsky asistovanou smrt, by mohlo být nejprve mě nezabít a získat mé orgány, což by vedlo ke smrti a zároveň by získali mé orgány,“ řekl Rob Sibbald, etik z London Health Sciences Center v Ontariu.

Událost, na které Sibbald mluvil, plná střetů zájmů, sponzorovala  Canadian Blood Services, skupina pro dárcovství tkání a orgánů; síť  Trillium Gift of Life, která je odpovědná za poskytování a koordinaci dárcovství a transplantací orgánů a tkání v celé provincii Ontario; a  Kanadský program pro výzkum dárcovství a transplantací, který doufá, že zvýší dostupnost transplantací.

„Jiní kanadští lékaři veřejně  podpořili  ‚smrt dárcovstvím‘ a  v lednu 2024 vyšla studie zkoumající programy eutanazie, jako je MAiD jako prostředek k odběru orgánů,“ uvedl včera The Federalist .

Federalist dále vysvětluje, že Kanada je nejlepší zemí pro dárcovství orgánů prostřednictvím eutanazie. Ale od prosince 2022 měl zdravotní systém stále nedostatek orgánů.

„Zdravotní úředníci by se mohli snažit zaplnit mezery, jako jsou tyto, zabíjením pacientů tím, že jim odeberou orgány,“ řekl The Federalist .

A dodává: „V Ontariu úmrtí na eutanazii  podpořilo  dárcovství orgánů v roce 2020. V Quebecu  bylo v roce 2022 obětí MAiD (asistované sebevraždy) 14 procent  dárců orgánů.

Jeden  článek  v Canadian Medical Association Journal obsahuje schéma MAiD k odběru orgánů. To bylo do roku 2019, kdy byla eutanazie povolena pouze pro osoby s předvídatelnou smrtí. Nyní mohou lékaři  ukončit životy pacientů i tehdy, kdy je smrt nepředvídatelná.“

Není to jen odebírání orgánů pro domácí trh, co je důvodem k obrovským obavám.

Angelina Ireland je výkonnou ředitelkou společnosti Delta Hospice Society, zařízení péče na konci života, které kanadská vláda uzavřela a následně převzala kvůli jejímu odmítnutí dodržovat provinční politiku MAiD (asistované sebevraždy).

Varovala: „Nyní se mluví o ‚předsmrtných‘ zákrocích za účelem odběru orgánů příjemců MAiD a je zde spousta prostoru pro zneužití.“

Irelandová citovala knihu ‚ The Red Market, ‚ která sledovala obchodování s lidmi a odebírání orgánů po celém světě. „Na světovém trhu můžete získat velké, velké peníze,“ řekla. „Otevřeli jsme se nějakým hrozným věcem.“

Výzkumný dokument z roku 2020 publikovaný v Knihovně kanadského parlamentu poskytl přehled obchodování s orgány. Bylo v něm uvedeno:

Zoufalá potřeba operací transplantace orgánů dala vzniknout lukrativnímu nadnárodnímu zločineckému podniku, který umožňuje žadatelům o orgány nakupovat orgány od dárců.

Tento podnik, běžně označovaný jako obchodování s orgány, je celosvětovým fenoménem. I když je to ve většině zemí nezákonné, některé odhady naznačují, že obchodované orgány tvoří až 10 % transplantací orgánů provedených po celém světě, přičemž zisky se konzervativně odhadují na 840 až 1,7 miliardy USD ročně .

Nelegálně obchodované orgány jsou velmi drahé. Podle některých zpráv se cena ledviny, nejčastěji obchodovaného orgánu, může pohybovat od 50 000 USD do 120 000 USD. Kupujícími jsou tedy obvykle bohatí lidé z rozvinutých zemí, jako je Kanada.

Vzhledem k tomu, že nákup se obvykle provádí prostřednictvím rozsáhlé sítě, která zahrnuje makléře, který působí jako prostředník mezi kupujícím a prodejcem orgánů, místního náboráře, stejně jako zdravotníky a místní nemocnice provádějící nezákonné odebírání orgánů, zbývá jen velmi málo peněz pro „dárce.“

Oběti běžně pocházejí z chudých a zranitelných populací v rozvojových zemích. Uvádí se, že mnozí byli uvedeni v omyl, přinuceni nebo jinak donuceni k prodeji svých orgánů .

Co brání chudé a zranitelné lidi v Kanadě před tím, aby byli uvedeni v omyl nebo jinak nuceni prodávat své orgány v rámci programu MAiD? Existuje mnoho příkladů lidí v Kanadě, na které je vyvíjen nátlak, aby přijali MAiD.

Pokud „zdravotníci“ překročili morální hranice a překonali své Bohem dané svědomí tím, že na pacienty tlačili, aby dovolili lékaři, aby je zabil, jak těžké by pro tyto morálně neangažované „zdravotnické“ profesionály bylo udělat další krok a donutit pacienty, aby se podrobili  „eutanazii dárcovstvím orgánů“?

Zvláště uvážíme-li, že titíž odborníci by mohli osobně profitovat z prodeje orgánů svých pacientů.

Mohlo se to již stát?

Vezměme si nedávný případ týkající se syna bývalého člena městské rady v Montrealu Nicolase Tétraulta. Tétrault říká, že zaměstnanci montrealské dětské nemocnice řekli, že „odeberou orgány“ jeho syna Arthura a zabijí ho poté, co bylo prohlášeno za nepravděpodobné, že by přežil.

Tétrault musel s rodinou uprchnout do Spojených států. Podařilo se mu dopravit svého syna do Ochsner Medical Center v New Orleans leteckou záchrannou službou, aby se mu dostalo řádné a neodkladné péče. Jeho syn je nyní mimo ventilátor a zotavuje se. 

Z Tétraultova příběhu musí každému běhat mráz po zádech. Pokud by dali na kanadské „zdravotnictví, jeho syn by byl dávno mrtvý a jeho orgány by byly použity. Jen díky tomu, že dokázali zajistit léčbu v USA mu byla poskytnuta léčba a syn se uzdravil.

Kolik dalších Kanaďanů však zabili kvůli odebrání orgánů pod lživým tvrzením, že je již nelze vyléčit??